Naděje umírá poslední (a asi už umřela)
Uveřejněno dne 3 září 2020 000 11:38Kůrovcová apokalypsa byla z veřejných sdělovacích prostředků vytlačena aktuálnější a mediálně vděčnější „čínskou chřipkou“, a tak má vláda a politická reprezentace naději, že kůrovcová kalamita, jako pouhá nevýznamná nepříjemnost, upadne v zapomenutí.
Ale naštěstí stále ještě existují lesníci, kterým není lesnická politika (přesněji antilesnická politika) státu lhostejná. To, že se Ing. Jaroslav Novák obrátil na ombudsmana, svědčí o vyčerpání všech, dalo by se říci klasických postupů, jak se domoci řešení situace, která je evidentně důsledkem politického rozhodnutí bez ohledu na odborná stanoviska. Ombudsman reagoval na podnět Ing. J. Nováka obratem (což jej neobyčejně ctí), ale kůrovcovou kalamitou se zabývat nehodlá, což ve svém stanovisku čj. KVOP-9097/2020/VOP/MPO ze dne 26. února 2020 vysvětluje:
„Ačkoli vnímám současné projevy tzv. kůrovcové kalamity jako velmi závažné, nemohu Vám být nápomocen tak, jak očekáváte a požadujete. K tomu uvádím následující vysvětlení. Funkcí veřejného ochránce práva svěřené pravomoci jsem povinen vykonávat v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv. Záležitostmi, se kterými se lidé na mě obracejí, se mohu zabývat po právní stránce. Vámi zmiňovaná kůrovcová kalamita však nespadá do oblasti právní, ale do oblasti přírodovědecké. Nastavení postupů proti dalšímu šíření lýkožrouta smrkového a obnova již postižených lesních porostů je otázkou odbornou, nikoli právní. Nemohu proto rozhodovat o tom, jaké odborné názory jsou správné a jak by se mělo v současné situaci postupovat. Nepovažuji tedy za možné, abych oslovil prezidenta republiky či vládu s návrhem dalšího postupu ohledně kůrovcové kalamity, jak požadujete.“
Vysvětlení pana ombudsmana je v obecné rovině naprosto logické. Ale nebere v úvahu, že takto to u nás v ČR nefunguje. Odborná stránka věci není brána v úvahu a veškerá rozhodování jsou zpolitizovaná. Připomínám, že transformace lesního hospodářství v letech 1990-1992 nebyla v tuzemsku veřejně odborně oponována (resp. k vyjádření byli vyzváni jen vyselektovaní jednotlivci), a když „selhali“ v září 1991 i zahraniční oponenti prof. dr. Peter Glück, Universiät für Bodenkultur Vídeň a prof. dr. Karl-Reinhard Volz, Ludwig-Maxmilians-Universität Mnichov, tím, že transformaci nedoporučili, byla přesto ve sněmovně České národní rady 13. února 1992 přijata a vládou České republiky 20. května 1992 schválena. Ještě byla formulována doktrína „stát nemá podnikat“ a Lesy České republiky byly zbaveny vlastních výrobních kapacit. A právě odebrání vlastních výrobních kapacit způsobilo explozivní nárůst kůrovcových těžeb, protože povinný systém výběrových řízení okamžitou reakci na nahodilé těžby neumožňuje. A od roku 1992 je jakýkoliv pokus o odborné řešení blokován vládou („zákon o veřejných zakázkách je dobrý a není co měnit – Andrej Babiš“), parlamentem (pro zařazení „kůrovce“ na jednání parlamentu byli jen Piráti, SPD a dva poslanci z jiných stran – proto se v parlamentu kůrovec neprojednával), ekologickými aktivisty („kůrovec je architekt lesa“), ministerstvem životního prostředí (blokováním chemické ochrany lesů) a pseudovědci (v rámci grantové podpory už dokázali, že hydrická a klimatická funkce lesa je stejná jako lesa suchého či travního porostu).
Další špatná zpráva je, že 17. února 2020 vláda schválila Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035, která byla v duchu osvědčené tradice projednána jen s vybranými oponenty, u nichž byla záruka, že nic oponovat nebudou. Koncepce obsahuje několik stran prázdných slov odvádějících pozornost od skutečných příčin krize lesnictví, konzervuje příčiny kůrovcové kalamity a umožňuje ještě větší anarchii, zejména v používání sadebního materiálu.
A perlička nakonec, v sobotu 29. února 2020 vykonali ministři zemědělství Miroslav Toman a ministr životního prostředí Richard Brabec návštěvu u prezidenta republiky, jejíž náplní mělo být povídání o kůrovcové kalamitě. K vyjádření ministrů po uskutečněné návštěvě opravdu není co dodat. Podle ministra Brabce kalamita do tří až pěti let ustoupí (asi sama od sebe a bez jakýchkoliv následků, které by stály za řeč) a podle ministra Tomana vyčlenilo ministerstvo zemědělství pro vlastníky lesů 2,5 miliardy Kč a prodloužilo lhůtu na zalesnění na pět let (peníze zřejmě poslouží jako „držhubné“, a rychlost zalesnění po kalamitě, která byla vždy považována za naprosto prioritní z vodohospodářských důvodů, už důležitá není – asi také nový vědecký poznatek). A mluvčí prezidenta dodal, že ještě v roce 2015 mohlo ministerstvo zemědělství kůrovcovou kalamitu zastavit. Neuvedl, kde pro tuto myšlenku čerpal podklady. Pro úplnost uvádím, že od roku 1956 do roku 1991 se roční kůrovcové těžby pohybovaly na průměrné hodnotě 0,25 mil. m3 (včetně lapáků), v roce 1993 to bylo 2,5 mil. m3, v roce 2015 cca 2,3 mil. m3, v roce 2018 23,0 mil. m3, a oficiální výši kůrovcových těžeb za rok 2019 budeme znát „už“ letos v září, až bude uvedena v Zelené zprávě. Rok 2018 byl také první rok, ve kterém si kůrovcové kalamity všimla media, a to hned druhý den poté, co jsem měl v Parlamentu informační přednášku o lesnictví pro poslance, a v témže roce si kalamitního rozsahu kůrovcových těžeb všimla státní správa lesů, ale zachovala osvědčenou nečinnost.
Z uvedeného přehledu se zdá, že lesníci vyčerpali své možnosti, jak se domoci odborného přístupu k řešení kůrovcové kalamity a krize lesního hospodářství, a protože devastace lesů a lesnictví je v souladu s platnou legislativou, není rozpor řešitelný ani prostřednictvím ombudsmana. Naděje na řešení tak asi umřela. Zbývá už jen občanská neposlušnost a změna politického systému.
„Na světě existují věci, které jsou tak odporné, že je nutno je skrývat a zamlčovat, nejen z důvodů estetických, nýbrž z důvodů čistě humánních. Pravda například.“
Friedrich Nietzsche, německý filozof, 1844-1900