Kam jde ten kouř z výfuku?
Uveřejněno dne 10 listopadu 2016 000 15:01
Neviditelný pes si v Astonově článku kriticky povšiml velkého tématu – budoucnosti elektromobilů. Ta zářivá budoucnost by se podle představ environmentalistů měla zaskvět v Norsku a v Holandsku už v roce 2025, v Německu teprve roku 2030. Zakázala by se totiž výroba vozidel se spalovacími motory.
Osobní doprava elektromobily, neprodukujícími zhoubný kysličník uhličitý, by údajně pomohla zvrátit změny klimatu tak, abychom měli počasíčko, na jaké jsme si zvykli (jako bychom na něj celá staletí nenadávali). Jak bude krásné vozit se v autech, co nečadí. Připomnělo mi to anekdotu z oblíbených vtipů z cyklu o pověstně nedovtipném herci J. Vojtovi (1888 – 1970), kterého mimochodem tato pověst velice bavila:
Rozverná atmosféra v klubu Národního divadla. Přisedne i Jaroslav Vojta. „Poslyš, Vojto, tady Höger si koupil úžasný americký kamna. Litinový, na koks, ale na kolečkách. Pořádně je roztopíš a vyhřejou ti obývák. Pak si je pohodlně převezeš do ložnice, a za chvilku ti vytopí i ložnici.“ „No to je výborné,“ na to Vojta, „a můžu je převézt třeba i do koupelny?“ „To se ví, do koupelny, do kuchyně, kam budeš chtít.“ „Vida, vida, takové bych si pořídil taky… Ale kam jde ten kouř?“ Všichni zajásali: „No přece do prdele, Vojto!“ „No tak si nedělejte legraci, kluci, vážně, kam jde ten kouř??“
Amatérská prohlídka Wikipedie informuje, že účinnost benzínových zážehových motorů je 25-35 %, vznětových naftových 35-45 %. Účinnost parních turbín v elektrárnách se pohybuje kolem 25-30 %; obecně celková výkonnost moderní uhelné elektrárny (která čoudí sofistikovaně málo) činí 35-40 %, výkonnost jaderné elektrárny (která nečoudí vůbec) dosáhne údajně na pouhých 30 %. Každý odborník, zejména ten zainteresovaný, se mým pramenům vysměje a doplní detailní podrobnosti, ale všechna uvedená čísla se mi zatím jeví jako v zásadě srovnatelná. Co se produkovaného kouře týče, existuje námitka – máme kromě energie vodní i další, absolutně čisté zdroje, větrné, solární (ta jaderná energie je tabu). Jistě, elektřiny je spousta a její cena na burze klesá. Pro spotřebitele je přesto čím dál dražší, protože náklady na výrobu „čisté“ elektřiny jsou částečně rozloženy v mixu a to, co stojí výroba sloupů a vrtulí a solárních panelů, včetně energetických výdajů, se do ceny promítá. Aby se spotřebitelé nevzbouřili, je chybějící zbytek dotován z daní celé společnosti. Společnosti vystrašené tím, že ji změny klimatu mohou naprosto zničit.
Zpátky k elektromobilům. Jejich masová výroba, a jednalo by se v delší budoucnosti o stovky milionů kusů, by znamenala výrobu násobně dalších stovek milionů velkokapacitních baterií, protože jejich trvanlivost je mnohem nižší než trvanlivost vozidla. Od takhle nadirigované průmyslové revoluce je ale možné očekávat efekt podobný konci světové války, kdy destrukce původních zdrojů vedla ke spontánnímu růstu ekonomiky. Dejme tomu, že budeme mít dost horníků na těžbu potřebných vzácných kovů i energie na jejich zpracování a že výsledná cena na základě poptávky nestoupne. Co stoupne, budou náklady na distribuci. Ohledně „čistých“ zdrojů je třeba připomenout, že při výrobě a přenosu elektrické energie se ztrácí dalších asi 20 % a to, že i sám elektrický pohon pracuje s výkonností asi 90 %, tudíž je třeba od účinnosti elektromotorů v autech dále odečítat. Finanční ztráty budou jako dříve hrazeny cenou energie a daňovým zatížením na úhradu tučných dotací. A na dotacích se rád přiživí každý šíbr, od největšího až po ty drobnější.
Automobilky experimentují s technologiemi (což je dobře) a těší se na to, že naskočí jako první do vlaku, který se možná rozjede. Budou prodávat drahé sofistikované vozy, jejichž napájení energií zaplatí společnost jako celek. Včetně těch, kteří na tak drahá auta nebudou mít. Jízda osobním vozem se opět stane luxusem. Třeba budeme mít města nezamořená dopravou a volnější silnice jako o století dříve. Chudší budou jezdit vlakem, autobusem nebo na elektrokolech jako o století dříve.
To všechno kvůli tomu, aby prý na zeměkouli nebylo kvůli kysličníku uhličitému tepleji. Není kouře bez ohníčku a zatím není, globálně, elektřiny bez kouře. Co se elektromobilů týče, zeptal bych se ekologistů: „No tak si nedělejte legraci, kluci, vážně, kam jde ten kouř??“