KLIMAFIE: Argumenty na hraně dezinformace
Uveřejněno dne 8 srpna 2024 000 8:00V posledních desítkách let se zejména v Evropě etabloval klimaticko-průmyslový komplex, který má pod záminkou tzv. „ochrany klimatu“ za cíl získat co největší podíl na moci.
Klimaticko-průmyslový komplex je neformální sdružení části podnikatelů, politiků, neziskových organizací, levicových aktivistů, byrokratů, některých vědců a většiny médií, který usiluje o co největší podíl na moci. Záminkou k tomuto cíli je deklarovaná snaha ochránit zemský ekosystém před údajnou klimatickou krizí.
Jakým způsobem pracuje? Zásadním předpokladem je šikovné vyvolání strachu z něčeho, před čímž je pak nutné vystrašené ovečky „chránit“, nejlépe tak, aby tato „ochrana“ byla nezměřitelná, a tudíž v podstatě nekonečná. Pro tento účel se využila, či spíše zneužila, celkem propracovaná fyzikální teorie tzv. skleníkového efektu.
Už samotný pojem „skleníkový efekt“ je vlastně zavádějící, protože skleník především izoluje vnitřní objem od okolního prostředí, zatímco v atmosféře probíhá často velmi intenzivní výměna vzduchu. Zároveň se nikde ve sdělovacích prostředcích nezdůrazňuje, že závislost skleníkového efektu na koncentracích radiačně aktivních plynů je logaritmická, tudíž příspěvek zvyšujících se koncentrací k vzestupu teploty postupně klesá. Samotné zdvojnásobení koncentrací oxidu uhličitého oproti stavu před sto lety by mělo mít za následek zvýšení teploty asi o 1 °C (viz např. zde), ony simulační odhady mezi 2-4 °C pracují s předpokladem zpětné vazby zvýšeného množství vodní páry, což ovšem vzhledem k oblačnosti a aerosolům zanáší do výpočtů značnou nejistotu. Ta se navíc za posledních čtyřicet let navzdory ohromnému pokroku ve výpočetní technice prakticky nezměnila.
Proti vlastní teorii tzv. skleníkového efektu není možné mít zásadní námitky, ale jak se říká, „dábel je skrytý v detailu“. Víme, že teplota při zemi narostla za posledních sto let asi o 1 °C , víme, že koncentrace některých skleníkových plynů (zejména oxidu uhličitého a metanu) rostou, takže by měl růst i skleníkový efekt. Země by tedy měla vyzařovat do vesmírného prostoru méně tepelného záření.
Složky slunečního (tedy převážně viditelného) i infračerveného (“tepelného“) záření měří již přes dvacet let projekt CERES, jehož data jsou veřejně k dispozici. Z nich je možné vypočítat vývoj radiační bilance, který je velmi zajímavý. Potvrzuje se, že Země je v radiační nerovnováze, ale hlavní příčinou v posledních desítkách let pravděpodobně není zesílený skleníkový efekt, ale větší absorpce slunečního záření, odborně podáno menší planetární albedo neboli odrazivost Země jako celku. To je na grafu níže dokumentováno modrou křivkou odraženého slunečního záření. Stručně řečeno, Země nám trochu ztmavla, odráží tedy méně slunečního záření, čímž se logicky trochu otepluje.
Příčin je zřejmě více. Země je vlivem oxidu uhličitého více zelená a pokrytá lesy, přičemž les má menší odrazivost než louky či pole. Přibývá urbanizovaných oblastí, také masivní rozšiřování fotovoltaických elektráren způsobuje větší absorpci slunečního záření a lokální oteplování; v odborné klimatologické literatuře se vedle pojmu „tepelný ostrov města“ nedávno objevil termín „tepelný ostrov fotovoltaiky“, viz např. publikace v Nature zde, což ale samozřejmě ve většině médií, která nepotřebují složité pravdy, neuvidíte ani neuslyšíte. Největší nejistotou je ale množství a charakter oblačnosti, kolem čehož se vedou četné odborné diskuse (viz např. zde).
Takže družicová měření naznačují, že vysvětlení oteplování v tomto století není tak jednoduché, jak je nám z oficiálních míst předkládáno. Bohužel se ale kolem oteplování rozvinul monstrózní propagandisticko-dotační byznys, který můžeme nazvat „klimaticko-průmyslový komplex“. Možná je ale tento pojem moc dlouhý, takže si dovoluji zavést termín „KLIMAFIE“ jako zkratku pro „KLIMAtické FInance pro Establišment“, v angličtině „CLIMAFIE“, CLIMAte FInance for Establishment.
KLIMAFIE se zaklíná bojem proti emisím skleníkových plynů, které jsou navzdory výše uvedenému považovány za téměř výhradní příčinu oteplování, ale z dominantní části (čest výjimkám) zároveň hlasitě brojí proti jaderné energii. Má to svoji logiku: Z jaderné energie se žádné emisní povolenky nezískají, a tak by spekulanti s těmito povolenkami neměli na čem bohatnout a vlády by měly méně prostředků na následné rozhazování, které má daleko k efektivnosti. Z toho plyne, že fosilní energie je pro KLIMAFIi důležitým zdrojem příjmů, i když se proti ní okatě staví. Nikde, kromě okrajových médií a pár blogů, se nezdůrazňuje, že Francie vystavěla bez nutnosti nějakých byrokratických Grýn Dýlů již před desítkami let flotilu jaderných elektráren a má z elektroenergetiky zhruba osmkrát menší měrné emise CO2 než údajně „zelené“ Německo, pokud tedy považujeme tyto emise vůbec za škodlivé. O čemž se dá navíc úspěšně pochybovat, neboť kromě mírného oteplení je Země vlivem tohoto plynu více zelená, ale to je jen odbočka.
KLIMAFIE zároveň používá argumenty, které jsou na hraně dezinformace. Např. ministr životního prostředí pan Hladík zveřejnil 25. 6. na síti X příspěvek prosazující další emisní povolenky (čti: další daně). Cituji: „Díky investování těchto prostředků [z emisních povolenek] získáme bezpečnější a levnější energii, ochranu zranitelných domácností, perspektivu pro český průmysl a návrat ke zdravé a druhově bohaté krajině. Půjdou třeba na modernizaci teplárenství a rozvoj obnovitelných zdrojů energie, …“. Přeloženo ze zeleného newspeaku: Zdražíme vám dalšími povolenkami energie, bydlení a cestování. Další zdražení čekejte rozvojem masivně dotovaných obnovitelných (přesněji občasných) zdrojů energie (OZE), protože, jak ukazují data, čím je v zemích EU vyšší podíl solárních a větrných elektráren, tím vyšší je cena elektřiny pro koncového spotřebitele. Tedy s výjimkou bohatších majitelů nemovitostí, kterým jsou soláry povinně dotovány ostatními spoluobčany. Zbohatne také klimaticko-průmyslový komplex (KLIMAFIE), hlavně solární baroni a spekulanti s emisními povolenkami.
Samozřejmě, povinnou praktikou KLIMAFIE, jehož součástí jsou senzacechtivá média včetně veřejnoprávních, je šermovat termíny „klimatická krize“, „klimatická nouze“, a připisovat každý silnější povětrnostní jev klimatické změně, ačkoliv vlastní materiály IPCC jsou v této oblasti dosti střízlivé, viz zde.
Zkrátka, o žádné klima ve skutečnosti nejde, protože pokud by KLIMAFIi šlo skutečně o emise z fosilních paliv, tak by tento klimaticko-průmyslový komplex prosazoval přednostně jadernou energii. Jak už psal sovětský disident Andrej Sacharov, s výrazným podílem jádra by se také zvýšila energetická soběstačnost (tehdy hlavně západní) Evropy. Bohužel, současná zelená politika v podobě různých dekarbonizačních balíčků Fit for 55 v rámci Grýn Dýlu je velmi kontraproduktivní a oslabuje konkurenceschopnost i obranyschopnost států EU. Evidentně má za cíl hlavně přelévání peněz od těch, co pro civilizaci něco smysluplného vytvářejí, tj. od zemědělců, energetiků, ale i lékařů a všech těch, kteří pro blaho lidstva něco dělají, směrem k různým obchodníkům se strachem, kteří chtějí svobodnou společnost finančně vysávat a svázat zelenými okovy. K tomu také potřebují ideologicky kované soudruhy zejména z fakult sociálních studií, ze kterých se přes noc stanou „odborníci“ na klima a energetiku v nějaké lobbistické skupině, nevinně nazývané „neziskovou organizací“. Těmto klimatickým propagandistům samozřejmě z různých fondů klimaticko-průmyslového komplexu také něco kápne, ideálně z veřejných prostředků, kterých, zdá se, máme nadbytek.
Že chudnutí občanů evropských zemí pod zeleným praporem plánují levicové strany, které chtějí co nejvíce občanů závislých na sociální politice bujícího státu, je logické. Méně logické je, že to prosazují vlády, které se navenek hlásí k pravicovosti. Nedivme se pak příklonu k různým alternativním stranám, mezi kterými jsou bohužel i ty, které skrytě či otevřeně nadbíhají Rusku a Číně, kterým toto zelené šílenství výrazně oslabující euroatlantickou část světa velmi vyhovuje. Když ale stále více lidí nevidí perspektivu a zastání u „standardních“ stran, nedivme se, že pak volí jinak.
Autor je meteorolog