„Lidé nestávkují, protože nevěří, že se to zavede.“ Zelená elektřina a Fiala. Muž z praxe hovoří
Uveřejněno dne 5 září 2024 000 8:00
Tuzemští manažeři si často klepou na čelo, nicméně jsou nuceni projekty zaměřené na Green Deal realizovat. To ParlamentnímListům.cz sdělil Roman Čejka, majitel společnosti energotechnika s.r.o., který jako projektový manažer radí českým i zahraničním společnostem. „Ve výsledku tedy bude stát nucen pro udržení ceny energie platit za emisní povolenky uhelných elektráren bokem a peníze vybírat formou zvýšení daní,“ hovoří bez obalu o dopadech „zelené elektřiny“. „Fakt, že lidé ještě nezačali masivně stávkovat, přisuzuji, že tomu stále nevěří a doufají ve změnu,“ soudí o krocích EU i Fialovy vlády.
Popisek: Stožáry vysokého napětí
Jako energetický poradce se setkáváte s dopady Green Dealu na českou ekonomiku. Jak se vyrovnává český průmysl s tím, co se po něm chce?
Nejde jen o zvyšující se ceny energií, ale i nutnost respektovat další požadavky, které Green Deal vyžaduje nebo bude vyžadovat. Český průmysl je nutné rozdělit dle vlastnické struktury. Pokud jde o tuzemskou pobočku zahraničního vlastníka, je přístup ke Green Dealu nadiktován z managementu mateřské společnosti. Často se setkávám mimo protokol s tím, že si tuzemští manažeři klepou na čelo, nicméně jsou nuceni projekty zaměřené na Green Deal realizovat. Jako anonymní příklad lze uvést přechod jednoho průmyslového podniku od plynových kotelen na tepelná čerpadla. Na otázku, jak se popasují s energetickým mixem v ČR, kde 42 % elektrické energie je z uhlí, zazněla odpověď: „Koupíme si zelenou elektřinu.“ Tedy nicotný podíl energetického mixu, jehož výroba probíhá většinou v létě a kterým se samozřejmě v rámci bilančních výpočtů budou ohánět i během největší spotřeby v zimních měsících. Pokud jde o české vlastníky, pozoruji povětšinou stav vyčkávání. Nikdo těm nesmyslům není ochoten uvěřit.
Představme si normální průmyslový podnik, který podniká v energeticky náročném odvětví. Co ho v příštích deseti letech čeká? A je důvod obávat se likvidace českého průmyslu jako celku?
Otázka de facto na energetický výhled v pár větách. Je zde mnoho vlivů a každý se různou měrou propíše. Myslím, že ještě několik let budeme svědky snahy pokračování Green Deal politické ideologie v Evropě. Nicméně se tu již nyní rýsuje scénář dalšího vývoje.
Současná vláda se v programovém prohlášení z ledna 2022 přihlásila k odstavení výroby elektřiny z uhlí v roce 2033. Již nyní ovšem ČEZ a Sev.En Energy upozorňují, že hnědouhelný baseload spread – cena elektřiny minus cena povolenky – poklesl a nejde pokrýt z ostatních provozní nákladů. Dostaneme se do situace, kdy majitelé zdrojů přijdou za vládou a řeknou: Odkupte si uhelné elektrárny, nebo mám dejte na povolenky. Ve výsledku tedy bude stát nucen pro udržení ceny energie platit za emisní povolenky uhelných elektráren bokem a peníze vybírat formou zvýšení daní. V konečném důsledku to znamená zvyšování nákladů pro výrobní podniky, ať už bude forma výběru peněz na emisní povolenky jakákoliv. Vládní závazek ukončit provoz uhelných bloků do roku 2033 znamená dojít v režimu plateb za emisní povolenky až k tomuto datu a posléze pod tlakem reálného světa a možného blackoutu procitnout.
Fotogalerie: – Pryč s Green dealem
Otázkou je, zda tuzemské společnosti vydrží fungovat až do politického procitnutí. Energeticky náročná odvětví jsou často na hraně ekonomické rentability již nyní a nemají kapitál na zásadní modernizaci svých provozů. V kontextu výše uvedeného lze tuzemskému průmyslu naordinovat primárně pouze snižování spotřeby energií. Například využíváním odpadního tepla z procesů ve spojení s přechodem na nízkoteplotní vytápění, instalací rekuperačních výměníků pro VZT jednotky, výměnu čerpadel, jejichž spotřeba elektrické energie v posledních letech doznala výrazných změn. Pro podniky s výraznou spotřebou elektrické energie v letních měsících lze doporučit vlastní FVE elektrárny. Zajímavou položkou jsou kogenerační plynové jednotky, které se dle mého soudu znovu dostanou do kurzu díky růstu ceny emisních povolenek. Výroba kombinované elektrické a tepelné energie ze zemního plynu bude mít menší emise než energetický mix ze 42 % tvořený uhlím. Jelikož cena elektřiny je spojená s cenou zemního plynu zhruba v poměru 2:1, tak pro řadu firem může být i toto cesta, jak si snížit cenu elektrické energie a ještě například získat záložní zdroj. Doufejme, že politického procitnutí se dožije co nejvíce společností.
Co jste soudil o dopisu, který předsedovi vlády Fialovi poslali zástupci části české ekonomiky? Naléhali na rychlejší implementaci Green Dealu. Já tam našel „solárníky“, „větrníky“, finanční sektor, ČEZ a média. Proč tito lidé touží po tom, aby občané i firmy platili víc za energie i další komodity?
Současná vláda je dle mého soudu jak vystřižená z Kunderovy definice imagologie. Dopis považuji za vládní marketing s cílem opět iniciovat mediálně citlivé téma. Seznam firem koresponduje se vztahy mezi vládou a tuzemským vedením společností.
Ano, řeč je i o mechanismech, které zavedou emisní povolenky i pro domácnosti. A náklady podle těchto petentů budou maličké, zanedbatelné. Jak se to jeví vám?
Emisní povolenky pro domácnosti mají další lobbující hráče. Například teplárny zatížené daní z plynu i emisními povolenkami konkurují domovním kotelnám SVJ, které jsou osvobozeny od daně z plynu a dosud od plateb za emisní povolenky. Snaha velkých hráčů bude zatížit lokální konkurenci stejnými platbami. Na druhou stranu emise moderních malých plynových kotlů v nových kotelnách SVJ jsou tak zásadně jiné, že nárůst nebude výrazný.
Vrtá mi hlavou jedna věc. Lidé jako Luděk Niedermayer či podnikatelé v oblasti energií z obnovitelných zdrojů básní o tom, jak bude brzy „zelená“ energie výrazně lacinější, než ta „fosilní“. Myslí tím, že „fosilní“ zdroje budou uměle zdraženy tolik, že budou dražší než zelené? Nebo dojde k nějakému technologickému průlomu v oblasti zelených energií?
Když se podíváte na složení ceny elektrické energie, tak zde máme dvě hlavní části. Samotnou komoditu či silovou složku a dále celý balík položek v tzv. regulované části, kterou vyhlašuje každý rok ERU. Veškeré náklady vznikající zaváděním OZE, od podpory přes regulační elektřinu na vyrovnání neřiditelných OZE až po náklady na výstavbu sítí, jsou v regulované složce. Pokud vám tedy jako majiteli OZE někdo poskytne dotaci na pořízení elektrárny, platby z každé vyrobené kWh, tak můžete na trh umístit svou energii výrazně levněji, neboť značnou část nákladů pokryjete bokem, bez vazby na cenu své produkce. V roce 2017 byl v sazbě D02 náklad na regulovanou část ceny 1602 CZK/MWh a dnes je to 2730 CZK/MWh. Soudě dle slov pana Niedermayera snad směřujeme ke stavu, že vše bude v regulované složce, která zdraží několikanásobně, a silová elektřina bude levná. Sice budeme mít v součtu nejvyšší ceny elektřiny, ale budeme mít levnou komoditu. Není to nic jiného než opět imagologie.
