Modrání na Modravě

Po přečtení článku Národní park Šumava? pana starosty Schuberta jsem se rozhodl prozkoumat situaci na Březníku osobně. I vyrazil jsem autem na Kvildu a odtud kolmo, tedy na kole, k pramenům Vltavy (ach, ta úžasná krása stromů sežraných kůrovcem!).

a přes Černou horu na Březník. V pátek 10.8. nebylo nijak hezky, a tak jsem byl na cestě prakticky sám. Dojel jsem k závoře, špérující evidentně pojížděnou cestu do luzenského údolí, a jen jsem zíral vpřed.

Za zády s hájenkou, která obsahuje mimo strážce NP i web kameru, např. zde. Takže případný průnik „do pásma“ by byl rychle detekován a já byl bych dostižen vedle hájenky parkujícím terénním pickupem natotata. Pročež jsem usedl na typizované občerstvovací místo, pojedl něco cyklostravy, několik minut zbytečně hledal koš na odpadky a následně vyrazil na Modravu. Pěkné svezení, na Modravě jsem byl velmi rychle. Sympatický pán v informačním středisku mně poradil, kde že najdu úřadovnu Správy NP, a já tam ruče vyrazil. Informační systém uvnitř budovy nulový až záporný, ale zvenku byly vidět cyklistické kraťasy sušící se na parapetu, a tak jsem zamířil do této kanceláře. Dobrá věc se podařila, byla to kancelář strážců! Pozdraviv, vznesl jsem nejprve dotaz na hlavního biologa (ornitologa) parku a ten byl promptně zodpovězen. Poté jsem převedl hovor na důvod celoročního uzavření luzenské cesty. Vždyť 10. srpna již tetřev hlušec (viz) jistě nehnízdí a na pojížděné cestě jistě nebrabe, ani tam nezobe borůvky. Bylo mi sděleno, že tetřeva ruší jakýkoliv hluk vyvolaný člověkem, dokonce i tlumený hovor! Proč mu nevadí zvuk motoru teréního pickupu, jsem se nedozvěděl…

Další debata už nabrala emociální grády, a tak jsem raději odjel, modro před očima a pln myšlenek na mjr. Belka, ZVP na VÚ 5739. Ti dobří mužové na správě NP musí být jeho pokrevní příbuzní. Byť jeden z nich jezdí na pěkném silničním kole, což major prokazatelně nedělal.

Uklidnění měla přinést cesta na Poledník, což se opět nepodařilo. Jel jsem tam počtvrté a letos se u mostu přes Tmavý potok na červené značce vyskytl „tvrdý“ zákaz vjezdu cyklistů, bez dříve přítomné dodatkové tabulky umožňující vjezd o prázdninách. Konstatoval jsem, že den je blbec, posilnil se, opět marně hledal odpadkový koš a vydal se do krpálu po modré. Ne že bych musel ausgerechnet po červené, ale mám tu cestu rád… Všechno zlý je pro něco dobrý, takže jsem na modré sledoval onu slibovanou přirozenou obnovu lesa. Děje se bohužel způsobem, který jsem si dovolil druhdy předpovědět – bříza + olše. Tedy stejný postup jako v opuštěných armádních, zemědělských a průmyslových areálech. To jistě naláká davy turistů a domorodé obyvatelstvo se ekonomicky díky těmto úžasným listnáčům rychle zmátoří.

Nahoře na Poledníku zima jak v ruském filmu, kterou ale spolehlivě ruší pozitivní přístup pracovníků bufetu. A lehce přístupné nádoby na odpadky, do kterých jsem odložil dřívější odpad. Vidět bylo ono pověstné prd, takže jsem ani nelezl nahoru na věž.

Zato jsem viděl vedle příjezdové cesty žlutý náprstník v počtu větším než velkém. To je zajímavé, nikde jinde jsem tuto rostlinu na šumavských cestách neviděl. Snad to nebude důvodem pro uzavření přístupu na Poledník…. Lidí bylo už víc, poměr cyklistů vůči pěšákům byl aktuálně 23:7.

Návrat k autu jsem naplánoval přes Antýgl a nahoru podél Hamerského potoka na Horskou Kvildu. Při sjezdu k Vchynicko-tetovskému plavebnímu kanálu využívám neznačený „holzweg“, protože podle něj rostou velkorážné borůvky a cesta má konstantní spád a dobrý povrch.

Vzpomínaje emociálně labilních tetřevů, pozřel jsem několik hrstí borůvek a podél již opraveného a funkčního kanálu dojel na Antýgl. Teplota vzrostla, počet pěších i cyklistů také. Nicméně na cestě podél kanálu panovala pohoda až bukolická, šlapali kmeti i pacholata, po nohou i na kolech

Zato na Antýglu emoce téměř otevřely pojistný ventil! Naštěstí je nastaven na dost vysoký tlak kvůli účastníkům provozu na silnici II/115… Modrá podél Hamerského potoka (místy evidentně používaná pro svoz dřeva) má opět značku Zákaz vjezdu cyklistů! Tentokrát na tu značku dlabu a šlapu širokou, autem sjízdnou a dle stop i využívanou cestou do kopce na Horskou Kvildu. Potkal jsem tři dvojice pěších a předjel dvě. Vzhledem k mnou dosaženému průměru 8 km/h vše proběhlo bez jakéhokoliv problému. Šok nastává na odbočce 49°3’19.343″N, 13°32’54.849″E (k několika hospodářským stavením), kde zákaz končí a kvalita cesty se rapidně zhoršuje… Problém s ostatními uživateli nastává až u můstku přes Hamerský potok (kde se modrá spojí se zelenou od Filipovy Hutě). Proti mně početná výprava se dvěma kočárky, povrch cesty zralý pro motokrosovou motorku. Nicméně oni trochu uhnuli, já měl naštěstí otevřené zadní pružení, a tak jsem do těch šutrů vjel bez následků. Rozum mi to nebere, že na širokou a kvalitní cestu nesmím ani ve směru do kopce a po tankodromu to můžu od hotelu Rankl valit na „plný pecky“ do rozmláceného úvozu. Tetřevama to jistě nebude, pěší turisté jistě vydávají pro něj nesnesitelný hluk. Asi nemám to správné přírodovědno-správní vzdělání…

Návrat na Kvildu bez problémů, takže po zjištění kilometráže (cca 63), převlečení a uložení kola ruče do víru konzumu. Načepovali mi místně vařené pivo do petflašky (před jízdou autem si opravdu nedám), dokoupil jsem montpáky, svíčku na babiččin hrob a personálu obchodů jsem pokládal následující otázku: „Zákaz vjezdu kol z Antýglu na Horskou má nějaký reálný důvod, nebo je to jen buzerace ze strany Správy parku?“ Odpověď byla vždy „b je správně!“.

Shrnu-li své poznatky, docházím bohužel k otřesnému závěru. Jsme tam, kde jsme už kdysi byli, parta šílenců opírajících se o zvrácenou ideologii nutí lidi dodržovat nesmyslné příkazy a zákazy. A to i za moje peníze…. I když ku cti Správy NP lze říct, že se zatím nestřílí ostrými. A ku cti oslovených strážců parku pak budiž řečeno, že jen loajálně zpívají píseň toho, jehož chleba jedí.

Chci věřit tomu, že se nakonec pod Luzný z naší strany tou cestou dostanu.

Chci věřit tomu, že zákazy vjezdu pro cyklisty v národních parcích budou v jen v logických místech a směrech a uzavřený úsek bude mít použitelnou objížďku. Chci věřit tomu, že cyklomapa Šumavy mi vydrží aktuální déle než dva roky. Chci věřit tomu, že cyklisté budou mít v NP Šumava lepší statut než dosavadní zařazení „mandelinka bramborová, zamezit šíření a hubit“. Chci věřit tomu, že tetřev hlušec je inteligentní pták a ne hysterická hromádka nervů formátu bývalé hvězdy pop music. Asi jako ty volavky šedé, které se v naprosté pohodě procházejí korytem Berounky cca 50 metrů od velmi zatížené železniční tratě Praha – Beroun a cca 20 metrů od víkendově neméně zatížené pravobřežní cyklostezky v oblati žst. Řevnice. Dle mého pozorování tak činí již tři měsíce, dne 12.8.2012 v cca 12:30 jich tam bylo pět. Asi mají někde blízko hnízda a netuší, chuděry, že by se měly bát těch šílených cyklistů a tlumeného hovoru pěších turistů. Možná by si měly pohovořit s volavkami šumavskými, aby byly free, cool a in. Jednu jsem loni na Lipně viděl.

Něco pozitivního na závěr – povrch silnic 2. třídy v okolí Kvildy je fantastický! Budu uvažovat o silničním výletu a doufat, že ten povrch nějaký čas vydrží. Brutální stoupání z Vimperka k bývalým kasárnám Vendelína Opatrného je velká výzva! Když se zadaří, budu informovat o té části Šumavy, která vypadá „jako tenkját“.