NGO k vyřešení přelidnění předjímá globální politiku jednoho dítěte a pandemie

Tato zpráva zábavnou formou prezentuje globální katastrofu, která zabije 6 miliard lidí, jako metodu, která by potenciálně mohla zabránit klimatické změně.

Národní akademie věd vydala šokující zprávu, která předjímá globální politiku jednoho dítěte v čínském stylu jako prostředek zastavení klimatické změny a globální redukce lidstva na „udržitelnou“ hodnotu 1-2 miliardy lidí.

Tahle bílá kniha se nazývá, Redukce lidské populace není rychle proveditelnou nápravou ekologických problémů, a napsali ji Corey Bradshaw a Barry Brook z University of Adelaide, a jako potenciální metodu boje s hrozbami představovanými pro ekologii přelidněním zábavně přikrášluje i dopady světových válek a globálních pandemií, které by měly vyhubit 6 miliard lidí.

Podstatné je na tom i to, že tento spis pak na Stanford University editoval Paul R. Ehrlich, vytrvalý zastánce redukce obyvatelstva, jehož proklamace o ekologických katastrofách jako důsledku přelidnění se zatím zas a znova ukazovaly jako divoce odchýlené od reality.

Ehrlich ve své knize z roku 1968 Populační exploze zlověstně předpověděl, že: „Během 70. let kvůli přelidnění zemřou stamilióny lidí hladem,“ což je jen jedna z mnoha směšných Ehrlichových předpovědí, při nichž se Ehrlich běžně vždy neskutečně sekl.

Ehrlich rovněž vyjadřoval svou podporu pro povinnou kontrolu populace s argumentací, že takovéto metody se musí uvalit „nuceně, pokud by dobrovolnost při jejich prosazování selhala,“ jako biolog byl spoluautorem knihy Ekověda spolu se současným vědeckým carem Bílého domu John P. Holdrenem, což je učebnice, která prosazuje přidávání drog sterilizujících lidi do pitné vody, povinné nucené potraty a tyranskou eko-fašistickou diktaturu provozovanou „planetárním režimem.“

Vzhledem k těmto vazbám vůbec nepřekvapuje, že tato bílá kniha usiluje o přikrášlené vyšňoření drakonických metod redukce obyvatelstva ve jménu záchrany matky Země.

Tato zpráva prezentuje volbu scénářů k dosažení „snížení lidské porodnosti“, aby se zabránilo „klimatické změně“, ohrožení biodiverzity a pomoci s „plány na zdravou společnost budoucnosti.“

Autoři sice přiznávají, že globální porodnost už klesá, ale že prý „nárůst hojnosti spojený s mírou spotřeby tohoto obyvatelstva“ (jinými slovy – s vyšší životní úrovní) přispívá ke zhoršení ekologických podmínek.

Podle jednoho ze scénářů to bude globální pandemie, která vyhubí 6 miliard lidí v období od roku 2041, což globální populaci do roku 2100 zredukuje na 5,1 miliardy. Avšak takováto skromná redukce o pouhé 2 miliardy lidí oproti současnému počtu je nepostačující, aby se dosáhlo úrovně prořezávky lidstva, která by byla podle autorů žádoucí, a ti uvádí, že „ani budoucí události, které budou buď srovnatelné se současnými společenskými kataklyzmaty, nebo je i naděje, že by je mohly přesáhnout, nemohou garantovat malou velikost budoucí populace bez dodatečných opatření, jako je kontrola porodnosti.“

Ta bílá kniha sice přiznává, že zmínky o globálních pandemiích a válkách jako o nástrojích redukce obyvatelstva jsou „amorálními“ úvahami, její tón ale téměř lamentuje nad faktem, že tyto „stresory“ nezredukují obyvatelstvo natolik významně, jak by bylo žádoucí na „udržitelný“ počet 1-2 miliard lidí.

„Poukazuje se na to, že celková světová populace mezi 1 a 2 miliardami lidí by mohla zajistit, že všichni jedinci prožijí životy v prosperitě a za předpokladu jen omezených změn ve spotřebě na hlavu a ve využití půdy a materiálů,“ konstatuje zpráva. Střízlivě akademický tón tohoto spisu jen částečně zamlžuje fakt, že autoři prosazují vymazání 5 miliard lidí z povrchu Země, což jsou zmínky, o nichž uznávají, že jsou „politicky citlivé.“

Ve dvou dalších scénářích přichází kombinace smrtonosné světové války s epizodou ve stylu španělské chřipky, stejně jako s pandemií, která vyhubí 2 miliardy lidí, ale obojí selže jako prostředek k dosažení žádoucí úrovně redukce obyvatelstva do roku 2100.

Jedinou metodou, kterou se lze nějak dostat k nějakému druhu redukce obyvatelstva žádoucí k dosažení trvalé udržitelnosti a prosperity, je podle zprávy globální politika jednoho dítěte v čínském stylu, která, pokud by se uvalila do roku 2045, by mohla do roku 2100 zredukovat globální populaci na 3,45 miliardy, tj. méně než polovinu současné výše. Modely ukazují, že by k dosažení žádoucího stavu bylo zapotřebí nejméně 140 let, pokud by se úspěšně dosáhlo zákonného omezení na pouze jediné dítě na ženu.

Zpráva uvádí, že jedinou překážkou pro uvalení přísnějších opatření rodinného plánování a globální politiky jediného dítěte je „konzervativní náboženská a politická opozice.“ To, o čem se nediskutuje, je skutečnost, že čínská barbarská politika jediného dítěte se uvaluje prostředky ekonomicky mrzačícího donucování spolu se systémem státního teroru, kdy jsou těhotné ženy unášeny z ulice vládními biřici, odvlékány, aby podstoupily nucený potrat, než jsou pak sterilizovány.

Autoři uznávají, že uvalení takovýchto opatření by bylo „nesnadné dosáhnout“, avšak tvrdí, že takovéto drakonické metody by z dlouhodobého hlediska nabídly „ohromný potenciál k redukci rozsahu lidské populace a úlevu od tlaku na dosažitelnost zdrojů.“

„Je tu jasně mnoho ekologických a společenských prospěchů z nadcházejícího snížení porodnosti lidské populace,“ dospívají k závěru autoři s argumentací, že takováto opatření představují „řešení dosahovaná v dlouhém výhledu.“

Když ale člověk ve skutečnosti studuje demografické modely vydávané jinými subjekty, včetně vlastních čísel od Spojených národů, tak podle nich přestává být po roce 2050 přelidnění problémem a ve skutečnosti se skutečným problémem stane podlidnění.

Jak referoval Economist: „Porodnost klesá a rodiny se zmenšují i na místech jako je Brazílie, Indonésie a i různé části Indie – o kterých by si člověk myslel, že se to tam dětmi jen hemží. Jak ukazují naše instruktáže, tak v polovině světa je teď porodnost 2,1 nebo menší – což je magické číslo odpovídající stabilní populaci a obvykle se nazývá „porodnost prosté reprodukce“. A někdy mezi léty 2020 a 2050 by měl svět upadnout pod porodnost globální prosté reprodukce.

Navíc studie profesora Hanse Roslinga o globální demografii provádí expertní shrnutí v jeho prezentaci Žádnou paniku – pravda o populaci (uvedená jako video níže), kde ilustruje, jak se „během času několika málo generací růst světové populace úplně srovná.“

Vzhledem ke skutečnosti, že touto bílou knihou vydanou Národní akademií věd se všude nese otisk vyvráceného alarmisty Paul R. Ehrlicha, tak její hodnota nespočívá v tom, že by nám poskytla přesné statistiky o růstu populace, nýbrž v tom, že nám nabízí šokující průhled do eugenikou taženého šílenství a do ekologistického radikalismu ohledně hysterie z přelidnění, kterým jsou prostoupeny akademické kuloáry celého světa.

Zdroj