O klimatu (1)

Nedojde jednou k zavedení povolenek i pro rozmnožování?

Hitem posledních týdnů a měsíců je v Evropě a následně pak i v Česku boj za záchranu klimatu. V sousedním Německu dokonce klimatická krize jako téma přebila krizi migrační. Odtud k nám přicházejí zvěsti o nevyhnutelném konci aut se spalovacím motorem a jejich nahrazení elektromobily. Jak to na vás působí?

Rád bych citoval slova Václava Klause mladšího, který připomenul, že mít automobil je normální a mít děti je taky normální. Mít doma v mrazáku maso a jíst ho je normální. Mít uhlíkovou stopu je také normální, aspoň tedy v normálním světě, který se nám snad přes všechny zádrhele podaří uchránit. Nelze to ale provádět na úkor přírody, našich bližních a vždy musíme zůstat lidsky ohleduplní. 

Záškoláci, kteří dle svých slov bojují za udržitelné klima, požadují, abychom naslouchali vědcům, ale sami nenaslouchají, protože už deset let mají k dispozici vynikající knihu Miroslava Kutílka nazvanou Racionálně o globálním oteplování nebo excelentní sekci Klima v internetovém portálu Neviditelný pes. Třeba i taková pseudoautorita, jakou je „klimatická ctnostná panna“ Gréta, se jistě neobtěžovala si alespoň prohlédnout knihu z pera Björna Lomborga z roku 2007 nazvanou Zchlaďte hlavy nebo anglické vydání M. Kutílek and D. R. Nielsen: Facts About Global Warming. Rational or Emotional Issue? (Reiskirchen 2010).

U nás nechceme za mocným sousedem zůstat pozadu soudě alespoň podle toho, že pražská koalice posadila do čela Komise hl. m. Prahy pro udržitelnou energii a klima voliči mnohokrát odmítnutého Martina Bursíka, a ten se hned nechal slyšet, že pokud má teď Pražan automobil se spalovacím motorem, tak by měl být jeho poslední, a že běžná auta budou muset z Prahy zmizet. Vede tudy cesta za záchranu klimatu?

Nápad vyštrachat a posadit Martina Bursíka do čela klimatologické komise je dojemný, když si vzpomeneme, kolik pošetilostí vymyslel a co stály daňové poplatníky, určitě v objemu stovek miliard korun. Pokud se mu podaří omezit pražskou dopravu skrytou formou dalšího zdanění a prosadit elektromobily do každé rodiny, může to dopadnout stejně jako s fotovoltaikou, kdy jen za solární dobrodružství platíme my, daňoví poplatníci, okolo 40 miliard ročně. 

A tak se není na co těšit. Nacpat auta do okrajových částí Prahy není žádné novum, ale kdo pak prosadí milionové investice na vybudování velkokapacitních odstavných parkovišť? Představa města s čistým ovzduším je pěkná, ale za jakou cenu. Bude třeba vymyslet, kde budou stát nové elektrárny a jaký typ energie to bude celé zastřešovat. Co všechno se kvůli tomu zničí? Jaké rostliny a jací živočichové uhynou kvůli budování husté sítě přípojek?

Objevuje se také požadavek omezit konzumaci masa, což souvisí s informací, že krávy jsou prý pro Zemi nebezpečnější než všechna auta na světě. Zatímco doprava má na svědomí asi čtrnáct procent emisí skleníkových plynů, produkce hovězího o několik procent navíc. Kromě toho krávy produkují metan, který prý má na změny klimatu mnohem větší vliv než oxid uhličitý ze spalovacích motorů. Dá se čekat vybíjení stád krav po celém světě?

Nápad ochránit životní prostředí snížením spotřeby masa u našich západních sousedů je obdobný kdysi smělému plánu Stalina přetvořit chod přírody. Současná sazba DPH na maso je v Německu aktuálně snížena na 7 procent a z důvodu ochrany životního prostředí by měla stoupnout na 19 procent, což je skokový nárůst, který jak jinak, postihne jen a jen ty chudší vrstvy. Nelze to ale chápat tak, že bychom se měli všichni stát vegetariány, což by ale přineslo jiné problémy, protože už dnes zemědělci zdůrazňují, že jim chybí organické hnojivo. Pokud nebudeme mít krávy, kde ho pak vezmou? 

Je známé, že krávy během zažívacího procesu vyprodukují množství nepatřičných plynů a spotřebují mnohem více energie, než jejich maso pak vydá u konzumentů. Bez své mikrobiální továrny by přežvýkavci nebyli schopni přežít, protože jim umožňuje rozběhnout rozkladný proces kontinuální metanogeneze, ne nepodobné anaerobní digesci v bioplynových stanicích, tj. rozkladu bez přístupu vzduchu. Takový příměr sedí, protože se uvolňují rozkladné plyny, kde podstatnou část tvoří metan. I další biologické zdroje metanu jsou přírodní a rozhodně ne zanedbatelné, jako třeba termiti, mořští mlži a mnohoštětinatci. Ještě děsivější jsou vidiny roztávajícího permafrostu. Jiné zdroje lze připsat lidské činnosti jako je pěstování rýže. 

Kromě toho stojí za pozornost, že vzorky vzduchu uchované v ledu z hluboké minulosti ukazují, že pokles koncentrace metanu v atmosféře se kryje s vymizením přežvýkavých mamutů a následným poklesem teploty, stejně jako opačné zvýšení teploty lze připsat k nárůstu pěstování krav v dávnověku. Některá navrhovaná opatření, například nahrazení metan produkujících krav klokany, jsou úsměvná a připomínají neefektivnost nahrazování klasických automobilových paliv biopalivy. Mnohem snazším řešením je kácení malajských pralesů a vysazování olej produkujících palem. A o co šlo kdysi na počátku, už si potom nikdo ani nevzpomene.

Jaká oblast lidské činnosti se vám vybaví nejdříve, když se začne mluvit o tom, jak škodíme klimatu a planetě?

Je to, bohužel, i technologický pokrok, který nám přinesl éru plastických hmot, v přírodním procesu nerozložitelných. Za poslední století se produkce plastů znásobila cca 300x na nějakých 400 miliónů tun ročně, přičemž se asi jen 10 procent recykluje a ostatní končí na odpadkových skládkách, což se řídí neúprosnými zákony termodynamiky. Další velkou ránou bylo zjištění, že se plasty rozpadají na mikročástice, které pronikají do organismů a hromadí se v mořích jako vysoce škodlivý element. 

Současný plastikářský průmysl lze ale bez nadsázky označit za jeden z pilířů ekonomiky a společnosti, stejně jako rozvoj kosmonautiky. Kilogram plastů má zanedbatelnou výrobní cenu, zatímco energetické vyslání jednoho kilogramu do vesmíru stojí okolo 20 tisíc dolarů, což je cena lepšího auta. I zde platí nemilosrdné zákony fyziky. O zářnou budoucnost se ale vždy postarají potřeby vojenství. Většina politických vůdců na drahou kosmonautiku nebo nešetrnou éru plastických hmot jakoby zapomíná, i když jinak se předhánějí v návrzích, jak zastavit nárůst hrůzné energetické náročnosti, jak zmenšit rozmach skládek a tak omezit dopady na znečištění ovzduší a potažmo i (možná) na klima

Když se vrátíme k běžným činnostem, co je asi největší hrozbou pro klima na Zemi?

Největším producentem CO2 je výroba cementu, bez kterého by se život světa v podstatě zastavil. Obdobnou roli zastává automobilismus, který je výdobytkem moderního života a jeho produkce je dnes další hnací silou ekonomiky. Nahrazení běžných aut elektromobily by způsobilo třesk nejen ve výrobě, ale hlavně v odběratelích. Elektromobily se stanou doménou bohatých a staré stroje se rozplynou na trzích Afriky a Asie a ještě více se tak rozevře propast mezi chudými a bohatými. Ale i elektromobil potřebuje energii, a tak by dnes v průměru jeden Temelín stačil zhruba na půldenní provoz aut na našich dálnicích.

Jen v České republice je registrováno zhruba pět a půl milionu osobních aut, a tak by Temelín dokázal nabít baterie každému z nich jen každý šestý den, a to nemluvím o bateriích, jejích výrobě, životnosti (menší než deset let) a následné likvidaci. Jedna americká studie prokázala, že i elektrické koloběžky jsou v součtu škodlivější než jízda městským autobusem. Navíc pro zajištění plné elektromobility by bylo zapotřebí vybudovat nějakých pět dalších, nenáviděných, nukleárních elektráren, a to nezapočítávám vyřešení neekonomické nákladní dopravy. 

A největší znečišťovatelé, jako jsou zaoceánské lodě, letadla a samozřejmě průmysl, by stejně přežily. Osvícení ekologové by se tak měli naučit alespoň občas používat obyčejnou kalkulačku. Dosáhnout stavu zvaného „bezuhlíkatý svět“ se zdá stejnou fikcí, jako byl kdysi program beztřídní společnosti. Ale aby se takového stavu dosáhlo, tak to někdo musí zaplatit. Určitě to budou spotřebitelé, viděno třeba v relaci s plánovaným zvýšením cen nafty v Německu.

Na nejrůznější apely o tom, jak zachránit planetu, slyší hlavně mladí lidé, a to i díky celosvětové akci Fridays for Future a stále rostoucí popularitě mladičké švédské aktivistky Grety Thunbergové. Lze čekat, že se mladá generace začne uskromňovat, že bude šetřit energii i omezením pobytu na sociálních sítích, že oželí mnohé další vymoženosti, bez nichž si mnozí ani nedokážou život představit?

Více než jejich odhodlání zaráží na studentských protestech předtucha poraženectví (defétismus) vůči potřebě vzdělání. Jejich mluvčí Petr Doubravský novinářům z webu iDnes řekl: „Považuji za zbytečné vzdělávat se pro svou budoucnost, když ji ohrožují změny klimatu“. 

Z jeho skepticismu vyplývá, že nemáme jistotu budoucnosti a že nějaká budoucnost vůbec bude. Což je spolu s ubezpečováním, že oteplování nemá v posledních dvou tisících let obdoby, trochu nadnesené a pozbývající i odborný základ. Dokonce i ministr životního prostředí Richard Brabec se nechal slyšet, že oteplování nezastavíme, ale můžeme ho jenom zmírnit. 

Co je tedy pravda v období, kdy se každý snaží prosadit svoje názory a grafy, samozřejmě podle sebe upravené? A tak místo bádání bojujeme, na viníky se vzájemně poukazuje, a především klima-byznys bují, ale je to pořád málo. Tak se mládi ujalo praporu pokroku a chce poručit politikům, ať ti zas poručí větru a dešti, neboli klimatu, skrze zákaz klima-měnícího počínání jedněm a dotováním klima-byznysu druhým.

Emeritus, čestný občan a dr.h.c.

Zdroj