Mocná síla uranu

Podle řecké mytologie byl Uran první bůh nebes, zrozený ze samotné pramáti bohyně Gai, který se po počátečním chaosu zmocnil vlády nad zemí. Podle astrologie postmoderního hnutí New Age, jež v současnosti zachvacuje množství zejména mladých lidí, je planeta Uran patronem revoluce a vztahuje se k zjevení nového cíle, s očekávaným vystupňováním do roku 2015. A podle suchých výpočtů jednoho z dnešních ekonomických odhadů příštího vývoje, se může stát vládcem světa držitel největšího množství stejnojmenného kovu.

Astrologie je označována vědci za obskurní nauku, ale takovou se může stát i každý původně zcela rozumný vědecký obor, dojde-li k jeho politickému pokřivení. Historický příklad znásilnění základních fyzikálních zákonů, zosobněný postavou Galilea Galileiho, není zdaleka jediný. Dřívější případy však měly omezený vliv na běžný život. Pozdější již měly následky daleko horší. Pamětníci komunistického režimu znají třídní kádrování vědy z pozice marxismu-leninismu, které se svého času projevovalo například zakazováním kybernetiky nebo genetiky a na druhé straně upřednostňováním falešných teorií, jako byla třeba Lysenkova biologická teorie o získaných vlastnostech. Mělo to škodlivý, brzdící vliv na rozvoj společnosti, což se výrazně projevilo zejména ztrátami v ekonomice.

Přestože je to obecně známá smutná zkušenost, lidstvo opětně dokazuje, že se z historie nedokáže poučit. Na podobná současná nebezpečí politické deformace vědy poukázal J. Síto ve svém článku Klima a energie – dva strašáci do zelí, v Konzervativních listech 1/2013 (přetištěno ve Výberu z hroznů I/MMXIII). Upozornil také na to, že zjevně nejde o jakýsi volný samopohyb společnosti, ale že lze v pozadí vysledovat silné politické zájmové skupiny, které ovládly i tak mocné mezinárodní instituce jako je OSN. Podle všech příznaků je těmto skupinám společná ideologie socialistické přestavby světa. Lze doplnit některé další postřehy, jež tato pozorování potvrzují.

Skončíme u ohnišť?

Začínají se vršit důkazy, že teorie lidského vlivu na oteplování planety je falešná. Nedávno dokonce od této teorie veřejně ustoupil sám James Lovelock, slavný vědec a guru hnutí New Age, který vytvořil v minulém století hypotézu biosféry Gaia, jež je základem environmentalismu. Zprávu, že se již dlouho – od roku 1998 – neotepluje, uvolnila před časem do oběhu i mocná mediální bašta BBC. Zcela nedávno to pak v německém rozhlase potvrdil i mluvčí jejich ministerstva životního prostředí a vyslovil hlavně vážný podiv nad tím, že žádný z vědeckých modelů oteplování tuto neočekávanou variantu nepředpověděl. Je nutno podotknout, že obsah CO2 v atmosféře roste dál zcela nezávisle svým tempem, jako již mnohokrát v hluboké historii naší planety, když ještě ani nikoho nenapadlo, že bude existovat nějaký průmysl a nějaká OSN, která si zamane jeho růst regulovat.

Masivní postižení průmyslu překotnými environmentalistickými zásahy v mnoha rozvinutých zemích se zatím stalo výrazným faktorem dnešní hospodářské krize. Také je například těžce ochromen rozvoj zemědělství a produkce potravin nedomyšleným přechodem na výrobu biopaliv. Zmiňovaný článek upozorňuje na rozvrat plánování v energetice, který byl částečně zmírněn nástupem nových zdrojů nafty a plynu v USA. Přesto již došlo k tak chaotickému vývoji, že například nejzelenější stát Německo nyní kuriózně nejvíce rozvíjí výstavbu uhelných elektráren. Jsou to totiž jediné dostupné levné zdroje, tak zoufale potřebné k vyrovnání extravagantní politiky. A tomu napomáhá právě nabídka velmi levného uhlí z USA, kterého je rázem nadbytek. Plynové elektrárny jsou ale v Evropě náhle neekonomické. Energetický trh v Evropě přestal být měřítkem hodnot a ovládli ho spekulativní gambleři obchodující mimo burzu. U nás příkladně dostoupil poslední celkový odhad promarněného finančního nákladu na podporu solární energie částky 1500 miliard Kč! Za to bychom si mohli postavit 5 temelínských elektráren. Tyto chybějící finance na zajištění levných zdrojů hlavně elektrické energie mohou způsobit, že se nakonec někteří lidé budou choulit u ohnišť.

Postlysenkovské Rusko a pud sebezničení Evropy

Opakuje se tak onen odstrašující příklad podobného postupu z doby budování komunismu, nyní paradoxně s již téměř doslovnou snahou o realizaci jeho původního alegorického hesla „Poručíme větru dešti, kdy má pršet a kdy vát“. Proto je vhodné odhlédnout od našich problémů a poučit se, co vlastně dělá ona předchozí oběť takovéhoto přístupu k řízení společnosti – nynější Rusko. Zdá se, že se z chyb svým způsobem poučili, tak jako před léty z katastrofy Lysenkovy teorie. Mají sice jiné velké problémy, ale přitom není vyloučeno, že se tam někdo smíchy popadá za břicho nad tím, co vidí na západě. Předně je třeba si dobře uvědomit, že Rusko nepřevzalo hypotézu globálního oteplování. Naopak. Například jeden z jejich mezinárodně nejuznávanějších vědců, astrofyzik, dr. Habibullo Abdussamatov, již dlouho vyhlašuje, že nadchází dlouhé klimatické období ochlazování. Odhaduje ho na 200 až 250 let. Vychází z pozorování aktivity planety Slunce, která má na naše klima zdaleka největší vliv. Rusko tuto alternativu klimatického vývoje zcela nezavrhuje. Možná, že náš místní slavný kremlofil čerpá inspiraci pro kritiku oteplovačů právě z těchto zdrojů.

Ještě podstatnější je, že Rusko pečlivě uskutečňuje svou dlouhodobou energetickou strategii, a to i v globálním ohledu. A zdá se, že se mu to daří. Je jistě především zásluhou jeho úsilí, že se světová cena ropy udržela dlouhodobě na tak vysoké úrovni. Nyní je jen ještě nejasné, jak svou pozici v tomto tržním segmentu obhájí proti vlivu nových zdrojů z USA. Avšak v jiné důležité oblasti energie, prozatím stále zaujatě podceněné, získalo značnou globální převahu. Je to oblast nukleární energie, na jejíž význam, jako stabilního a nejlevnějšího zdroje elektřiny, velmi názorně upozornil graf nákladů ve zmíněném článku J. Síta. Mezinárodní agentura pro atomovou energii IAEA předpovídá, že největší potenciál pro budoucnost mají malé elektrárny o výkonu asi 100 MW. Dají se vyrobit v jednom kompaktním bloku a vydrží osm let bez výměny paliva. Odhaduje se, že v roce 2040 může být poptávka až po 1000 kusech takových elektráren. Může být významné, že jejich stabilita platí i pro změněné, zhoršené klimatické podmínky. Rusko se poučilo z chyby Černobylu a je dnes jedním z nejdůležitějších dodavatelů nukleárních elektráren. Ale úplně dominantní pozici má na trhu jaderného paliva. Podle dostupných údajů ovládá nyní Rusko, spolu s Kazachstánem a Uzbekistánem, polovinu světové těžby uranu. V průmyslové výrobě obohaceného paliva pak samo drží již 40 % trhu a buduje další kapacity. Jen chabě mu zatím konkurují USA s 20 %, Francie s 15 % a Kanada s 12 %.

Pokud by se skutečně světové klima dále vyvíjelo spíše v tendenci ochlazování, jak tomu momentálně nasvědčuje pokles sluneční aktivity a mnohé extrémy zimního počasí, je na to zřejmě Rusko připraveno ze všech nejlépe. Jeho role ve světové politice tím může podstatně vzrůst. V této perspektivě je ovšem budoucnost krizí zmítané Evropy, s přeregulovaným průmyslem, s nefukčním energetickým trhem, se zákazy těžby břidličného plynu a s nedomyšleným omezováním jaderných elektráren, velmi pochmurná.

Konzervativní listy