Některá média uměle vytvářejí spor

Souhlasím s prezidentem Milošem Zemanem v tom, že některá média, včetně České televize a některých celostátních deníků, záměrně deformují informace a vytvářejí tak „jinou realitu“. Typickým příkladem je budoucnost zelené Šumavy, resp. průběh přípravy zákona o Národním parku Šumava.

V některých médiích se můžeme dočíst o „dvou stranách sporu“, některé pořady v České televizi dokonce vyznívají tak, že nositelem pravdy o Šumavě jsou pouze nevládní organizace. Jaká je však skutečnost? Od počátku otevření debaty o budoucnosti Šumavy, která byla akcelerována záměrným rozpoutáním kůrovcové kalamity, deklarovaly oba kraje, na jejichž území národní park leží, jednotný názor. Jihočeský kraj byl kontinuální ve své podpoře zelené Šumavy, ať byl hejtmanem Jan Zahradník či Jiří Zimola, stejně tak Plzeňský kraj, ať stál v čele Petr Zimmernann či současný Milan Chovanec. Všichni tito představitelé krajů byli zvoleni do svých funkcí s tím, že lidé znali jejich názor na budoucnost Šumavy a s těmito názory je volili. Strana zelených, úzce spolupracující s Hnutím Duha, jako jediná politická strana deklarovala záměr ponechat velké části šumavského národního parku svému osudu, jimi oslavované divočině, nikdy v krajských volbách neuspěla. Je to samozřejmě tím, že Jihočeši i Plzeňáci vidí, že divočina v pojetí Strany zelených a Hnutí Duha se rovná tisíce hektarů zdevastovaného lesa, miliony zbytečně uschlých smrků a zničení původních pralesních zbytků. Všichni vidíme tragické následky, které tato filosofie divočiny či bezzásahovosti šumavské krajině přináší.

Oba kraje vyjadřují zároveň názor šumavských obcí a jsou s nimi v souladu. Občané Modravy deklarovali svůj názor na filosofii divočiny před dvěma lety spontánními demonstracemi proti akcím Hnutí Duha. Dlouhodobě a opakovaně názory obcí a krajů podporují prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.

O velikonocích se sešli na Horské Kvildě hejtmané Jiří Zimola a Milan Chovanec s minstrem životního prostředí Tomášem Chalupou. Za účasti ředitele národního parku Jiřího Mánka a bývalého ředitele Jana Stráského, za účasti senátorů a místních starostů deklarovali společný záměr nalézt konsensus při přípravě nového zákona o Národním parku Šumava. Demokraticky zvolení hejtmani, demokraticky zvolený ministr, demokraticky zvolení senátoři a starostové se sešli a opakovaně prezentovali svůj jednotný názor na budoucnost zelené Šumavy. A výsledek tohoto jednání v některých médiích? Slovo dostal představitel Hnutí Duha, který hejtmany i ministra kritizoval, že svými návrhy zákona chtějí ničit Šumavu. Respektuji, že tito aktivisté mají na svůj názor právo, kritizuji však mediální prostor, který někteří novináři těmto okrajovým názorům poskytují.

Tímto způsobem některá média opakovaně prezentují názor „druhé strany sporu“. Názor několika aktivistů z Hnutí Duha, názor několika vědců, kteří čerpali milionové státní granty na své šumavské výzkumy, a názor Strany zelených, která propadla ve všech volbách. Některá média tak vytvářejí dojem, že proti sobě stojí dvě stejně velké názorové skupiny, které se nemohou dohodnout o budoucnosti Šumavy. Ano, ministr, hejtmani a starostové stojí názorově proti Hnutí Duha, ale za demokraticky zvolenými politiky stojí stovky, tisíce a statisíce občanů v jejich obcích, volebních obvodech a krajích, občanů, kteří dali politikům mandát k prosazování toho názoru. Za Hnutím Duha stojí….. Hnutí Duha. Představitelé aktivistů jsou si samozřejmě tohoto demokratického deficitu vědomi, a proto organizují různé podpisové akce či happeningy, které mají dodat jejich konání zdání podpory veřejnosti. A když mají u veřejnosti minimální podporu, zvou si na pomoc mezinárodní instituce, které mají stejně jako oni demokratický deficit. Stěžují si do Bruselu, aby bruselská administrativa poslala do Čech vytýkací dopis a kontrolu, sbírají protestní podpisy u zahraničních institucí místo toho, aby se ptali, co si o tom myslí místní lidé.

Za pomoci některých médií, resp. některých novinářů, tak budou jednání o zákonu o Národním parku vypadat jako střet obrovských názorových skupin. Jako názor těch, kteří chrání přírodu před politiky a developery, těch, kteří to s námi myslí dobře, proti těm, kteří chtějí Šumavě škodit. Nevládní organizace budou mávat dopisy ze zahraničí, které mají údajně potvrzovat, že jen oni jsou ti praví ochránci Šumavy. Naštěstí si lidé již na tuto roli některých médií zvykli a mají svůj zdravý rozum. A politici, které volí, taky. Dopisy, ve kterých nám vzdálení úředníci ze zahraničí radí, že si máme nechat uschnout Šumavu, bereme již s rezervou, stejně jako aktivisty, kteří se jimi zaštiťují. Ani zahraniční úředníci, ani aktivisté totiž nenesou žádnou zodpovědnost za budoucnost Šumavy.

Zdroj