KOMENTÁŘ: Energetická nouze učí zelené housti – Alex Švamberk

„Bez ohledu na to, jak moc si myslím, že je špatné používat jadernou energii, musím si tu otázku položit,“ řekl ministr Habeck. Dosud přitom i dočasné prodloužení odmítal s výjimkou bavorské elektrárny, na níž závisí Francie, která se z  vývozce elektřiny stala importérem, protože má část reaktorů kvůli opravám mimo provoz.

O Paříž se přitom 21. srpna otíral, že nepřešla na zelené zdroje: „Není to nejlevnější technologie, ani nejbezpečnější technologie pro zásobování Evropy a světa v budoucnosti“

Povýšeně dával najevo, že výkon zbylých německých jaderných elektráren by ušetřil jen pár procent plynu, kvůli kterým by nestálo za to ohrožovat svatý grál Energiewende, jak se v Německu označuje v energetice přechod k zeleným zdrojům. Že by mohli mít lidé o malinko tepleji, pro něj byla nepodstatná drobnost.

Cena plynu však dále stoupla a Habeck začal otáčet, i když stále zaostává za japonským premiérem Fumiou Kišidou, který dal minulý týden najevo, že země je připravena obnovit činnost dalších jaderných elektráren, jejichž provoz byl pozastaven po havárii jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011, a dokonce zváží vývoj jaderných reaktorů nové generace.

Země přitom po fukušimské katastrofě od jaderné energie ustupovala. Zemětřesení a následná vlna tsunami byla větší, než na jakou byla projektována ochranná zařízení. Navíc se ukázalo, že při podobných katastrofách se nelze vyvarovat chyb.

Situace na energetickém trhu je však tak vážná, že Japonsko míří zpět jádru. Deset reaktorů splňujících přísnější bezpečnostní požadavky už bylo spuštěno a vláda udělá vše, aby bylo do sítě co nejdříve zapojeno i dalších sedm, aby předešla možnému nedostatku elektřiny v zimních měsících.

V Německu, chudém na zemětřesení i tsunami, však zatím stále váhají, i když podzim klepe na dveře. Rozhodnout se má až po zátěžových zkouškách na přelomu srpna a září. Už teď je však jasné, že v nouzi se každý zdroj hodí. Nejde ani tak o poměr přínosů a rizika, jako o ideologii.

Jádro je špatné a basta. Zelení proti úložišti jaderného odpadu v Gorlebenu protestovali už na počátku osmdesátých let, tedy ještě před Černobylskou katastrofou, a svou minulost popřít nemohou. Zvlášť když je v tom utvrdila Fukušima. Že to vede k absurditám, kdy se místo bezemisní jaderné energetiky spaluje ruský plyn, protože výkon větrných a slunečních zdrojů při přechodu k obnovitelným zdrojům nestačí, je jedno. Přikázání se nesmí porušit. Hereze se netoleruje v žádné víře, takže logika a rozum stojí stranou.

Horší je, že vyznavači zelené ekonomiky jsou přesvědčeni, že musejí svou víru šířit a přesvědčovat o ní ostatní. Výsledkem je, že se v Evropské unii přijímají plány na odchod od spalovacích motorů v době, kdy není jasné, jak je nahradit a co dělat s vyřazenými bateriemi a kdy už je jasné, že elektřina bude mnohem dražší, než se myslelo.

Bylo by jen dobře, kdyby Německo otočilo a zase se začal používat rozum, který tak napomohl rozvoji západní civilizace. Oteplování je problém a omezení emisí nezbytné je. Ovšem musí být promyšlené a propracované, přičemž všechny technologie musejí mít možnost mezi sebou soupeřit, aby se ukázalo, která je nejúčinnější při omezování emisí v celém řetězci výroby. Předem nálepkovat, že některá je nebezpečná nebo špinavá, a proto se a priori vyřadí, znamená uzavírání si možností. A kam vede ideologizace společnosti a ekonomiky, jsme viděli už za reálného socialismu.

Zdroj