Pig eat pig green edition (feat. Co sám nerad, nečiň jinému)

O lekci na téma „karma je svině“ se mi minulý pátek postaral zmr. Bursík, bývalý ministr životního prostředí, host rozhovoru na Radiožurnálu a předseda Liberálně ekologického nečeho, co stejně nikoho nezajímá. Dokonce jsem jel podle předpisů, abych to doposlouchal až do konce.

Bursíkova doba nám přinesla dva hlavní výdobytky: Zákaz klasických žárovek a zavedení poplatku na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků, kterému se dodnes říká Bursíkovné a je spíše znám jako ekologická daň z převodu vozidla. Žárovky se už zase běžně dostanou, asi někomu došlo, že ten zákaz je taková píčovina, že to prostě nejde, nebo se prodávají jako tepelné koule nebo speciální svítidla pro soustružnické dílny. S tím druhým jsme si neporadili. Zatím.

Zdánlivě jsem odbočil.

Bursík byl v rádiu proto, že mu nedopadl dobře spor u Městského soudu v Praze. Šlo o to, že v den návštěvy čínského potentáta pocítil Bursík a jeho rudozelení přátelé potřebu se vymezit proti Číně. Nechápu motivaci, Čína je zelenýho komunisty ráj, protože je tam všechno zorganizované přesně tak, jak to rudozelený komunisti taky chtějí. Všechno je tam zakázaný a co není zakázaný, to reguluje stát. Stát rozhoduje třeba o tom, zda si koupíte auto, za budete mít dítě, kde budete bydlet. I ten problém s „dezinformačními weby“ tam mají vyřešený. Komunisté tam ale nedošli tak daleko, aby lidem nakazovali, čím si mají doma svítit. Nicméně Bursíkovi přesto vadila návštěva komunistického potentáta a na Hradčanském náměstí hodlal provozovat shromáždění proti Číně. České úřady se však naopak rozhodly s Čínou kolaborovat a mezi úřady a Bursíkem vznikl spor. Na předmětné místo úřady spolu s policií umístily dopravní značky „zákaz vstupu“ a „zákaz vjezdu“, jejichž bezpodmínečné dodržování začala ihned policie s obrovským personálním i materiálním nasazením vynucovat. Pár dopravních značek tak doslova uchránilo čínský režim před jistou zkázou, protože Bursík zapojil do akce i Tydlitátovou a celý rodinný klan Pajerových včetně Kačenky a takový nápor pravdy a lásky nemůže žádná země na světě ustát. Shromažďování jako takové tedy zakázáno nebylo, ale nesměli tam přijít ani přijet lidé. Bursík namísto aby nad takto radikálním dopravním zklidněním jako správný zelenozmrd zajásal, obrátil se na soud.

Je to taková malá lekce na téma „nezávislá státní správa“. Na základě politického zadání se realizuje dopravní značení, co k tomu dodat. Udělali to takhle proto, že tím sebrali Bursíkovi možnost se legálně bránit. Kdyby mu akci zakázali, mohl by se obrátit na soud, ale proti dopravní značce se nijak okamžitě bránit nelze. Dopravní značky lze pouze uposlechnout a pak si stěžovat. Je to obcházení zákona ve velkém. Vrchní ekolog byl konfrontován s všemocností institutu dopravního značení, kterým může veřejná správa ukládat lidem povinnosti a policejně je vynucovat, aniž by existovala nějaká možnost obrany a to i v případě, že se jedná o zjevný nesmysl nebo zneužití. Don’t go that way, don’t live that way…

Ohledně právní argumentace jsem musel dát Bursíkovi za pravdu. Dopravní značkou skutečně nelze zakázat demonstraci. Kdyby si tento postup úřady osvojily a začaly ho používat v širokém měřítku, prostě by mohly všude nasázet značky „zákaz vstupu“. Tím by se zajistilo, že lidé nebudou vůbec nikam chodit a pokud ono, může je policejní hovado z České Lípy zmlátit pendrekem a ještě si pak stěžovat, že je na něj stání zástupce ošklivý.

Existuje ještě pár právních fint a děr v zákonech ze starých časů, se kterými je třeba zatočit. Třeba finta s osobou blízkou, trik s advokátem a ultimativní trik s ústavou. Je schovaný v článku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Tam se píše, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Ještě že nějaká ústava je státním orgánům i soudům u prdele, jinak by se ukázalo, že některé úřední a policejní úkony a dále některé daně, dávky a regulace jsou zcela nebo zčásti protizákonné. Stejně je to všechno přežitek a v Evropské Unii 2.0 přijde tenhle republikánský bordel zrušit ve prospěch skvělého nového řádu podle ochlasty Schulze.

Bursíka teď doběhlo to, co sám provedl.

Podle stejné zásady nelze vybírat od lidí poplatek na budoucí sešrotování auta ve výši třeba deset tisíc, když reálně jeho sešrotování stojí dva tisíce, a nelze tento poplatek koncipovat v závislosti na emisní specifikaci, protože sešrotovat auto s Euro 0 i Euro 6 stojí přinejlepším stejně. Sešrotovat nové auto je spíše dražší kvůli vyššímu stupni integrace. Už když se to schvalovalo, tak bylo jasné, že o nějakou recyklaci tady vůbec nejde, že je to skrytá pokuta, která se dává lidem za to, že nemají peníze na nové auto. Částky, které se skrze tuto zamaskovanou pokutu vyberou, jsou asi desetinásobně vyšší než částky, které se vynakládají na recyklaci vozidel, a přebytky se pak používají na všechno možné, například na dotování olepování domů polystyrenem v rámci programu Zelená úsporám. Je to tedy daň nejen amorální, ale také asociální. Lidé, co mají hluboko do kapsy a musí si koupit nějakou olítanou rezatou felicii, aby mohli například vozit děti do školy nebo jezdit do práce, tak přispívají na vylepšování nemovitostí dotačních vychcanců. Povinnost platit poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků je tak v rozporu s citovaným paragrafem ústavy, protože se zde vybírají peníze za jiným účelem a utrácejí za jiným účelem, než je účel pojmenovaný v zákoně.

Když se tohle projednávalo, tak se tahle námitka objevila. Jenže tehdy to bylo Bursíkovi a jeho lidem u prdele. Postavili se k tomu asi tak, že pokud se to někomu nebude líbit, tak ať se soudí a až pokud to náhodou vyhraje, tak to budeme nějak řešit. Oni si to prostě spočítali, že když někdo jde registrovat trosku, ze které se platí ekopoplatek, tak asi nebude mít současně pár desítek tisíc na spor u Ústavního soudu, takže kde nebyl žalobce, nebyl ani soudce.

A teď je zase jiným lidem u prdele, když Bursíkovi zcizují shromažďovací právo skrze dočasné dopravní značky a stanovení přechodné místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, které mají samozřejmě úplně jiný účel. I tam si to úředníci a policajti spočítali a řekli si – no tak ať se prostě soudí! Až to soudy za dva roky rozhodnou, tak už bude čínský potentát dávno v prachu a my jen pokrčíme rameny a uděláme to klidně příště zase.

Koho by v roce 2008 napadlo, že prominentovi Bursíkovi, předsedovi vládní strany, budou úřady za devět let něco zakazovat a ojebou ho přitom jak děvku. Stejně jako on v roce 2008 ojebával občany. Jednou jste nahoře, jednou dole. To je kurva životní lekce.

Zdroj