Nevídaná vzpoura: Insider globalistů přiznal lži o globálním oteplování. Omluva světu za hororové scénáře. Nevyslyšené hlasy. Ozve se svědomí ostatních „strážců planety“? Jedna vlaštovka jaro nedělá

Na sklonku těžkého a nepěkného léta 2020 tu máme i dobré zprávy. Praxe nám ukazuje, že jeden úžasný lidský orgán nepodléhá atrofii ani hlubokým mutacím vyvolaným „sanitární krizí“. Kde se přesně nachází a jak se mu dostat na kobylku, aby bylo možné ho zmanipulovat a modifikovat na potřebné parametry, věda stále neví. Což je naše šance. Onen orgán se nazývá – lidské svědomí. A díky tomuto orgánu se nám čas od času podaří zjistit pravdu o určitých zajímavých a široce rozšířených teoriích vyvolávajících dalekosáhlé následky.

Uveďme příklad: Žil mezi námi člověk a pracoval v souladu s pravidly danými výší jeho platu. Ten člověk přinášel lidem nesmysly, veřejně šířil záměrné lži a za to získával solidní reputaci a mnohé životní požitky. A pak najednou – řach! – hnulo se v něm svědomí. Tu uchopil a popsal všechno tak, jaké to je a jaké to bylo. Tím samozřejmě sešel z cesty a navždy ztratil potřásající ruce svých chlebodárců. A ti o jeho přiznání suše zpravili veřejnost tam, kde nemohli nezpravit, a okamžitě se k němu otočili zády. Kdo o jeho případu četl a slyšel – s pánembohem. Zbytek neví nic, protože ani jedno velké a halasné médium o něm mluvit nebude. Takže si vše připomeňme a zapamatujme, protože se nám to může jednou hodit.

Výjimečný insider

Jmenuje se Michael Schellenberger. Je známý ekolog, a nejen ekolog, ale také ikonická postava v klimatologii, aktivista nejvyšší úrovně, odborník na energetiku a člen vládní skupiny expertů na změny klimatu (GIEC), zakladatel několika neziskových organizací a tvůrce bestsellerů. Dlouho byl vítán na nejvýznamnějších ekologických fórech, podílel se na tvorbě nových environmentálních programů s obnovitelnými zdroji energie, které ještě za Obamy určovaly celou americkou ekologickou politiku.

Vystupoval, pořádal mítinky, vyzýval, vydával prohlášení a podporoval sobě podobné.

A pak najednou prozřel a vzhledem ke svému postavení pronesl řadu naprosto nemyslitelných výroků, které i v krátkém přehledu a umírněném překladu znějí jedovatě, avšak výstižně:

• „Zelená propaganda“ nemá nic společného se skutečnými klimatickými problémy na planetě;
• lhali jsme vám mnoho let a nadále vás zastrašujeme nesmyslnými hororovými příběhy, které nejsou podloženy žádnými skutečnými vědeckými daty;
• Gréta Thunbergová je negramotná blbka, stejně jako jí podobní užiteční idioti, a všichni, kdo z nich dělají význačné aktivisty, jsou nestydatí kariéristi, kteří staví politiku na falešných klimatických senzacích;
• lidstvo by se nemělo vzdávat využívání jaderné energie a vkládat přehnané naděje do takzvaných obnovitelných zdrojů, které ji nikdy nemohou nahradit;
• a řada dalších prohlášení podobného druhu značně změkčených cenzurou.

Michael Schellenberger tím samozřejmě nevyjevil nic nového. Všichni, kdo se alespoň trochu seriózně zajímají o klimatické a ekologické otázky, to věděli od samého počátku, a proto je to nepřekvapilo.

Překvapivý je pouze fakt, že takovýto věhlasný člověk náhle učinil šokující doznání v tak politicky frekventovaném tématu a vydal o tom nejen knihu, ale také se oficiálně omluvil jménem všech environmentalistů. 

Apokalypsa se nekoná

Svoji omluvu Schellenberger publikoval nikoli v nějakém lokálním nízkonákladovém plátku, ale v časopise Forbes:

„…Jménem ekologů na celém světě bych se chtěl oficiálně a veřejně omluvit za strach, jaký jsme šířili posledních třicet let o změně klimatu. Považuji za nutné omluvit se za metody, kterými jsme my, ekologové, uváděli veřejnost po celá ta léta v omyl. Vím, že fakta, která zde uvedu, budou mnohými označena za ‚popírání klimatických problémů‘, ale to jen potvrdí míru intenzity klimatického alarmismu, jaký je uměle vyvoláván úplně všude. Změna klimatu je skutečná, ale v žádném případě neznamená konec světa. A sama o sobě dokonce ani není v současné době náš nejnaléhavější problém spojený se životním prostředím. Předkládám svoji omluvu ve formě celé knihy a doufám, že moje zdůvodnění přijmete.“

Schellenbergerova kniha nese název „Apocalypse Never: Why Environmental Alarmism Hurts Us All“ („Apokalypsa nikdy: proč klimatický alarmismus škodí nám všem“). Autor velmi jasně a podrobně vysvětluje, jak spolu s ostatními lhal a zdvihal vlnu klimatické hysterie, a kolik ekologických bludů se podařilo natlouct do hlav světové populace během více než třiceti let ekologicko-aktivistické manipulace. Autor přímo nazývá veškeré manipulativní informace z této doby „vědecky mylné a politicky kontraproduktivní“.

Ale myslím, že ani to nikoho opravdu soudného nepřekvapí. Mnohem zajímavější bude poukázat na něco docela jiného.

Vzpoura strážce planety

Jeden z uznávaných majáků „politicky korektního pokroku“ – časopis Forbes tak tvrdě zcenzuroval původní verzi textu Schellenbergerovy omluvy, že sám Schellenberger nemohl odolat, aby nezmínil na sociálních sítích neslýchaný, ale očividný fakt: při dnešním formě západní „demokracie“ jakékoli vybočení z řady politicky korektních témat znamená rozsudek podobný trestu smrti.

Sám Schellenberger zveřejnil úplné znění svého prohlášení na sociálních sítích a Forbes, který vytiskl krajně zcenzurovanou verzi, pohrdavě mlčel. Ve Forbesu ani v žádném jiném významném evropském médiu se neobjevil ani jediný materiál informující o vydání skandální knihy tak známého a donedávna protežovaného autora z oblasti ekologie životního prostředí.

Dalo se to samozřejmě očekávat i předvídat a nešlo přitom ani o nějakou premiéru ve věci odhalení pravdy o ekologickém alarmismu.

Například ve Francii již vyšlo několik takovýchto seriózních publikací a všechny uvedly na pravou míru tytéž mýty (s výjimkou Gréty Thunbergové, která byla tehdy ještě batole), ale žádná z těchto publikací nepocházela z nejvyššího kruhu proroků svatyně svatých environmentalistů – od takovéhoto ostříleného aktivisty a široce uznávaného bosse strážců planety, jakým byl Schellenberger. V tomto ohledu lze jeho počin určitě považovat za průkopnický.

Podobné snahy už tu byly

Nejhlasitěji se upomíná kniha Jeana de Kervasdoué z roku 2007 „Kazatelé apokalypsy: jak ukončit ekologické a sanitární šílenství“. Jak je ovšem vidět, dosud se ono ekologické ani sanitární šílenství ukončit nepodařilo. A to navzdory skutečnosti, že autor velmi přesně vystihl jednoduchou a mrzkou formuli úspěchu: „z bludů se stávají navyklé pravdy a šílené ideje jsou vydávány za moudré nápovědy.“

Leč dlouho před těmito šokujícími odhaleními byla všem zájemcům již dostupná skutečná čísla o globálním oteplování a každý poctivý ekologický aktivista si mohl snadno ověřit, že ještě kolem roku 2006 naše planeta nedosáhla ani průměrné teploty, jaká na ní panovala před tisícem let. Tak jakápak katastrofa? Tato pozoruhodná čísla byla publikována v roce 1998 Michelem Godetem v článku s názvem „Oteplování klimatu, nebo ztráta paměti?“ (Le Monde, 28. 08. 1998).

Všechna tato reálná data byla po celou tu dobu neustále veřejně dostupná, ale z nějakého důvodu ani jeden z předních ekologických aktivistů se o ně nezajímal a pokračoval v šíření naprosto scestných apokalyptických příběhů.

Jedna vlaštovka jaro nedělá

Nepodléhejme iluzím: Pochopitelně všechny tyto slabé, byť střízlivé, hlasy anti-alarmistů, klimatických i sanitárních, nebudou ještě dlouhou dobu schopny prorazit hlukovou clonu všech typů klimatické i sanitární hysterie.

Z toho prostého a zničujícího důvodu, že téma „svaté ekologie“ nebo „svatého“ zájmu o údajnou lepší budoucnost lidstva v její sanitárně opracované podobě je natolik kategorické a nepodložené, že samo o sobě je zdůvodněním pro jakýkoli „blud“. Lhali jsme a strašili, ale z těch nejušlechtilejších důvodů! Vznešené motivy často ospravedlní i ty nejdrastičtější metody a nejhanebnější výsledky.

A žádný zasvěcenec s náhle probuzeným svědomím, jakým je Schellenberger, nemůže otřást systémem, dokud se jeho příklad nestane nakažlivým jako virus, dokud neprobudí v nakažených lidech spícího psa svědomí a nevyzve je, aby vystoupili z davu a řekli pravdu, pouze pravdu a nic než pravdu.

Zdá se, že tento orgán dosud nerozpitvaný a nepopsaný slovutnými britskými vědci zatím nepodlehl hlubokým progresivním změnám, což dává naději, že se s ním dá počítat nejen v oblasti environmentálních nebo sanitárních problémů.

Pevně věřím, že kdesi na planetě se právě teď rozcvičuje nevelká, ale zato významná skupina těch správných a probuzených insiderů, kteří mají lidstvu mnoho co říci.

Zdroj