Pátečníci

Ovšem chápu, že když se člověk může ulít ze školy, byl by hloupý, kdyby toho nevyužil. Nás by kdysi za pravidelné absence vyrazili ze školy se slovy, že když nechceme studovat, máme mazat do Kolbenky. Aby ale bylo jasno, já to dnešním středoškolákům nezávidím. Když to nemá negativní dopad na kvalitu výuky, klidně ať v pátek nechodí do školy. Sice by mohli svou angažovanost projevovat v sobotu nebo v neděli, ale uznávám, že i oni si přece musí někdy odpočinout.

Zároveň ani nechci nijak shazovat zájem mladých o problematiku životního prostředí a klimatických změn. Naopak, pro budoucnost je to jenom dobře. Přiznávám ale, že moc nechápu, jak může fakt, že nebudou chodit v pátek do školy, celé věci prospět? Že se nebude muset topit a svítit? Nebo že vykřikováním úzkostných hesel o blížící se katastrofě probudí politiky z letargie? Nevím, jak vám, ale mně teda přijdou politici v tomto směru čilí až dost. V poslední době nám zakázali kdeco a další zákazy a daně navrch jsou na cestě. Evropa dnes rozhodně není největší znečišťovatel ovzduší, ale to prý není důležité, protože kdysi byla a proto teď musí jít příkladem a nést břímě nejtěžší.

Sebemrskačství, úzkosti, pochyby a vzpoury proti „starým pořádkům“ patří k mládí odjakživa. Nebyli jsme jiní, jenže svědkem nám byli jenom naši rodiče, kamarádi a zrcadla v koupelně. Svět se však hodně změnil a dnes může být i enviromentálním žalem trpící záškolák celebritou. Nebylo by ale lepší dělat něco opravdu užitečného pro životní prostředí? Třeba pomáhat s vysazováním vhodných směsí dřevin v místech, kde odumírají jehličnaté monokultury? Příležitost bude například v sobotu 19. října, kdy proběhne celostátní akce „Den za obnovu lesa“. Řekněte sami, není to fakt hustý?