KARAVANA TÁHNE DÁL …
Uveřejněno dne 9 září 2022 000 10:03
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová včera odmítla návrh polského premiéra Mateusze Morawieckého na pozastavení trhu s emisními povolenkami. Projevila přitom noblesní nadhled, politickou orientaci a situační povědomí, hodné Marie Antoinetty. Která svého času sdělila poddaným, že když nemají chléb, ať tedy jedí koláče.
Uršula to samozřejmě řekla jinými slovy. Mnohem modernějšími frázemi, lépe odpovídajícími duchu 21. století. K Morawieckého výzvě, aby se alespoň dočasně, na nějaké dva roky, než se trh s elektřinou stabilizuje, zrušilo obchodování s odpustky za vypouštění CO2, bohorovně pravila: „Potřebujeme systém obchodování s emisemi, abychom snížili emise CO2.“ Že lidé nemají na elektřinu? Že hrozí krach firem? To nic. Planeta hoří. Z našich zelených plánů proto neuhneme. Ostatně, postavte si za tou vaší slévárnou větrník a na střechu dejte solární panely a bude po problému, ne?
S o něco větším pochopením se Morawiecki setkal u presidenta Macrona. Ten proti jeho výkladu, že: klimatická politika je krásná a ušlechtilá myšlenka. Ale její slepé pokračování podle scénáře napsaného před 15 lety v Bruselu je nyní politickým zločinem“ v zásadě nic nenamítal. Dokonce, podle polského náměstka ministra zahraničí, Paweła Jabłońskiého, přijal Moravieckého návrh na zmrazení nákladů na emise CO2 ze současných 90 na 30 eur za tunu s velikým zájmem… Ale co naplat. Němci razí zelenou a Eurokomisi mají, včetně předsedkyně, v kapse.
Abychom byli spravedliví, ona i ta Uršula má v něčem trošku pravdu. Cena emisní povolenky se podílí na celkové ceně 1 MVh asi 6%. Zbylých 94% je dáno hlavně cenou plynu. Plynu, který roztáčí „pohotovostní“ plynové elektrárny v Německu. Jde totiž o to, že Německo má obrovské množství „zelených“ tedy z principu nestabilních a občasných zdrojů. Jakmile sluníčko zajde, nastává skokový pokles, ba přímo pád dodávek do sítě. A musí zaskočit staré dobré spalování. Jenže jediný typ elektrárny, která je schopná tak rychlého náběhu výkonu, je elektrárna plynová. Tak se ceny plynu propisují do cen elektřiny.
Má tedy smysl bojovat o pitomých 6% ceny? No samozřejmě, že má! Jednak každá ušetřená koruna dobrá. To vám dnes potvrdí každý šťastný odběratel, který už obdržel nový rozpis záloh. Ale hlavně a především – jde o symbol. O zrušení vlajky, majáku a posvátné krávy celého toho zeleného náboženství, které nás dovedlo tam, kde jsme. O odmítnutí povinných „odpustků“, stejně nesmyslných a nefunkčních, jako byly ty, s nimiž svého času bojoval Jan Hus. Mohl by z toho možná vzejít i začátek konce podřezávání oné (energetické) větve, na které sedíme….
Ale tohle ví i druhá strana. Že jde o symbol. A jestliže se skácí modla kmene, padá s ní i systém, který byl na ní založen. Spolu s ním, samozřejmě, také tisíce politických kariér. Takže nic. Boj se sodovkovým plynem (ze kterého žijí všechny rostliny) si v EU vzít nedáme! I kdyby na chleba nebylo! Nebo na topení…
A tak tu, v Evropě, pojedeme dál, kočárem bílým, kol černých skal. Co na tom, že si část světa ťuká na čelo, část se nám směje a zbývající část si brousí zuby na levné, zkrachovalé firmy ve vymrzlé Evropě. My se z cesty svést nenecháme! Pod Uršuliným vedením budeme dál hrdě a sborově volat: oxidu uhličitému zmar!