Nové náboženství? Pro přírodu je nejlepší, když tam člověk nebude!

„Přijel jsem do Senátu už asi podesáté k jednání kolem Šumavy, a to s vědomím, že tady nebudu mluvit, poněvadž jsem měl být jako pasivní člen. Pokud jste mi odhlasováním slovo dali, slibuji vám, že ho nezneužiji. Nemám ani potřebu, protože já přesně souhlasím s tím, co obsahuje projednávaný materiál, i s lidmi, kteří tady k tomu mluví. Ale když už těch pět minut, které jsem dostal, bych rád využil, rád bych vám řekl trochu větší souvislosti,“ zahájil svůj projev Jan Stráský.

„Patřím mezi lidi, kteří Šumavu milují od narození. Jsem Plzeňák, znám horní část Šumavy a jezdil jsem všude tam, kam mě komunisté pustili. Do roku 1956 se nesmělo ani do Železné Rudy. A postupně se to rozšiřovalo,“ připomenul Stráský.

„Šumava se nějak vyvíjela. Když jsme v roce 1989 nastavili nový politický režim, žilo na území, kde dnes je velký národní park, 19krát méně lidí než v roce 1930. Je samozřejmé, že jsem čekal – a i vám to říkám jako své přesvědčení – že až s komunismem skončíme, Šumava bude území, které bude chránit přírodu, ale chránit lidi a lidi živit. Mám strach, že nám někdy mohou ty tisíce hektarů, které teď dáme, z naprosto divného zdůvodnění – zmíním se o tom – přírodě, což nevím, co je. Příroda jsem já a příroda, nebo příroda a já. Nechci se stavět na první místo nebo na druhé. A když tak neučiníme, může nám to někdy chybět,“ dodal bývalý politik.

„A teď na to pojďme prakticky. Situace je taková, že po 25 letech se všichni radujeme z toho, že na Šumavu jezdí hodně lidí, zvláště proto, že Turecko je protivné a my se tam bojíme jet, tak jezdíme teď na Šumavu,“ konstatoval Jan Stráský.

„Zároveň ovšem Šumava je dnes sociálně na tom tak špatně, že má velmi špatné ubytovací kapacity, má jich málo, nemůže sloužit lidem tak, jak by se mělo. A tím pádem si klademe otázku, jak je možné, že za 25 let se tato situace nezměnila. Pokusím se říct, proč se nezměnila. Jsem člověk, který se pohyboval v politice, v ekonomii, ale nemám žádný podnikatelský záměr. Kdybych ho měl, tak bych ho na Šumavě nerealizoval, poněvadž by se mi stalo, že bych si za pět milionů postavil penzion a nějaký Senát nebo Poslanecká sněmovna by mi za tři roky řekly: Jo, kolem tohoto penzionu nesmíš ani na houby, to nyní měníme v území, kde člověk nesmí zasahovat, kde se nesmí pohybovat, kde nemůže být. Nemluvím o žádném snu, mluvím o tom, co se na Šumavě každodenně děje. Každodenně se děje, že se ruší nějaké cesty, že se ruší nějaká území. A teď máme přijmout zákon, že to může zrušit bez Poslanecké sněmovny jakýsi úřad. Jakýsi úřad může říct, která cesta se zavře a která ne, ačkoliv jsem přesvědčen, že právo na cestu má každý občan, a můžeme zároveň předpokládat, že nám nějaký úřad podle tohoto zákona řekne, kam se smí a nesmí chodit,“ líčil dál řečník situaci na Šumavě.

„Chci říct, že za 25 let nemáme ani jednu novou vodní nádrž, všechny, které tam naši předkové nastavěli, zůstaly suché. A pan náměstek správně říkal, a já s ním souhlasím, že Národní park se snaží napravovat stav, aby bylo víc močálů, mokřin atd. a že tam tudíž přibude za to voda. Ale na druhé straně říkám, že se Národní park snaží a legislativa mu v tom pomáhá, aby ubývaly lesy. A ptám se, jestli je pravda, že věda už došla k úplně jinému názoru, než jsem se učil ve škole, že les je lepší k zachycování vody, k zachycování přírodního stavu, než neles,“ konstatoval dál Jan Stráský.

„Na to nehledám odpověď, protože se dovídám, že dneska někteří vědci opravdu tvrdí, že suchý strom zachrání tolik vody, jako mokrý strom. Nechci tuto ekvilibristiku rozebírat, já tomu jenom nevěřím a mám pocit, že se dostáváme do střetu nejen dvou ideologií ochrany přírody se člověkem nebo proti člověku, že se nedostáváme do náboženských sporů, poněvadž to je nové náboženství, že pro přírodu je nejlepší, když tam člověk nebude. To ví každý, že přírodu zatěžujeme už tím, že tam projdeme a že by bylo lepší, kdybychom tam nikdy neprošli. Ale na tom přece nemůže být postavena ochrana přírody. Ta musí být postavena na kompromisu mezi člověkem, jeho účastí, jeho zájmem a vlastní přírodou,“ dodal řečník ze Šumavy.

„Přeji vám, abyste velmi dobře zvážili tento zákon, který se nyní bude projednávat a projednává se, ne proto, že by tento zákon obsahoval sám něco, co je nebezpečné. On neříká skoro nic, tam tomuto zákonu nemáte co vytknout, kromě toho, že říká, že pokud jde o to, kam až člověk může jít, tento zákon říká, že o tom může rozhodnout ministerstvo. A obce nemohou mluvit do sítí cest. Sice se tam mluví o síti cest, ale není tam žádný obraz této sítě, není tam ani minimum. Když se prostě ministerstvo rozhodne podle tohoto zákona, že se nebude chodit po žádné cestě na Šumavě, tak se tam chodit nebude,“ varoval řečník ze Šumavy.

„Vím, že to přeháním, jenom proto, abych tím naznačil, že tomuto zákonu se těžko něco vytýká formulačně, kromě toho, že on zmocňuje k naprosto protilidským opatřením orgány, která se týkají Šumavy. Ano, pro mne je to protilidské, jestli nakonec nebudu moci chodit na houby ani na deseti procentech Šumavy,“ uzavřel svůj příspěvek Jan Stráský.