Když se odborníci rozhodnou vyhubit vrabce a snížit emise uhlíku

Uveřejněno dne 4 dubna 2023 000 11:53

Dva příběhy o státní politice a jejích nezamýšlených důsledcích, které by ovšem byly každému jasné, kdyby byla diskuze o různých řešeních problému povolena.

Příběh první je z Číny z poloviny minulého století. Na konci padesátých let spustili v Číně program na vyhubení čtyř škůdců. Do vybrané skupiny se dostali vrabec, hlodavci, mouchy a moskyti.

Vrabec se na černém seznamu ocitl proto, že čínští vědci spočítali, že může sežrat až několik kilogramů obilí za rok. Dospěli proto k závěru, že nebudou-li vrabci, bude více obilí pro lidi. Boj proti škůdcům podpořil nejvyšší vůdce Mao Ce-tung v rámci svého programu „Velký skok vpřed”. Vrabčí masakr vypukl v roce 1958.

Ptačí pogrom

Miliony lidí vyrazily do ulic a ničily vrabčí hnízda nebo je střílely vzduchovkami. Dalším metodou bylo bušení do hrnců a pánví koordinované mezi skupinami lidí tak, aby vrabci nemohli odlétnout na klidnější místo. Zcela vysílené ptáky potom lidé dobíjeli na zemi. 

V Pekingu se vyděšení vrabci uchýlili do prostor polské ambasády, která odmítla povolit vrabčím komandům vstup na své území. Ty se ale nevzdaly. Lidé s bubny a hrnci polskou ambasádu obklíčili a po dvou dnech nepřetržitého rámusu se jim podařilo zlikvidovat i vrabce v polském azylu.

Konec vrabců v Říši středu

Kampaň trvala dva roky, během kterých byla populace vrabců v Číně téměř zlikvidována. Na konci vrabčího masakru Číňané zjistili, že podstatnou složkou potravy vrabce je různý hmyz, například sarančata nebo housenky. Bez vrabců došlo k obrovskému rozmnožení sarančat, která likvidovala úrodu ve velkém. Místo nárůstu produkce obilí výnosy klesly.

Pokud to někdo věděl již na začátku, neodvážil se to říci, protože během antipravičáckého tažení o rok dříve byli všichni, kdo se odvážili kritizovat politiku vlády, vyhozeni z práce nebo posláni na převýchovu. 

Vrabci Made in USSR

Vrabčí pogrom přispěl k velkému čínskému hladomoru, který zahubil desetimiliony lidí. Sám Mao Ce-tung ukončil ptačí teror v roce 1960 a vrabce ve čtyřce škůdců nahradila štěnice. Čína se pokoušela průšvih s narušenou ekologickou rovnováhou vyřešit tím, že dovážela vrabce ze Sovětského svazu, ale už bylo pozdě.

Jak se také dá snižovat uhlíková stopa

Na konci 20. století dospěli vědci k závěru, že jakákoli lidská činnost, která produkuje oxid uhličitý, škodí planetě Zemi. Vyspělé západní státy proto rozjely program nazývaný „Net Zero”, jehož cílem je snížit emise oxidu uhličitého. Vlády, média, neziskové organizace a další aktivistické skupiny začaly tlačit na firmy, aby snížily svoji uhlíkovou stopu.

Firmy pod tlakem musely reagovat. Podle článku v CNBC začaly velké olejářské společnosti prodávat nejméně produktivní ropná pole s nejhoršími ekologickými parametry malým soukromým firmám. Tím se jim podařilo začít plnit svoje transformační plány na snížení uhlíkové stopy.

Jenom prodej nestačí

Analýza publikovaná v minulém roce poukázala na to, že prodej ropných polí soukromým firmám nepřispívá k celkovému snížení emisí uhlíku. Soukromé firmy, kterým velké firmy prodají svoje nejhorší ropná aktiva, v klidu pokračují v těžbě za nezměněných podmínek. 

V závěru analýzy uvádějí autoři, že velké firmy sice sníží svoji uhlíkovou stopu, ale celkově se nic nestane. 

Správné informace na Googlu

OSN se minulý rok spojila se společností Google, aby lidé při hledání výrazu „klimatická změna” narazili pouze na správné informace. Melissa Fleming, ředitelka OSN pro globální komunikaci, uvedla, že dezinformace jsou tak rozšířené, že potřeba správných informací založených na vědeckém konsensu nebyla nikdy větší.

Řešení, co není řešení

Washington Post uveřejnil tento týden článek, ve kterém upozorňuje na paradoxní situaci při snižování uhlíkové stopy. Nadnárodní firma Shell prodala svoje ropná pole v Nigérii, aby splnila stanovené zelené cíle. Místní si ale brzy všimli, že se situace zhoršila. Lokální firmy, které od Shellu ropná pole koupily, jsou daleko méně ekologicky uvědomělé. Uhlíkové emise dramaticky stouply například tím, že plyn jako vedlejší produkt těžby ropy nechávájí nyní volně hořet. Podle článku také výrazně vzrostl počet úniků ropy do okolního prostředí.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist