Opravdu trocha ekologie nikoho nezabije?

Pánové Suchý a Šlitr (ten bohužel in memoriam) mi jistě odpustí parafrázování jejich nesmrtelné písně, takže mohu téma šířeji rozvinout. Nejen v posledních dnech předvádí počasí extrémní výkony a jedním z následků jsou pády stromů do silnic a železnic. Nemohu se pyšnit znalostí celé silniční a drážní sítě, ale oblast dolního Poberouní mám takříkajíc zmáknutou podobojí, a to už třicátým čtvrtým rokem. Jímá mě hrůza, kdy se stane něco fatálního…

Na silnici mohu doporučit ctěnému čtenářstvu tzv. Dobřichovickou rampu silnice II/115, po které jezdí mimo jiné i autobusová linka 415. Ta vozí lidi na vlak do Černošic a od vlaku zpět na Karlík (a levobřežní část Dobřichovic). Představa pádu suchého akátu, jimiž je stráň nad rampou posetá, je děsná! Kdyby to trefilo kabinu šoféra, tak autobus letí ze stráně směrem k Berounce a dole s sebou vezme ještě pár chatařů….

Na železné dráze jsou to úseky hradlo Barrandov – Mokropsy, Dobřichovice – Řevnice a s malými pauzami Z. Třebaň – Beroun. Představa dominového pádu stromů, které by projely trakčním vedením jako nůž máslem a prošly do horního patra jednotky řady 471, není o nic méně děsivější. Ti z čtenářů, kteří tudy cestují, se mohou zejména z pravé strany patra podívat vzhůru a pokochat se vrcholky několik let uschlých akátů, jejichž kořeny tutově v podmáčené zemi drží jako helvétská víra. Doleva je dlužno zírat až za Třebaní.

A proč se o tom šířeji rozepisuji? Většina těch akátových pralesů je „přírodní park“ nebo rovnou NPR (Národní přírodní rezervace). A tam je jakékoliv kácení problematické, ne-li nemožné, protože ochrana přírody je víc než ochrana života a zdraví obyčejných lidí. Z jejichž daní samozvaní „ochránci přírody“ žijí, až tyjí… Že je akát náletová dřevina hubící většinu ostatních místních rostlin, je jim lhostejné, protože o statutu rozhodla nějaká ekopomazaná hlava… Že část NPR je na území, které člověk přetvořil strojní těžbou vápence, ekologisty také nezajímá, hlavně že mají co „chránit“… V dřevních dobách železné dráhy, kdy se k telefonickému dorozumívání používalo vzdušné vedení, bylo důsledné prořezání ochranného pásma nutnou podmínkou fungování provozu. Ale tenkrát nebyla ještě vynalezena ekologie, a tak to nikomu nevadilo.

Skalním ekologistům musím explicitně zdůraznit, že ani náhodou nepožaduji plošné kácení ve výše zmíněných lokalitách. Požaduji jen důsledné vyčištění ochranného pásma dráhy (to existuje 10 metrů od osy krajních kolejí) a jeho ekvivalentu u silnice (to neznám, ale z logiky věci by mělo existovat také). A to tak, že se zmíněných 10 metrů v rovině temen kolejnic přepočítá na délku podle sklonu svahu. Tedy se zmíněných 10 m vydělí cosinem úhlu svahu. Budou-li stromy za touto hranicí vyšší než ona hranice, půjdou k zemi rovněž. Přírodním parkům a NPR se vůbec nic nestane! Jen obyčejní lidé budou ve větším bezpečí při svých cestách za prací, vzděláním, lékařskou péčí a po večerech i za zábavou. Vyskytují-li se v ochranném pásmu nějaké chráněné druhy rostlin a živočichů (o čemž výrazně pochybuji, strojní čištění kolejového svršku jim jistě nesvědčí), tak se jen přesunou o 10 – 20 metrů výš.

Je tomu několik let, kdy padající akát v Mokropsech trefil střechu lokomotivy řady 749 a zapálil ji. Fíra tenkrát unikl jen o chlup. Chci věřit, že se něco podobného nebo horšího už nestane. Datlík n-prstý (za „n“ dosaď libovolné přirozené číslo) a vstavač Bursíkův za případnou smrt nevinných lidí opravdu nestojí.

notorický cyklista