Máme za sebou opravdu horké léto. Šestnáctiletá švédská žákyně brázdí oceány (létat by bylo hříšné) a poučuje politiky i papeže o klimatické morálce. V Německu stávkují středoškoláci a do popředí se po volbách do europarlamentu dostávají zelení aktivisté a média v celé Evropě jim

Tak prý bychom měli poslouchat vědce a konečně začít něco dělat, abychom zastavili klimatické změny. Ale podle čeho je poznat, když jeden profesor tvrdí, že nejprve bylo vejce, druhý slepice? Poučíme se konečně z minulých chyb?

Řada z nás se snaží dávat veřejně najevo svůj nesouhlas s iracionálním, populistickým a evidentně nevědeckým klimatickým alarmismem už dlouhou dobu.   Někteří z nás roky, mnozí celá desetiletí. Ve svém projevu zde v Erice jsem v roce 2012 řekl: „tato doktrína je

Klima planety se vždy měnilo a měnit se bude. Pokud se totiž neustále měnilo poslední miliony let, je krajně nepravděpodobné, že by se teď klima najednou měnit přestalo.

Klimatičtí záškoláci prohlašují, že svoje teze staví na vědeckých faktech. Dobře, odhlédněme nyní na chvíli od toho, jak nedůvěryhodnou se klimatologie díky své politizaci stala.