Komunisté a obnovitelné zdroje

Je až neuvěřitelné, jak jsou zastánci obnovitelných zdrojů podobni věřícím, nikoli kariérním komunistům. Teoretická základna socialismu a komunismu je přece tak nádherná a lákavá. Všechny výrobní prostředky znárodníme a všichni budeme usilovně pracovat a to by v tom byl čert, abychom se neměli lépe než za kapitalismu.

Teoreticky to samozřejmě fungovat může, ale jen teoreticky a u společenstev, jako jsou mravenci, včely a podobně. Ale ne u lidí, kteří jsou individualisté a každý má jiné názory a cíle. I když jsou si samozřejmě v mnohém podobné až identické. A to mít se co nejlépe a pokud možno lépe než soused. Tohle spojuje všechny společenské řády včetně toho socialistického a rozbíjí tu komunistickou teorii napadrť. I když, samozřejmě, čistý komunismus nikde uskutečněn nebyl a pokusy o něj skončily pro mnoho miliónů lidí v Asii velmi tragicky.

A myšlení zastánců obnovitelných zdrojů je prakticky identické s myšlením zastánců komunistické ideologie a socialistické praxe. Ti lidé jsou tak přesvědčeni o správnosti svých idejí, že jsou ochotni jít i přes „mrtvoly“. I když samozřejmě často jen v přeneseném slova smyslu, ale „mrtvá“ elektrorozvodná síť může pro mnohé lidi znamenat opravdové ohrožení života. A když ne života, tak na 100 procent ohrožení jak pracovního, tak i soukromého života, protože bez elektřiny dnes prostě život není možný.

Nejlepším obnovitelným zdrojem je voda. Na rozdíl o větru a slunce ji lze velmi pohodlně akumulovat a využívat tehdy, když je zapotřebí. Ale ani to není bez závad. Zásahy do krajiny a omezená výrobní kapacita jsou na překážku. Ostatní OZE, jako vítr a slunce, jsou z principu věci nahodilé a závislé na denní a roční době, a proto jsou pro vykrývání špičkové spotřeby na dvě věci. Na nic a na obtíž, a to doslovně, protože si síť musí poradit s velkými přebytky výkonu OZE v době, kdy není spotřeba, a hlavně chybí přenosové kapacity.

A filozofie obou těchto směrů? Identická. Komunisté byli tak zaujati svojí myšlenkou, že kvůli tomu i věznili a popravovali. A přesto žádného výrazného úspěchu proti kapitalismu nedosáhli. Naopak, svobodné tržní hospodářství si vždy vedlo podstatně lépe a životní úroveň lidí byla velmi podstatně vyšší než v socialistických zemích.

A stejně tak zastánci OZE. V Německu dělají vše velmi důsledně a velmi důkladně, ale ne vždy to je ku prospěchu věci. A stejně jako komunisté u nás rušili i ty nejmenší soukromé podniky a nahrazovali je socialistickými provozovnami s minimální efektivitou, tak i Němci zcela důsledně, pod vlivem „tsunami-efektu“ ruší velmi dobře fungující jaderné elektrárny a vydávají se na úzkou, křivolakou stezku plnou nebezpečí – OZE.

Doufejme ale jen, že ze Západu importované důsledky tohoto nezodpovědného experimentu nebudou pro naši elektrorozvodnou síť tak zničující, jako měl na naši společnost před 65 lety import marxisticko-leninských idejí z Východu. Tehdy je prosazoval Gruzínec Dzugašvili (J.V.Stalin), dnes kohorty zelených německých bláznů.

Jedna svoloč, jeden omyl