Neukázněný cyklista

Jel jsem jednou autobusem ze Žacléře, kde jsem měl práci, do Trutnova (už je to pár let) a již jsme byli v Trutnově, kde jsme se dostali do dost hustého silničního provozu.

Seděl jsem vpředu autobusu a pozoroval dění. Kolona aut se vlekla „slimáčím“ tempem. Mezi námi a dalším autem se udělala větší mezera, ale co se náhle nestalo. Do mezery vjel cyklista, dospělý muž, ale místo toho, aby se držel při okraji vozovky, začal před námi kličkovat zprava doleva a zleva doprava, v šířce celého jízdního pruhu a občas dokonce i nebezpečně vjel do protisměru. Chvíli jsme na to koukali jako „telata na nová vrata“, až jsem se neudržel a vypadlo ze mě něco ve smyslu: to je ale vůl! A také řidič se přidal s podobným komentářem. Nejprve situaci řešil trpělivě a v klidu, ale když cyklista nechtěl dát pokoj, začal hledat sebemenší příležitost, jak ho předjet a uniknout, neboť ten blázen na kole ohrožoval dopravu. Až se to nakonec podařilo a v momentě, když byl zrovna vpravo vozovky a v protisměru zrovna nic nejelo, šlápl na pedál a úspěšně cyklistu předjel.

Potom ovšem přišla autobusová zastávka, tak jsme museli zastavit. Mezitím nás cyklista zase dojel, a když se autobus rozjížděl, opět vjel před nás. A zase začal předvádět svoje silniční kreace. To už ale bylo moc. Řidič autobusu se naštval a řekl si: nechť se tě parchante drží štěstěna, já se na tebe vykašlu. A zase, jak to jen trošku šlo, když byl ten cvok víc vpravo a pro změnu před námi bylo volno, tak přidal na rychlosti a zdárně mu ujel. Když jsme ho předjížděli, viděl jsem oknem, jak se zrovna chystá opět vybočit doleva, ale už chudák nemohl. Potom jsem se ještě ohlédl, jak to s ním dopadlo a všem se v autobusu ulevilo, že nespadl a nic se nikomu nestalo. Štěstěna byla při něm, protože opilců se často drží. Ale co ho čekalo dál, to už nevím. Musel být „na mol“. Proto ještě poučení z případu plynoucí: alkohol nepatří za volant, ale ani za řídítka!

Zdroj