KLIMA: Kam vede bezzásahovost

S nástupem k tržnímu systému po roce 1989 byl v ČR princip bezzásahovosti v ochraně přírody přijat jako synonymum moderního posttotalitního způsobu velkoplošné obnovy krajiny. Hlavním argumentem pro jeho přijetí a politické prosazování bylo, a nadále je, na první pohled velmi lákavé heslo „příroda pracuje zadarmo“ (Prach, Vesmír 2006/5).

S touto myšlenkou přišli po roce 1989 i zakladatelé NP Šumava a tvůrci nového zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, podporovaní Stranou zelených a Hnutím Duha. A právě Šumava se stala jakousi pokusnou laboratoří, kde se bezzásahovost měla pozorovat jako samovolný přírodní děj (zák. č. 114/1992 Sb.). Zakladatelé NP Šumava však v roce 1992 vycházeli z představy, že toto rozsáhlé území tvoří divočina, a dokonce se zde vyskytuje původní prales, který má genetické předpoklady obnovit smíšený les. Teoretici tvrdili, že kůrovec je přirozenou součástí entomofauny pralesa a kalamitně se nerozmnoží. Lesníci varovali, vždyť s kůrovcem bojovali na hranici s Národním parkem Bavorský les.

V roce 2007 se ale stalo něco s čím koncepce bezzásahovosti nepočítala. Na Šumavu přišla vichřice Kyrill, větší než v roce 1870 a v Čechách se postupně rozšířila historicky největší kůrovcová kalamita. Ministerstvo životního prostředí tehdy podalo veřejnosti vysvětlení, že vichřice, sucho a kůrovec jsou vlastně součástí přírodních dějů a dále zaujalo pozice pasivních pozorovatelů. Přitom v některých částech NP Šumava se překotně těžilo a odváželo napadené dřevo. Důsledek toho byl, že vznikly mrtvé lesy a holiny cca na 22 000 ha lesa a kůrovec se rozšířil na sousední území Bavor a Horního Rakouska. Kůrovec nezná hranice a dokáže létat na velké vzdálenosti, a tak se nevyhnul přírodním rezervacím jako jsou ledovcová jezera nebo Boubín. Teoretici tvrdili, že kůrovec uletí vzdálenost nejvýše několik set metrů, na víc nemá údajně tukové zásoby. Praktici ale varovali a vědecké práce potvrzují pasivní přenos kůrovce větrem na desítky kilometrů až do vzdálenosti 100 km za den. Toto varování bylo ignorováno.

Ano. Do tohoto okamžiku pracovala příroda zadarmo. Vědecky se tomu říká biotická disturbance. Problém kulturního hospodářského lesa v Čechách však je, že bez pomoci člověka se v současnosti už neobnoví a při prohlubujícím se klimatickém rozvratu to ani neumí. České lesy totiž ztratily v některých územích schopnost samovolných autoregulačních procesů a v místech mrtvých lesů a holin se začínají vyskytovat cizí nebo invazní rostliny a dochází ke ztrátě toho nejdůležitějšího a nenahraditelného, což je biodiverzita ekosystémů (Mazín, 2024).

Je velkoplošná bezzásahovost, v současnosti nedemokraticky prosazovaná Ministerstvem životního prostředí ČR v národních parcích, skutečně pro občany ČR bezplatná, anebo je to v aktuálních podmínkách 21. století vysoce ztrátová, a tudíž i vysoce škodlivá, státní politika „ochrany“ přírody za cenu výrazného poškozování klimatických služeb přírody i samotné udržitelnosti žití lidí?

Odpověď na položenou otázku je třeba hledat v kontextu s podstatou života na Zemi. Živé organismy se na Zemi začaly rozvíjet před téměř čtyřmi miliardami let díky každodenně přicházející sluneční energii, která ohřívá zemské povrchy na teploty příznivé pro udržení a rozvoj života. V průběhu evoluce živé organismy vstoupily na kontinenty a jejich autotrofní ekosystémy zeleně si vytvořily schopnost samoregulovat své vlastní životní prostředí tak, že dokázaly udržet teploty v rozmezích příznivých pro život, i když se intenzita slunečního záření od počátku existence sluneční soustavy zvýšila asi o čtvrtinu. Z ekologie je v současnosti známo, že samoorganizovaný sukcesní proces postupné náhrady živých krajinných pokryvů je směrovaný (tj. předpověditelný) proces, čítající v našich klimatických podmínkách mírného pásma cca 150 let, a ústící v klimaticky nejefektivnější klimaxovou vegetaci přirozených opadavých smíšených lesů a mokřadů, které nejúčinněji regulují teplotní, tlakové a další gradienty (rozdíly na vzdálenost) konkrétního životního prostředí (Odum, 1969). Na Šumavě kůrovcem uhynuly horské smrčiny, které vyčesávaly vodu z mraků a působily jako chladič, uschlý les se v létě sluneční energií přehřívá a působí jako radiátor. Respektuje ochrana přírody historické poznání o následcích odlesnění? Zabývá se vědeckými pracemi o zásadní úloze lesa v oběhu vody a utváření klimatu (např Ellison et al. 2017)?

K získání odpovědi na výše položenou otázku je také žádoucí identifikovat komu vlastně prospívá, že v ČR máme v národních parcích již mnoho desítek tisíc hektarů převážně uschlých či shořelých lesních porostů ponechaných dlouhodobé sukcesi. Odpověď na tuto otázku zcela spontánně dávají občané žijící v národních parcích a jejich sousedství, kteří drtivě odmítají koncept bezzásahovosti. Odmítavou odpověď na bezzásahovost zdůvodňuje i ekosystémová metoda Energie-voda-vegetace (vypracovaná pro MŽP v l. 2007-9), která poprvé vyčísluje ztráty podpůrných ekosystémových služeb z přeměny živých lesů na neživé povrchy (Seják, Pokorný et al., 2022).

Jestliže na území ČR přichází na 1 m² ročně průměrně asi 1000-1200 kWh sluneční energie a přirozená vegetace (smíšené lesy s dostatkem vody, mokřadní ekosystémy) dokáže prostřednictvím evapotranspirace a latentního tepla efektivně využít a přeměnit až 2/3 této energie na sobě i člověku užitečnou tvorbu základních životních podmínek v podobě podpůrných a regulačních ekosystémových služeb (služba klimatizační, vodozádržná, půdotvorná, prostředí pro biodiverzitu), potom ztráta každého hektaru živé lesní vegetace evokuje každoroční ztrátu cca 6600–7000 MWh/ha. Při ceně cca 4 000 Kč/MWh to znamená každoroční ztrátu využití sluneční energie ve výši přes 25 mil. Kč z hektaru uschlého či shořelého lesa. Sluneční energie není využita na životní procesy ani na oběh vody ale mění se na nevyužité teplo. Takže např. 22 tis. ha uschlého lesa v NP Šumava „produkuje“ podle ekosystémové metody Energie-voda-vegetace ekologickou újmu ve výši cca 550 mld. Kč/rok, což za konzervativního odhadu 75 let bezzásahového vývoje a pomalé sukcesní obnovy ekosystémů kumulativně znamená ekologickou újmu v celkové sumě přes 41 bilionů Kč (41 000 mld Kč), což je téměř devět ročních HDP ČR z r. 2015 (v běžných cenách). A takové dlouhodobé škody ze ztrát klimatizačních a vodozádržných podpůrných ekosystémových služeb nejúčinnějších živých lesů si nemůže obyvatelstvo hustě osídlené ČR dovolit, protože tyto škody akcelerují rychlý nárůst regionálních i kontinentálních klimatických extrémů.

Souhrnem:

1. desítky tisíc hektarů uschlých lesů v národních parcích mohou zůstat čekajícími na pomalu vznikající divočinu jen za podmínky, že vedení MŽP prokáže, že existují nějaké pádné sociálně ekonomické a ekologické důvody k bezzásahovosti, tj. že veřejný zájem na velkoplošné bezzásahovosti je hodnotnější, než je veřejný zájem občanů na kontinuálním zachování a průběžné kulturní obnově živých lesů. Pokud takové pádné hodnotové argumenty veřejného zájmu vyčleňujícího člověka z kulturní krajiny hustě osídlené středoevropské země nejsou (a řádově vyšší újmy ze ztrát podpůrných ekosystémových služeb to dokládají), je třeba redukovat bezzásahové plochy na rozumné výměry pro studijní účely a ostatní plochy co nejrychleji zalesnit řízeným managementem kulturní přímé obnovy klimaxových lesních porostů. V sázce je v národním rámci velmi mnoho, a to reálná hrozba nárůstu četnosti i intenzity klimatických extrémů.
2. Do kulturních živých lesů Křivoklátska (cca 200 až 600 m.n.m.) bezzásahovost a národní park principiálně nepatří, protože je to vzorový příklad a výsledek dlouhodobé citlivé každodenní spolupráce lesních odborníků se živými lesními ekosystémy (zahrnující i významné plochy živých smrkových lesů). Jestliže environmentální svazek 29 obcí Křivoklátska, jehož hlavním posláním je „spolupráce v oblasti ochrany přírody s respektem ke kulturní jedinečnosti regionu“ (TZ Svazku obcí Křivoklátska), opakovaně deklaruje veřejný zájem na kulturním zachování živých lesů, pak právně neexistuje žádný vyšší veřejný zájem na ochraně životodárných podpůrných ekosystémových služeb krajiny, a to i kdyby byl návrh Národního parku Křivoklátsko vládou protlačen parlamentem.
3. Dnešní samospráva obcí na území Křivoklátska je na rozdíl od roku 1991 na Šumavě poučená z negativních dopadů zelené ideologie některých neziskových organizací na kulturní krajinu. Starostové a starostky a nezisková organizace Otevřené Křivoklátsko se informovali o zákazech vstupu, odklonu cestovního ruchu a nedostatku pracovních příležitostí pro obyvatele národního parku. V současnosti je podáno sedm žalob občanů nebo dotčených obcí Křivoklátska a spor není ukončen. Jak asi může fungovat státní správa národního parku, kterou odmítá 80 % dotčených obyvatel? A co generace po nás?

Tento smrk na vrcholu Trojmezné má na pařezu 320 letokruhů, uschnul kůrovcem po roce 2007 a suchý strom byl poražen, aby neohrožoval turisty jdoucí po vyznačené stezce. Živý smrk má nad metrem čtverečným na 400 000 jehlic (délka hrany cca 8 km). Vytvořil fotosyntézou na 2 tuny dřeva, 200 kg volatilních organických látek a vyprodukoval přes 2 tuny kyslíku, vypařil na 600 tun vody a vyrovnal tak tepelné rozdíly 400 MWh a přispěl k oběhu vody, za rok „vyčesával“ z mraků 21 tun vody. Rozlišují zastánci bezzásahovosti živý a suchý strom?

Vrchol Trojmezné v červenci 2024. Pahýly stromů upomínají na dříve živou horskou smrčinu. Obnova neprobíhá, malé smrky jsou starší než 20 roků. Povrchové teploty suchých kmenů přesahují za slunného počasí v létě 50 oC, chladič se změnil v radiátor.

Zdroj: