Výroky paní Langšádlové, které přinesly Parlamentní listy, naprosto perfektně demonstrují nevzdělanost “bojovníků za klima”.
ZÁSADNÍ VÝROK
„Změna klimatu není problém popsaný jen na papíru. Kvůli klimatické změně přišlo nedávno Grónsko o 8,5 mld. tun ledu. V zemi, kde bychom v minulých desetiletích a staletích nenašli teploty nad nulou, se nyní naměřila teplota téměř 20 stupňů Celsia,“
Dvacet stupňů Celsia se, pochopitelně na k jihu přivrácených březích Grónska naměřit dalo a dá (občas se naměří i v Amtarktidě). Ostatně Inuité v létě běžně chodili (dokud jim to nezatrhli misionáři) nahatí. Proto také na půdách, nepokrytých věčným ledem v letním období bují rostlinstvo, včetně jedlých rostlin (hlavně zdroje bobulí, které si Inuité tradičně sušili a suší na zimu jako prostředek proti kurdějím), případně léčivek (mohu jmenovat třeba Lžičník, který se opět používal k terapii kurdějí). Běžně zde rostou i rostliny, které u nás nalezneme ve vrcholových partiích Jeseníků a Krkonoš, které také nejsou jen pustina pokrytá ledem.
Mimochodem, k tomu odění: Inuité jsou extrémnímu klimatu přizpůsobeni naprosto perfektně chováním, od velmi kvalitních oděvů, které byly překonány moderním průmyslem až někdy ve druhé polovině minulého století, až po výstavbu obydlí ze sněhu, která jsou vevnitř vyložena kožešinami a vytápěna na teploty vyšší, než běžný panelákový byt. Takže tělesně jsou méně otužilí než středoevropané a pokud o ty své vymoženosti přijdou, zemřou rychleji než průměrný našinec. Popisuje to mj. Jan Welzl, který v polárních a subpolárních krajích žil třicet let a běžně se s Inuity stýkal a jezdil s nimi na lovecké výpravy.
Dokonce se v Grónsku v současné době pěstují i některé druhy zeleniny, včetně rajčat. A rajčata si pěstují i expedice na pobřeží Antarktidy.
V době středověkého klimatického optima zde bylo teplo natolik, že v této zemi byla možná pastva dobytka (a pastviny umožňovaly i produkci trávy a dalších rostlin na seno pro zimní výživu dobytka), a na chráněných polohách bylo dokonce možné pěstovat i obilí. A tento stav trval někdy do 12. století, tedy opravdu byl ještě před necelou tisícovkou let.
Jediné, co zde nerostlo, byly skutečné stromy, nejen jejich plaziví příbuzní. Z toho důvodu byli osadníci v Grónsku (patřili pod Norsko) odkázáni na dovoz dříví ze zámoří. A jedním z důvodů konce osad bylo také to, že osadníci včas nenavozili dříví z amerického kontinentu, který měli blíž než svou mateřskou zemi, a jakmile přišli o poslední lodě, přišli nenávratně o možnost stavět si nové.
Současné tání ledovců (ty “miliardy tun ledu”) v podstatě jen obnažuje půdu, na níž lidé v době osídlení Grónska evropskými osadníky žili, pásli dobytek a v některých lokalitách pěstovali obilí a další užitečné rostliny. Není tedy ničím “neobvyklým” nebo dokonce katastrofálním. Neobvyklost a katastrofismus z tohoto tání činí jen lháři, kteří dobře vědí, jaká je historie Grónska a jeho osídlení, případně hlupáci, kteří těmto lhářům věří. Je otázka, za co z toho považovat paní Langšádlovou, ale jsem toho názoru, že pokud nebude prokázáno jinak, bude slušnější ji považovat za hlupáka.
DALŠÍ VÝROK
Máme se prý uskromnit a „hledat zelenější cestu, aby i naše děti a vnoučata mohly přenechat planetu svým dětem s nezničenou přírodou,“ a „Je nejvyšší čas přestat zavírat oči před klimatickými změnami.“
Problematičnost tohoto výroku tkví v tom, že, jak bylo uvedeno výše, ony “klimatické změny” nejsou nic katastrofického, nejsou dokonce ani nic, co tu nikdy nebylo. Přírodu ničí spíše ekologové a jejich organizace, viz devastace severnomořských mělčin větrníkovými parky (vibrace těchto strojů ničí ryby i kytovce, mimo další škodlivé vlivy), viz devastace Šumavy ekologickou “bezzásahovostí”, viz devastace obrovských ploch (a u nás je to ještě dobré) fotovoltaickými panely, viz ničení přírody těžbou lithia a dalších surovin pro výrobu “ekologických” OZE a viz mnoho a mnoho dalšího.
Pokud chceme zanechat svým potomkům planetu alespoň v takovém stavu, v jakém je nyní, musíme, chtě nechtě, skončit se zelenými nesmysly a tvrdě pracovat právě na technologiích, přinášejících lidstvu (ale i přírodě) benefity.
Pokud se týká těch klimatických změn, je třeba o nich uvažovat jako o něčem, co zde bylo vždy od okamžiku, kdy se na Zemi vytvořil pevný povrch a jevy nad ním mohly začít být nazývány počasím a posléze i klimatem. Od té doby po současnost neuplynula žádná chvíle, kdy se toto počasí, a rovněž klima, nějakým způsobem neměnilo, od “ledové koule” do “tropů v polárních oblastech”. Přičemž v současné době jsme spíše blíž té ledové kouli a naprostou většinou geologické historie Země bylo na ní klima teplejší až velmi silně teplejší než je to současné.
Měli bychom tedy přestat fantazírovat o nesmyslech typu komunistického “Poručíme větru, dešti” a uvědomit si, že proti přírodním silám jsou naše možnosti (pokud tedy nepoužijeme např. jaderné zbraně ve velmi velkém měřítku) naprosto zanedbatelné a nějaké “přemožení” těchto sil je zcela mimo naše možnosti. Navíc je třeba dále konstatovat, že EU produkuje jen cca 9 procent CO2 a skleníkových plynů ještě méně (obrovský význam pro skleníkový jev, snad větší, než produkce CO2 naším průmyslem, má stále rostoucí produkce metanu z rýžovišť). Proto, i kdybychom spáchali kolektivní sebevraždu, na “skleník” to v podstatě nebude mít ani měřitelný vliv. A navíc by to velmi rychle vykompenzovala rostoucí produkce v rozvojových zemích, které nejsou pod vládou naprostých idiotů vymozkovaných ekologií.
Druhou věcí je, že pokud se něco rozumného dělat dá, neobejde se to bez HiTech aktivit, jako je přechod na jadernou energii a masové používání GMO (potenciálně schopných velmi drasticky omezit negativní vlivy zemědělství na biosféru). Tedy dělání pravého opaku toho, co požadují ekologické organizace a vynucuje EU.
Výroky paní, či (eko)soudružky, Langšádlové jednoznačně ukazují nesmyslnost toho, co hlásají ekologické organizace a na ně napojené politické strany. Nesmyslnost v detailech, jako jsou ty teploty v Grónsku, i v globálních souvislostech.