OSN se ptá: Kolik lidí by mohlo žít na planetě Zemi?
Uveřejněno dne 24 července 2012 000 16:17
Úvodem bych chtěl zdůraznit, že tento článek je jen mikrokosmem toho, co otevřeně probíhá v mnohem větším měřítku. Jedná se o pouhou špičku ledovce. Eugenika nevymřela, právě naopak – je naživu více než kdykoliv předtím. Moje komentáře doprovázející článek, který napsala Susasne Posel z Occupy Corporatism, jsou psány modrou barvou.
Telluský institut (nezisková organizace pro výzkum udržitelnosti) vytvořil se svým projektem PoleStar (PSP) “sofistikované modely lidské populace”. Využívá data poskytovaná Organizací spojených národů (OSN) a Světovou bankou (SB) a analyzuje parametry jako jsou spotřeba energie, využití půdy a znečištění.
Zastavme se hned u pojmu „udržitelnosti“ a takzvaného „udržitelného rozvoje“ nebo „chytrého růstu.“ Udržitelnost – to zní přeci skvěle – ostatně jako všechny ty strašné věci, které jsou tlačeny na dřímající populace. Vzpomeňme například na „Patriot Act“ – v překladu „vlastenecký zákon“ – z jehož obsahu by se přitom každému vlastenci zvedl žaludek. Tato „hesla“ a „klíčová slova“ jsou vždy vybírána experty tak, aby zněla vašemu podvědomí co možná nejlépe. Že je jejich efekt přímým opakem názvu, není důležité, protože většina lidí je vůči skutečnému obsahu zákonů ignorantní. Je to psychologická taktika, která je používána jak proti veřejnosti, tak proti zákonodárcům. Přece byste nehlasovali proti udržitelnosti? Copak nemáte rád udržitelnost? Jak byste mohli hlasovat proti „vlasteneckému“ zákonu, copak nejste vlastenec? Je to takové jednoduché neuro-lingvistické programování. I když vědomě víte, že se jedná o naprostý opak ve stylu orwellovského doublespeaku, stále musíte na určité úrovni zápolit se svým podvědomím, které má „vlastenectví“ a „udržitelnost“ ukotvenou k pozitivním pocitům. Pokud ale chcete jako civilizace skutečně přežít, nedocílíte toho „šetřením omezených přírodních zdrojů,“ které jsou většinou tak jako tak součástí monopolních schémat vytvářejících umělé nedostatky, ale s pomocí neustálých průlomů (technologických, průmyslových) do nových systémů. Pokud zakrníte v jakémkoliv systému a místo průlomu do systému dalšího podlehnete politice takzvaného „udržitelného rozvoje“, což je (v současném podání) jen odsouvání bodu vyhynutí – pak jste k němu skutečně odsouzeni. Pochopitelně to neznamená, že bychom měli s přírodními zdroji zbytečně plýtvat, ale to není skutečný důvod pro vznik agendy „udržitelného rozvoje“ a „chytrého růstu“ – udržitelný rozvoj tu je proto, aby nám zabránil v průlomu do dalších systémů a učinil tak současnou populaci (Vás) neudržitelnými. Je tu aby naši civilizaci omezil, nikoliv aby jí pomohl přežít – znamená totiž deindustrializaci a dislokaci zdrojů na boj s „globálním oteplováním“, které je nyní postupně rebrandováno na „klimatickou změnu.“ Lidé již naneštěstí zapomněli, že nás ti samí „experti“ dříve strašili s „globálním ochlazováním“ a novou dobou ledovou.
PSP předvídá simulované výsledky, které jsou využívány k přetváření mezinárodní politiky. Richard Rosen, exekutivní viceprezident Telluského institutu tvrdí, že pokud chceme učinit tento svět příjemným místem pro život, měli bychom “okamžitě začít. Není žádná pohodlná cesta.”
Naneštěstí bývají počítačové modely úmyslně vytvářeny tak, aby jejich výsledky nějakým směrem přetvářely mezinárodní politiku. Politika tak většinou stojí za počítačovými modely, na které se sama odvolává a kterými ospravedlňuje svoje jinak neospravedlnitelné jednání.
Geofyzici z Potsdamského institutu pro výzkum dopadů klimatu prohlašují, že na planetu se „vejde“ maximálně 282 miliard lidí, pokud by byla veškerá země byla využívána na kultivaci potravin.
To by bylo přibližně 40x víc, než kolik je lidí na planetě teď a přibližně 31x víc, než kolik je předpokládaný vrchol populace, který má dle samotné OSN nastat v roce 2050 s populací dotýkající se 9.1 miliardy. Ve skutečnosti toto číslo pravděpodobně bude tak o 0.5 až 1 miliardu nižší a pochopitelně žádný absolutní populační limit neexistuje. Závisí jen na tom, jak tvořivě využijeme naše současné technologie a jak rychle učiníme nezbytné průlomy. Jak rychle oddělíme čisté finanční spekulace a toxické dluhy od fyzické ekonomiky a legitimních dluhů, obnovíme průmysl a začneme budovat nezbytně nutné projekty, které nás můžou skutečně dostat ze současné ekonomické deprese. Ne sebevražedné projekty dotovaných větrných elektráren a solárních panelů, které představují pro fyzickou ekonomiku cestu do pekel. Na druhé straně Středozemního moře leží celý kontinent, který bychom mohli industrializovat a přitom se tak vymanit ze svých vlastních problémů. To je skutečný smysluplný lístek Evropy směrem k ekonomické prosperitě, o tom ale zas někdy jindy.
PSP vyvozuje 4 možné scénáře, které podle nich nastanou kvůli rostoucí lidské populaci.
A v žádném z nich si neudržíte svou svobodu, prosperitu, která s ní přichází a dokonce ani ne tolik opěvovanou „bezpečnost“. PSP Vám dává na výběr ze 4 stejně strašlivých scénářů, ve snaze omezit vaše rozhodování mezi ně – žádné jiné scénáře nejsou dovoleny. Tak se na ně pojďme podívat.
Scénář 1 – Tržní síly (Market Forces)
Pokud budeme pokračovat “jakoby nic”, v roce 2100 uvidíme chudé oblasti trpět z růstu průmyslu. Problémy životního prostředí se budou zvětšovat a stanou se více akutními.
Chudí lidé trpí, když kolem nich roste průmysl? Ale je to rok 2100, tak budiž – třeba už je průmysl tak mechanizovaný, že neposkytuje mnoho pracovních příležitostí.
Můžeme očekávat politiku rodinného plánování omezující práva na děti. Očekávání populačního růstu by posunulo hranice udržitelnosti na 9.3 miliardy.
Můžeme očekávat politiku omezující práva na děti? Práva na děti!? Uvidíme, jestli existuje nějaká verze budoucnosti PSP, kde nefiguruje eugenika pod heslem „rodinného plánování.“
S více lidmi na planetě přijde i nerovnost v příjmech. Průměrný plat by mohl být nízký až 5 centů na dolar.
Nerovnost v příjmech myšlena mezi běžnými lidmi. Lidé, kteří budou pracovat pro „instituce“ poskytující „služby rodinného plánování“ budou mít pochopitelně platy podobné tomu, jaké dnes mají někteří bankéři. Kdo překoná kvóty na potraty, dostane bonus! Konec-konců, nebudou to dělat kvůli sobě, ale pro planetu a pro dobro vašich dětí. A těch úplatků od zoufalých budoucích rodičů co bude. Že se nic takového nemůže stát? Stačí se podívat na čínskou politiku jednoho dítěte.
Zabezpečení vodních zdrojů by zajistilo, že napětí z nedostatků vody by bylo sníženo na přijatelné minimum. Nicméně v roce 2100 by výpadky vody mohli dosáhnout až 50%.
Tím chtějí říct, že státní/korporátní monopol na vodní zdroje by nám přinesl 50% výpadky vody – kdo by to byl řekl. Pochopitelně ale naznačují, že pokud bychom v této verzi budoucnosti nepřenechali absolutní kontrolu nad vodními zdroji nějaké nevolené totalitní byrokracii, byli bychom na tom ještě hůř.
Pod politikou přísného zabezpečení potravin by bylo postiženo hladomorem pravděpodobně méně než 6% světové populace.
Pokud by se zvýšil rozpočet na onu „politiku omezující práva na děti,“ možná by se toto číslo podařilo ještě stlačit – není nad stříhání hlav místo šití dalších klobouků.
Scénář 2 – Zreformovaná politika (Policy Reform)
V tomto scénáři do roku 2100 vlády dodržovaly cíle OSN pro boj s klimatickou změnou, stejně jako cíle pro udržitelnost. Nicméně ekonomický růst je zatarasen a je třeba implementovat silnější vládní politiku, aby byly efekty nedostatečného růstu udrženy na uzdě.
Přestože jsme nainvestovali absurdní množství prostředků na neexitující problém (jak již jsem psal dříve, jediná konstantní věc je změna), z nějakého neznámého důvodu je ekonomický růst zatarasen. Naštěstí nás ale před „efekty nedostatečného růstu“ (nespokojenost, demonstrace) zachrání „silnější vládní politika“ (černé uniformy).
S rodinnými plánovacími službami vymáhanými na populaci bude přírodní zdroje vyčerpávat pouhých 8.4 miliard lidí.
Není nad vymáhací „služby.“
Průměrný příjem by byl pouhých 11 centů na dolar.
Předpokládané výpadky vody by si vynutily, aby bylo 23% světových vodních zdrojů kontrolovaných vládní politikou.
Takže v roce 2100 zjevně na kontrolu trhu s vodou stačí vlastnit jeho pouhých 23%.
Mezinárodní mandáty kontrolující potraviny by vyústily v pouhá 3% světové populace postižená hladomorem.
Není nad mezinárodní mandáty kontrolující to, co jíte.
Scénář 3 – Svět pevností (Fortress World)
Tato globální společnost by byla v roce 2100 kontrolována autoritářskou vládou pro kontrolu distribuce zdrojů. Ekonomické, sociální a environmentální propady by přiměly bohaté ustoupit do chráněných oblastí, ponechávajíce masy na pospas osudu v pustinách.
Touto verzí budoucnosti vyhrožují, abyste přijali jednu z těch ostatních. Vědí totiž, že v této verzi budoucnosti by jim žádné „chráněné – rozuměj opevněné – oblasti“ nepomohly. Museli by zcela zahodit svou masku a jen těžko by mohli arogantně pobíhat kolem a provolávat, že oni jsou ti spasitelé, kteří nás zachrání od problémů, které sami vytvořili – alespoň ne bez neprůstřelné vesty.
Implementace služeb rodinného plánování by bylo téměř nemožné, což by umožnilo globální populaci vzrůst k 10.2 miliardám.
Zřejmě by se brzy zjistilo, že práce ve „službách rodinného plánování“ je poměrně nebezpečná.
Průměrný příjem by klesl na 2 centy na dolar.
Ne v „opevněných oblastech“ vyvolených.
46% světových vodních zdrojů by bylo kontrolovaných.
Otevřeně totalitní autoritářská světová vláda by zjevně nebyla schopná udržet veškeré vodní zdroje – alespoň jedna dobrá zpráva. Totalitní světovláda – zbytek svobodného světa 46:54!
Hladomor by ve světě zasáhl celých 15% populace.
Hladomor pod totalitní světovládou? Nemožné.
Scénář 4 – Velká přeměna (The Great Transition)
Pokud by světové společnosti radikálně změnily svoje politiky pro zachování životního prostředí a priorizovali sociální postupy reflektující ty které má OSN, planeta by v roce 2100 mohla žít ve světě sociální rovnosti a kooperace.
Post-industriální post-konzumní svět sociální rovnosti pod direktivou OSN.
Rodinné plánování by po celém světě úspěšně kontrolovalo populační růst ke stabilním 7.3 miliardám.
Oproti prvnímu scénáři zde máme o 2 miliardy lidí méně. Znamená to tedy, že v tomto scénáři „úspěšné rodinné plánování“ zabilo (nucený potrat) nebo zabránilo v početí 2 000 000 000 dětí? Jen tak pro srovnání, za posledních 100 let vlády odhadem zabily 260 milionů lidí s tím, že toto číslo nezahrnuje oběti vojenských konfliktů. Zdá se tedy, že democida bude populární v i 21. století.
Průměrný příjem by se zvedl na 36 centů na dolar.
Odměna za 2 000 000 000 nenarozených synů a dcer? Muhahaha.. 
S menším počtem lidí by kontrola vodních zdrojů mohla zůstat na minimu 21%.
Pokud bychom populaci snížili ještě jednou tolik, například vypuštěním nějakého „férového superviru,“ který zabíjí každého třetího, spadla by pak kontrola vodních zdrojů na 11%? Mohli bychom si pak dovolit větší „udržitelný“ bazén?
Incidenty hladomoru ve světě by byly zanedbatelné.
Stejně jako incidenty svědomí.
Bez ohledu na světový pokles populace, Populační fond OSN (UNFPA) volá po rozsáhlejších službách rodinného plánování s cílem ještě většího snížení plodnosti napříč světem.
Jsou to dobří lidé.
UNFPA vydala v roce 2011 zprávu, která chybně tvrdí, že světová populace vzroste na 9.15 miliardy v roce 2050. V reakci na tuto zprávu pak UNFPA zaměřila své snahy na usnadnění přístupu k STD imunizacím (vakcinace proti sexuálně přenositelným chorobám), potratům a ochranám proti početí pod nediskriminujícím pojmem „rodinného plánování“.
Vakcínky už z nějakého důvodu nejsou tak populární, takže byly rebrandovány na „imunizace.“
Jejich koncept pro budoucnost se zdá být mizerným, pokud se všichni lidé na planetě nepodvolí jejich globalistickým elitářským schématům. Dobře využívají strach, aby ospravedlnili své programy voleným zastupitelům, vládám a běžným občanům. Jejich pokračující úspěch bezesporu povede k těm nejhorším možným budoucnostem.
Naprosto přesný závěr profesionálně napsaného článku. Nemohl jsem si ale odpustit doplnit ho o trochu emocemi nabité komentáře. Nakonec emoce jsou to, co nás dělá lidmi. Neměli bychom se jimi nechat ovládat, ale měli bychom být schopni je využít ve správnou chvíli jako násobič naší síly. A bůh ví, že násobiče síly budeme potřebovat, jestli chceme zvrátit to, co se na nás chystá. Zde jsem chtěl původně článek skončit, ale pak jsem si uvědomil, že jsem nenabídl žádnou alternativu k těm čtyřem falešným volbám. Takže tady je moje alternativa, která je jen jednou z mnoha – berte ji proto s jistou mírou nadhledu, jde spíše o jiný způsob uvažování, než o konkrétní čísla nebo projekty:
Scénář 5 – Pokud se rozhodneme vzít budoucnost do svých rukou
Píše se rok 2100 a před necelými devadesáti lety lidstvo prošlo nejtěžší zkouškou v moderní historii. Distopický pokus o eliminaci národních států a implementaci globálního totalitního režimu skrz řízený ekonomický kolaps byl zmařen na poslední chvíli. To, co se v tu dobu zdálo naprosto nemožné, se podařilo. V kritickém okamžiku, když mělo dojít na poslední a osudovou hyperinflační vlnu „bailoutů,“ byla ve Spojených státech, které balancovaly na pokraji civilní války, implementována s podporou patriotických skupin na celém světě nouzová legislativa HR-1489. Bankovní systém byl s okamžitou platností zmražen. Rusko a Čína, které v tento nejaderný scénář doufaly, ochotně implementovaly obdobná legislativní opatření. Panika, která během následujících 24 hodin vypukla v kontinentální Evropě a především v Londýně, umožnila relevantním skupinám v Německu prorazit politickou blokádu. Šachovnice moci byla převrácena, nebylo již cesty zpět. V okamžiku, kdy jediná relativně zdravá ekonomika Evropy oznámila, že opouští EMU a připojuje se k bankovní reorganizaci probíhající již druhý den mezi Spojenými státy, Ruskem a Čínou, ztratily veškeré parazitické „pro-bailoutské“ hyperinflační sny jakýkoliv význam. Během těchto dní stál svět na pokraji termojaderné války, ačkoliv v té době o tom většina populace stojící ve frontách před bankovními domy a supermarkety neměla nejmenší tušení. Po čtrnácti dnech se začaly znovu postupně otvírat banky, nebo spíš to, co z nich zbylo. Došlo k bankovní separaci. Veškeré spekulativní dluhy byly přenechány svému osudu, zatímco vklady populace a dluhy vázané na fyzickou ekonomiku byly garantovány státem. Nikdy se nedozvíme jména všech těch bezejmenných hrdinů, napříč národy a organizacemi, díky jejichž jednání (nebo nejednání) se podařilo projít tímto kritickým obdobím bez vypaření jediného města. V následujících letech proběhly v celém transatlantickém systému obrovské vnitřní změny, typické hlavně zmenšováním státního aparátu a přehodnocení jeho zamýšlené funkce. Tisíce bankéřů, kteří byli poprvé v životě prosekuováni podle zákona, skončili ve vězení. To bylo ale pouhou špičkou ledovce. Postupně začaly na povrch vyplouvat další a další zločiny, které byly dříve ignorovány a zametány pod koberec. Prosekuce v mnoha zemích šly až k nejvyšším pozicím. To vše pomohlo populaci získat zpět zdravou míru nedůvěry vůči vládě a zdravou míru dlouho ztraceného sebevědomí a sebeúcty. Převážně čirý strach přiměl politiky pro jednou podniknout to, co bylo v zájmu jejich národů, a ne to, za co mohli očekávat tučnou odměnu. O třicet let později byl v Americe dokončen největší světový vodní projekt na světě, který ve Spojených státech téměř zdvojnásobil zemědělskou plochu a vedle kterého čínské Tři soutěsky vypadaly jako vodní dílo střední velikosti. Byl to právě tento projekt, spolu s dalšími podobného ražení, který postavil Spojené státy zpět na nohy. Obří požáry a sucha se v Americe staly minulostí. Ve stejném duchu probíhal návrat k fyzické ekonomice i v ostatní zemích. Evropa se rychle přeorientovala na kontinent, který se tak dlouho snažila všemi možnými způsoby „udržet pod kontrolou.“ V polovině 21. století se tak Afrika stala nejrychleji rostoucí ekonomickou oblastí světa. Stejně tak explodoval mezinárodní rozvoj Arktidy.
Většina zemí přijala do své ústavy permanentní oddělení investičního a komerčního bankovnictví. Transatlantický systém opustil monetární ideologii a přešel na kreditní systém. Jeho implementace se v různých zemích lišila. Některé země se rozhodly své měny nějakým mechanizmem svázat se zlatem, jiné se spolehly na různé kontrolní mechanismy, které pevně určovaly podmínky generování vládního kreditu.
Populace planety Země, která měla v polovině 21. století problémy s kontrakcí nedávno oslavila 12 miliard lidí. Další růst populace nepředstavuje žádný neřešitelný problém a Lord Bertrand Russel se může v hrobě vztekat, jak chce.
Populace planety Mars je 200 000. Cesta na Mars z Měsíce pomocí fúzního pohonu trvá v ideálním případě (dle aktuální vzdálenosti Země-Mars) pouhý týden. To je mnohem méně, než dříve trvaly plavby do „nového světa.“ Polovinu cesty lodě akcelerují zrychlením 9.81m/s, čímž vytvářejí umělou gravitaci. V půlce cesty se pak otočí a zbytek cesty brzdí (akcelerují opačným směrem).
Hlavními zdroji energie jsou fúzní reaktory. Experimentálně se pracuje s reakcemi hmoty a antihmoty.
Experimentální pohony využívající reakce hmoty a antihmoty jsou z bezpečnostních důvodů testovány v bezpečné vzdálenosti od Země. Jejich vývoj má vysokou prioritu – rozuměj velký zájem vládního kreditu, neboť se jedná o technologii odemykající svou efektivitou mezihvězdné cestování a začátek neomezených možností.
Největší revoluce však nastala v lidské kultuře. Po třech degeneracích (degenerujících generacích) se trend začal obracet zpět. Každá následující generace byla uvědomělejší, morálnější a lidštější než ta předchozí. Jakákoliv forma „rodinného plánování“ ve smyslu státu strkajícího nos kam nemá, byla deklarována zločinem proti lidskosti. Stejně tak jakákoliv snaha o „odzbrojování populace“ je na mezinárodní scéně považována za morálně odsouzeníhodnou. Je obecně přijímáno, že populace má právo být ozbrojena jakožto balancující prvek pro případ, že se její vláda vymkne z kontroly. Stejně tak je obecně přijímáno, že suverenita států je nedotknutelná. Po zkušenostech z minulosti bývá délka zákonů legislativně omezena. Pokud zákon není krátký, jasný a pochopitelný, bývá jen těžko prosazován. Často jsou po světě aplikována různá procedurální pravidla, požadující, aby byl každý zákon před hlasováním nejméně jednou přečten v celém znění.
A tak bych mohl pokračovat. Tak byste mohli pokračovat i Vy. Neexistují žádné limity toho, co můžeme jako jediný nám známý tvořivý druh dokázat. Stačí vzít budoucnost do našich rukou.