Opět prodaná Šumava

Když před třemi lety v době Nečasovy vlády připravilo Ministerstvo životního prostředí zákon o Národním parku Šumava, projednalo jeho přípravu se všemi zúčastněnými orgány. Návrh zákona poté podpořily šumavské obce, Rada NPŠ, Jihočeský i Plzeňský kraj a nakonec Senát poměrem hlasů 50:2. Do Poslanecké sněmovny se návrh zákona dostal již za současné vlády a ministr Richard Brabec doporučil odmítnutí senátního návrhu s tím, že připraví návrh lepší a komplexnější.

Ministr Brabec se k problému Šumavy postavil opačně. Pustil k psaní zákona ekologické aktivisty a poté „vsunul“ zákon o Šumavě do novely zákona 114/92 o ochraně přírody a krajiny. Novela 114/92 prošla v Poslanecké sněmovně prvním čtením, ačkoli s ní nesouhlasí a aktivně proti ní vystupují šumavské obce, Rada NPŠ, Jihočeský i Plzeňský kraj i odborná veřejnost. Přes tento odpor si ministr Brabec vede svou a spolu s ekologickými aktivisty demagogicky proklamuje, že novela otevře Šumavu turistům a přinese do sporů o Šumavu klid a mír.

Novelu zákona 114/92, kterou prosazuje ministr Brabec, považuji za katastrofu valící se na Šumavu. Nemohu to prokázat, ale z mnoha indicií se domnívám, že Andrej Babiš uzavřel dohodu se zelenými, konkrétně s bývalým ministrem životního prostředí a dnes šéfem Generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele Evropské komise Ladislavem Mikem, a za klid pro svoje potravinářské a chemické továrny „prodal“ Šumavu. Babišův ministr Richard Brabec v novele vyhověl požadavkům aktivistů, opustil dlouhodobou odbornou debatu, zda divočiny má být dnešních 13 %, či 24 % rozlohy NPŠ, a rovnou navrhl „nadpoloviční většinu“, tedy více než 50 %.

Co novela pro Šumavu znamená, říká výzva šumavských starostů premiérovi: „… namísto potřebné stabilní a kvalitní péče o Šumavu prosazují současné Ministerstvo životního prostředí a Správa Národního parku Šumava prostřednictvím svého Plánu péče o Národní park Šumava a novely zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody takový model péče o Šumavu, který povede k dalšímu rozsáhlému umírání šumavského lesa, uzavírání Šumavy před turisty a k zákazu lidských aktivit na větší polovině Šumavy. Špatně nastavená pravidla v novele zákona o ochraně přírody a v připravovaném plánu péče přinesou místo potřebné koncepce a stability nežádoucí soudní spory a prohlubování negativního obrazu Šumavy v médiích. Šumava si nic takového nezaslouží.“

Co k tomu dodat? Nevěřím ministrovi a ekoaktivistům ani slovo. Starostové to ve své výzvě charakterizovali takto: „Vyzýváme ty neziskové organizace, spolky a politiky, kteří Šumavu zneužívají ke svému byznysu a ke zviditelnění, aby se tohoto nečestného a populistického jednání zřekli. Vyzýváme je, aby přestali obelhávat veřejnost nepravdou o otevírání Šumavy turistům, když ve skutečnosti prosazují pravý opak.“

V době Topolánkovy vlády dostal Šumavu k dispozici Martin Bursík za podporu vládní koalice. Výsledkem je dvacet tisíc hektarů zničeného lesa. Bohužel, násilné protlačování novely 114/92 Poslaneckou sněmovnou ukazuje, že Šumava byla opět prodána.

Autor je senátor za ODS