Nemají větrné elektrárny negativní vliv na vnitrozemské státy?

Příroda nedává nic „zadarmo“. Ani elektrickou energii z větru.

Kdo si myslí, že vrtule dosahují max do 300 m výšky a neovlivní tedy vrstvu s mraky, tak si může představit větrnou elektrárnu na 500 m vysokém kopci, např.na hřebenu Krušných hor. Kužel zvířeného vzduchu za vrtulí dosahuje 1,2 až 1,5násobku výšky rotoru v nejvyšším bodě od země. Viz ilustrační obr. Za vrtulí, pod kopcem, je tedy vzduch promícháván do výšky 1,5násobku vrtule plus výška kopce, tedy do spodních částí mraků, které přinášejí značnou část vlhkosti (stratus má základnu od 100 do 500 m, když dosahuje až k zemi, říká se mu mlha, nimbostratus má základnu 500 až 2000 m nad zemí.). Tedy v našem případě se vzduch promíchává do výše 300×1,5 + 500 m tedy do 950 m nad povrchem země pod kopcem. Pokud je závětrný svah kopce příkrý, tak se proud vzduchu odtrhne a nekopíruje svah kopce a promísí vzduch ještě do větší výšky. Za rotorem někdy více zaprší, protože vrtule promíchá různé vrstvy vzduchu a může dojít ke kondenzaci a v tom případě jsou následují kilometry země ve směru větru ve srážkovém stínu, kde budou srážky omezeny do doby, než se vlhkost doplní z vyšších vrstev atmosféry. A tam čeká další vrtule, která opět může za vhodných podmínek odčerpat část vlhkosti z mraků … Vrtule promíchávají i noční chladný vzduch od země, a to může také přispět ke kondenzaci a tím srážkám (I bez „vrtulí“ dochází někdy ke kondenzaci vzdušné vlhkosti na chladném povrchu = rosa).

V současnosti existující srážkový stín za Krušnými horami by mohl být instalací větrných elektráren na hřebeni Krušných hor ještě zesílen. Naštěstí hlavní masa vlhkosti je nesena mraky ve větší výšce, kam vliv větrných elektráren nedosahuje.

Nejlépe je vidět, že za vrtulemi dochází ke kondenzaci vody na ikonických snímcích off-shore větrných parků. Vrtule zkondenzují z extrémně vlhkého vzduchu nad mořem vlhkost a v úplavu je kužel tvořený kapičkami viditelný (obr. 2).

Velká čísla jsou někdy matoucí. Představte si, že v Německu je instalovaný výkon realizován standardními 5 MW větrnými elektrárnami. Plocha jejich rotorů je taková, že by vytvořila obdélník o délce 700 km a výšce 250 m, tedy přes celé Německo. A ta plocha odebírá až 59% energie větru (Betzův zákon) u té pomyslné stěny. Ta energie se prý časem doplňuje z vyšších výšek atmosféry třením, ale to trvá jednotky až desítky kilometrů.

Zákon o zachování energie a hmoty platí vždy. Ale politici, „vědci“ a „žurnalisté“ následky nezodpovědné lidské činnosti svedou na CO2, který je jedním z mnoha faktorů a může být skoro nevinný.

Počasí v Evropě ovlivňuje jev zvaný Severoatlantická oscilace (NAO). Vzniká mezi tlakovou níží na Islandem a výší nad Azorami. Přináší do Evropy vzduch z oceánu, který je nasycen vlhkostí (viz koloběh vody v přírodě, 6. obecná). Ten k nám přináší dešťové mraky. V Německu, Holandsku a Francii stojí cca 50 000 větrných elektráren s instalovaným výkonem 200 GW. Ty snižují energii větru a vrtule mísí vzduch v různých výškách. Tak při splnění určitých podmínek způsobují lokální srážky v okolí větrných elektráren. Větrné elektrárny tedy působí lokálně, ale voda se do mraků dostává převážně nad oceánem. Když vyprší u vrtulí větrných elektráren, tak se další do mraků dostane až o pár kilometrů dále z vyšších vrstev atmosféry, a tak za turbínou může být vzduch sušší a může méně pršet. Méně deště znamená méně výparu a tím se země méně ochlazuje. K vypaření 1 litru vody je potřeba dodat 0,68 kWh. V posledních letech je registrováno oslabení četnosti i rychlosti západních větrů na stanicích v západních Čechách (Přimda, Cheb,…). Meteorologové to ysvětlují rychlejším oteplováním a táním ledovců na pólu, které prý ovlivňuje NAO. Stejně zdůvodňují i změny větru na Baltu a Severním moři. Nemůže být jednou z příčin oslabování větru i odebírání energie větru větrnými elektrárnami?

Větrné elektrárny mají prý „pouze lokální vliv“ na proudění vzduchu. Německo má rozlohu 357000 km2 a je tam 35000 větrných elektráren. Kdyby teoreticky byly rovnoměrně rozprostřeny po celé rozloze Německa, tak by jedna větrná elektrárna průměrně připadla na 10 km2, tedy na každém pomyslném čtverci o straně 3,2 km by stál jedna větrná elektrárna.

Instalovaný výkon větrníků v Německu je cca 77 GW, což je průměrně 216 kW na každý km2 jeho rozlohy. Ale větrné elektrárny jsou umístěny především na severu Německa. Tam je koncentrace násobně vyšší. A v těch místech jsou mraky nejvíce nasyceny vlhkostí z oceánu „lokálně“ ovlivněny vrtulemi elektráren.
Říká se, že stokrát nic umoří i osla. A co 35000, resp. 50000 „lokálních vlivů“?

Biliónový byznys s obnovitelnými zdroji je bez podnikatelského rizika, zisk je dlouhodobě zaručen. Zaměstnává statisíce lidí. Vlády i EU podporují investičně i provozně projekty větrných elektráren. Negativní dopady na středoevropské vnitrozemské státy jsou proto bagatelizovány „vědci a experty“ (příklad expertů v akci: viz článek z 30.6.2026 https://svobodny-svet.cz/zisk-je-vzdy-na-prvnim-miste-proto-neverte-ani-vedcum-a-expertum/

Větrné elektrárny v Německu prý odebírají „jen“ necelá 2 % energie větru CELÉ atmosféry nad Německem (Energie větru roste se 3. mocninou rychlosti a ve větší výšce, mimo mezní vrstvu ovlivněnou drsností krajiny, fouká rychleji, takže energie je tam řádově více než u země v mezní vrstvě).
DNA člověka a našeho nejpříbuznějšího primáta, šimpanze, se v průměru liší „jen“ o 1,2 % až 4 % v závislosti na metodě výpočtu.
Na to, že malá změna počátečních podmínek může způsobit velké změny v následném vývoji, přišel matematik a meteorolog Edvard Lorenz, který vypracoval teorii chaosu, lidově známou jako efekt motýlích křídel.

Zdroj: