Klimanáboženství nás vychází zatraceně draho

Je těžké vystopovat začátek… ale jednoho dne zkrátka už nebylo možné říct, že centrální banky vedou ekonomové. Nebo bankéři. Jejich místa se začaly rozdávat jako trafiky. A vznikl problém. Docela slušný problém.

Protože politici v čele centrálních bank se prostě začali chovat…no, jako politici. Jako oportunisti. Jako politik, který nahrává jiným politikům, kteří mu tu trafiku věnovali.

Centrální banky byly kdysi designované tak, aby byly jakousi racionální protivahou politickým vykukům. Hlasem rozumu tam, kde politici hýří emocemi. Aby měnovou politikou byly schopny napravit to, co politici rozpočtovou politikou zkaňhali. Jakmile se ale ti samí politici a neekonomové dostali do centrálních bank, banky přestaly být nezávislé. A místo aby tvořily hráz poltickým skopičinám, začaly je naopak podporovat.

Kterak se to projevuje? Tak třeba tak, že politik má hrůzu ze slova „pokles“, protože – jak známo – ten se při volbách moc nehodí. Tudíž politik v čele centrální banky nikdy nesmí připustit, aby ekonomika statisticky poklesla. Je potřeba za každou cenu problémy ekonomiky maskovat. Zatloukat, zatloukat, zatloukat! A když už to vypadá moc okatě, tak se vymluvit třeba na CO2 a klima nebo nějaký jiný blud, to je teď v módě, a zatloukat ještě víc.

Kterak se dá zatloukat, že ekonomika má problémy? Asi takhle:

Pamatujete před rokem 2008 záporné úrokové sazby?

Pamatujete před rokem 2008 v západním světě nenápadné zestátňování soukromého sektoru tím, že by centrální banky skupovaly akcie soukromých podniků?

Pamatujete před rokem 2008 otevřený tisk peněz?

Pamatujete před rokem 2008 nepokryté zachraňování celých států před bankrotem tím, že by centrální banky otevřeně tiskly peníze a za ně vykupovaly dluhopisy bankrotujících zemí?

Pamatujete před rokem 2008, že by centrální banky zcela vážně uvažovaly o scénáři takzvaného shazování peněz z vrtulníku?

Ne?! No tak to je to ono – ekonomika je dnes prostě celosvětově jinde než před rokem 2008.

Ano, charakter ekonomiky se v průběhu poslední „přiznané“ recese naprosto změnil. Generace dnešních třicátníků v podstatě už ani neví, jaké to je platit za úvěr „normálně vysoké“ úrokové sazby – míněné takové, jaké se platívaly předešlých sto let. Ovšem tohle všechno jsou pouze přístroje, které drží kolabující ekonomiku při životě. Na papíře vykazujeme růst HDP – a o to socialistickým politikům v čele centrálních bank jde. V realitě ale ekonomiku už nelze od přístrojů odpojit: Zkuste naráz zvýšit úroky na normální 3 procenta, přestat tisknout peníze, přestat vykupovat dluhopisy evropských zemí – a do dvou měsíců tu máte totální platební neschopnost bank, podniků i domácností. Nejdřív v eurozóně, za chvíli v celé EU.

Jak moc úspěšně se daří maskovat pokles HDP? Celkem hodně úspěšně – plus mínus autobus možná tyhle zběsilé politiky dokázaly opticky, na papíře, „vygumovat“ zhruba každý druhý až třetí pokles HDP. Je to jednoduchá matematika. Od roku 1854 do začátku 90. let 20. století fáze hospodářského růstu v jednom opakování hospodářského cyklu trvala zhruba 40 měsíců. V posledních letech se ale tato fáze dramaticky prodloužila a běžně trvá 80 i 120 měsíců! Dokonce se už objevil i pojem „supercyklus“. Na to se dá dívat buď optimisticky tak, že prostě ekonomika se nějak vnitřně změnila a holt se nám daří víc než kdykoliv v historii… anebo můžeme pojmout podezření, že je to právě (minimálně částečně) důsledkem urputné snahy vlád a centrálních bank zakamuflovat pokles.

Jenže pokud skutečně je protažení růstové fáze cyklu důsledkem snahy zabránit recesi, pak by to muselo znamenat, že se nerovnováhy v ekonomice natlakovávají dvojnásobně až trojnásobně dlouho než v minulosti. Neboli jsou minimálně dvakrát až třikrát větší. Vlastně v realitě jsou ještě mnohem větší, protože recese, která pak se zpožděním přijde, je opět centrálními bankami zmírňována tak, aby nemohla proběhnout pořádně, tedy aby se naakumulované nerovnováhy nemohly samo-opravit.

Z tohoto pohledu najednou není až tak dobrou zprávou, že aktuální růst, kterým procházejí v roce 2019 USA, je nejdelší v historii! A najednou taky člověk začíná chápat, jak je možné, že globální dluh coby jeden z projevů nerovnováhy za posledních 18 let vzrostl na trojnásobek!

Ale tak jako jsme si před rokem 2008 neuměli představit, že technokraté ve vedení státu vymyslí šílenosti jako záporné úrokové sazby, kdy zrůdně věřitel musí platit dlužníkovi za to, že mu smí půjčit, je také hodně těžké představit si, co se v jejich hlavách může vylíhnout příště. A já mám nepříjemné mrazení, že už se vlastně vylíhlo. A to něco se jmenuje klima.

No ano, zdá se, že PR agentura slečny Gréty z Arku poblouznila dokonce už i politiky v čele centrálních bank. Jak jinak si vysvětlit, že šéfové centrálních bank Velké Británie, Mark Carney, a Francie, François Villeroy de Galhau, napsali otevřený dopis, v němž upozorňují na nebezpečí klimatických změn pro globální ekonomiku. Tvrdí, že klimatické změny ničí infrastrukturu a soukromé majetky, mají negativní vliv na zdraví lidí a snižují produktivitu.

Dovolím si namítnout, že soukromé majetky ničí spíš záporné úrokové sazby centrálních bank… ale mám dojem, že to není to, co centrální banky teď chtějí slyšet. Jejich nová mantra zní: „Emise uhlíku musí během příštího desetiletí ve srovnání s rokem 2010 klesnout o 45 procent, aby byly v roce 2050 nulové. Společnosti musejí z klimatického plánování udělat běžnou činnost.“

Takže pokud jste se před pár dny jen uculovali, jak Gréta se zlobou v očích vyhrožuje na klimatickém summitu, a říkali si, že ještě že my v Česku jsme si zas až tak moc nenechali vyhučet díru do hlavy, možná jste byli vedle jako jedle. Jste třeba farmář a chcete si vzít úvěr na rozšíření stádečka jalovic? Tůdle důdle, krávy jsou neekologické, žádný úvěr nedostanete. Vlastníte malou drogerii a chcete si půjčit pár peněz, abyste zmodernizovali sklad? Smůla, prodáváte neekologické jednorázové plenky. Pitomost? Ale kdeže. Podobné plány se v hlavách politiků v centrálních bankách už rýsují.

(V tomto blogu jsou použity úryvky z knihy Šichtařová & Pikora: S androidkou v posteli, která vyjde v rámci Velkého knižního čtvrtku 17. října 2019.)