Má mít Ganga lidská práva?

Zajistí více lidských práv přírodě čistší životní prostředí, nebo to ještě víc otevře cestu nezodpovědným ideologiím?

Dokument o životním prostředí vysílaný nedávno Televizí Seznam končil informací o tom, že v Indii začala diskuze o tom, zda má mít jedna z největších a také nejznečištěnějších řek lidská práva. Má něco takového smysl?

Otázka sama o sobě to je jistě zajímavá, byť poněkud neobvyklá. Nejedno srdce nad takovou možností může zajásat radostí, protože přeci není možné něco s lidskými právy beztrestně znečišťovat, případně mrzačit či zbavovat života. Na druhou stranu to může být cesta k tomu, co důvěrně známe z tuzemska. K blokování prakticky čehokoli, co by se lidem hodilo a v důsledku by mnohdy vedlo i k menšímu znečišťování životního prostředí. Praxe týkající se blokování různých silničních obchvatů či dálnic vypovídá jednoznačně: vždycky záleží na tom, kdo se zákonem daných ekologických možností chopí.

Chopí-li se jich lidé, kteří mají na zřeteli prospěch přírody i prospěch společnosti, mohou vznikat ku prospěchu všech. Jestliže se jich však zmocní lidé, kteří jsou slepě ovládáni ideologií, vznikají jen problémy. Protože na jednom místě zajistí klidný život třeba vzácným broukům, ale na řadě dalších míst zkomplikují život lidem a navíc ještě také jiným živočišným druhům. Protože ideologie ze své podstaty mají sklon přehlížet vše, co stojí v cestě jejich co nejrychlejšímu naplňování. Jenže soužití mnoha druhů na jednom místě nemůže být a také není jednoduché. To, že příznivci ekologismu složitost takového soužití ignorují, přitom neznamená, že ono soužití bude jednodušší.

Ganga si tedy jistě zaslouží podstatně citlivější přístup, než jaký k ní mají Indové nyní. Současně je ale potřeba vyřešit potřeby Indů vůči Ganze. Část je spojená s průmyslem, další plynou z jejich náboženství. Jejich vyřešení může nakonec být podstatně těžší a složitější, než řešení čistě ekologických zátěží řeky. Takový střet může být o to těžší, že se o zacházení s Gangou můžou střetnout fakticky dvě různá náboženství – hinduismus a ekologismus. Protože tento myšlenkový proud už s původní ekologií má čím dál méně společného a naopak se čím dál víc blíží náboženství. A to nijak osvícenému, ale naopak velmi ortodoxnímu. Navzdory tomu, že se jeho vyznavači rekrutují namnoze z řad takzvaných liberálů.

Udělat z Gangy v miliardové Indii subjekt s lidskými právy by v důsledku vedlo k tomu, co se děje v Evropské unii, jejíž vedení konvertovalo k ekologismu. A pro svoji víru nebere ohled na lidi, kteří v Unii žijí a z jejichž peněz unijní orgány žijí.

Pamatuji dobu, kdy české řeky opravdu nelákaly ke koupání ani v parném létě už někde na středním toku. Stejně tak si pamatuji, že sníh už druhý den po napadnutí byl v Praze potažený černou špínou. Pamatuji si také, jak Praha v zimě smrděla uhelným kouřem, který se valil z jednoho či několika komínů na každém(!) domě v centru města. Současný pohled na české řeky, města, ale nakonec i na ty uhelné elektrárny ukazuje, že racionální přístup k soužití člověka s přírodou má smysl a výsledky. A to – nepřekvapivě – i bez toho, že by řeky dostávaly lidská práva. Stačí, když si dost lidí uvědomuje, že se nemůžeme k přírodě chovat jako k dobytému městu. Což se pak projevuje i v politice, ve tvorbě zákonů a v celkovém přístupu.

Že je to cesta, která připadá správná většině Čechů, dokládá i to, že podpora Strany zelených je tak mizivá, že se strana často už ani neobjevuje ve výsledcích průzkumů volebních preferencí.

Přemysl Souček

Zdroj