Oprávněná obezřetnost před ochránci přírody
Uveřejněno dne 9 července 2013 000 15:01Před „environmentalisty“ – ekology, ochránci přírody – leckdo varuje. Mezi těmi prozatím nejposlednějšími je Dennis Prager, autor knihy „Still the Best Hope: Why the World Needs American Values to Triumph“, která v dubnu 2013 vyšla v New Yorku.
Prager se v článku s příhodným názvem „Environmentalism and Human Sacrifice“ (The Washington Times, 4.3.2013) zmiňuje o dánském profesorovi Björnu Lomborgovi,
řediteli vědátorského Copenhagen Consensus Center, v souvislosti s rozhodnutím filipínských úřadů, že po dvanácti letech váhání vyjádřily souhlas i s pěstováním a konzumpcí tzv. „zlaté rýže“ (golden rice – GM). Tím se vyřeší nedostatek vitaminu A postihující 4,4 miliony filipínských dětí. Podle zjištění WHO (World Health Organization), orgánu OSN, to působí slepotu dětí v odhadovaném počtu 250 000 až 500 000 ročně a polovina jich do roka zemře. Ona „zlatá rýže“ je nejefektivnější a nejlacinější způsob, jak ve Třetím světě onen vitaminový deficit vyřešit. Vinou onoho dvanáct let trvajícího prodlení zemřelo zbytečně osm milionů dětí.
Kdo tedy zavinil jejich smrt a ještě větší počet oslepnutí přeživších postižených?
K dispozici je velejednoduchá odpověď: Ti, jejichž ultimálním zájmem je zdůrazňovaná ochrana přírody a nikoliv lidského života – což ovšem jsou environmentalisté.
– – –
V prosazování takových priorit jim nelze upřít jejich důslednost. Prozatím nejznamenitěji se prosadili zákazem DDT. Tato chemikálie během dvou dekád odvrátila smrt 500 milionů lidských životů, zabila moskyty zabíjející lidi. Jenže, jak uvádí vědci Henry Miller (Hoover Institute) a Gregory Conko (Competetive Enterprise Institute) v pojednání „Rachel Carson’s Deadly Fantasies“ (Forbes, 5.9.2012): „Silent Spring“, kniha Carsonové z roku 1962, vedla k celosvětovému zákazu používání DDT. To při správném použití nebylo hrozbou ani lidskému životu, ani životnímu prostředí, ale nevylučovalo eventualitu, že zákaz DDT vylepší plodnost jakéhosi druhu ptactva. Ochotně se přiznávám k osobní zaujatosti proti takovým vítězům, kteří se zasloužili o jistotu – smrt milionu lidských životů, zejména dětí na africkém kontinentě. WHO odhaduje, že malárií nyní ročně onemocní 200 milionů, z nichž víc než polovina zemře. Nezemřela moje manželka, již malárie postihla a dlouze ji trápila v rodné Číně.
Dobrá zpráva: V září 2006 WHO oznámila zásadní změny v hodnocení DDT.
Nyní je doporučeno používat DDT za podmínek IRS (Indoor residual spraying ), postřiku v uzavřeném prostoru, že DDT při správném použití riziko nepředstavuje.
To se ví teprve teď? Poté, co došlo k smrti víc lidí, než zkombinované konto výsledku obou světových válek?
Úmysly environmentalistů byly nepochybně poctivé.
Neméně nepochybně s katastrofálním dopadem.
– – –
Walter E. Williams, můj oblíbený černošský profesor ekonomie na George Mason univerzitě ve Virginii, mě tuze potěšil pojednáním „We Are the Idiots“ (Townhall.com, 22.6.2013), že my jsme ti idioti.
Začíná odkazem na již zmíněnou Rachel Carsonovou, tolik se zaslouživší o miliony malárii podlehnuvších obětí. Nejeden významný vědec se vyznamenal v roli prognostika, s absurdními odhady budoucnosti. Například Paul Ehrlich, Stanfordova univerzita v Kalifornii, ve své knize The Population Bomb, 1968 bestselleru, ujistil svět, že v sedmdesátých letech stovky miliony lidí pomřou hladem. Že Anglie už v roce 2000 nebude existovat. V roce 1970 neméně úpěnlivě varoval, že během deseti let zvířecí život v mořích vymře. Ehrlichova oblíbenost, prestiž, vzdor takovým nehoráznostem v akademickém a též mediálním světě nijak neutuchala.
V roce 1914 U.S.Bureau of Mines předpovědělo množství zásob ropy na 10 let. V roce 1939 U.S.Department of Interior předpověď poopravilo na 13 roků. V roce 1972 celosvětově vážený Club of Rome ve své proslulé zprávě „Limits to Growth“ odhadl globální rezervy ropy na 550 bilionů barelů. Posléze prezident Jimmy Carter ujistil, že během příštích deset let dojde k vyčepání všech rezerv. Jenže odborníci jak na vládní straně (U.S. Government Accountibility Office), tak v privátním sektoru ujišťují, že pouze v jedné oblasti – Green River, státy Utah, Wyoming, Colorado – je mnohásobně víc ropných rezerv než všude jinde na světě dohromady, včetně kartelu OPEC.
Environmentalistické hnutí, výtečně organizované, těšící se značné mediálně podpoře, dovede všelijak znamenitě škodit. Příkladem poslouží prozatím polomrtvý projekt Keystone XI, ropovod v délce 1179 mil, který kanadská vláda chce budovat z provincie Alberta až do amerického státu Nebraska. Denně by tady došlo k dodávce 830 000 barelů ropy do rafinerií, k podstatnému poklesu závislosti na dovozu z nikoliv vždy bezpečných, sympatiemi oplývajících zahraničních zdrojů. Americké ekonomické zájmy projekt podporují, chybí ale vládní podpora, přespříliš pod vlivem onoho environmentalist fanaticism. Slovy Dennise Pragera “ tohle je nejen náboženství falešné, ale dovolující lidské oběti“.
Uzavřu citátem prrofesora Williamse: „Měli bychom se zeptat, kdy tomu bylo naposled, že prognostici se nespletli? Někteří lidé mají sklony označovat je za idioty. To je ale nesprávné. Vždy oni jsou úspěšní se svou agendou. Jsme to ale my, kdo jsme ti idioti, že jim nasloucháme, že Kongresu dovolujeme jejich nehoráznosti.“