Podle sociálních inženýrů by lvi měli jíst mrkev

Martha C. Nussbaum je americká filozofka a profesorka práva a etiky na univerzitě v Chicagu. Je autorkou řady knih na téma sociální spravedlnosti a nositelkou několika mezinárodních vyznamenání za svoje práce v oblasti filozofie a lidských práv.

Na konci minulého roku publikovala článek, ve kterém se ptá, zda by lidé měli nechat divoká zvířata volně žít v přírodě, která je podle ní plná „krutosti, nedostatku a náhodné smrti”. Je znepokojena tím, že se divoká zvířata vzájemně požírají.

Udělejte ze lvů vegetariány

V článku Martha Nussbaum píše:

„Jediným způsobem, jak chránit slabší tvory před sežráním, je přeměnit větší rezervace v ty staré špatné zoologické zahrady, kde každý tvor bude žít odděleně.”

„Na druhou stranu na utrpení zranitelných tvorů a jejich předčasné smrti velmi záleží a zdá se, že situace vyžaduje nějaký inteligentní zásah. Prostě není jedním z cílů života těchto tvorů, aby byli sežráni predátory.” 

„Jejich forma života je jejich věc a chtějí žít bez ohrožení stejně jako my, i když i my se někdy staneme obětí agresorů. Říci, že je osudem antilop, aby byly roztrhány predátory, je stejné jako říci, že je osudem žen, aby byly znásilněny. Obojí je velmi špatně.”

Kosmická spravedlnost

Na druhé straně názorového spektra stojí Thomas Sowell, profesor ekonomie a autor řady knih. V mládí byl socialistou, ale poté, co se nechal zaměstnat na státní poště, zcela změnil názor. Jedna z jeho knih se jmenuje „Hledání kosmické spravedlnosti”. Na téma sociálních inženýrů uvádí:

„Sociální inženýři se snaží napravit nejen nedostatky společnosti, ale vesmíru. Co nazývají sociální spravedlností, zahrnuje mnohem více, než za co může být nějaká společnost činěna odpovědnou. Křižáci ve jménu sociální spravedlnosti chtějí napravit nejen hříchy člověka, ale nedostatky božského řádu nebo historické úkroky. Hledají kosmickou spravedlnost.”

Arogance a opovržení

Sociální inženýrství se vyznačuje třemi základními charakteristikami.

V prvé řadě je to nedostatek pokory. Snaha sociálního inženýra přetvářet divokou přírodu, která byla na této planetě miliony let před ním, demonstruje naprostý nedostatek pokory před něčím, čemu ani největší odborník neporozuměl ještě ani z malé části.

Nedostatek pokory při hledání kosmické spravedlnosti jde ruku v ruce s kosmickou arogancí. Pouze je-li arogance přítomna v ohromujícím množství, je možné se domnívat, že jeden člověk nebo jedna instituce může organizovat druhé proti jejich vůli a že právě jejich cesta je ta správná.

Poslední, ale ne nejméně důležitou charakteristikou sociálního inženýra je opovržení. Opovržení vůči všem, kteří nesdílejí jeho vizi spravedlivého světa. Pro sociálního inženýra je racionální argument proti kosmické spravedlnosti nepředstavitelný, a proto je jediným způsobem diskuze odsouzení charakteru názorového protivníka. Každý, kdo nesouhlasí s grandiózní vizí, musí být z definice špatným člověkem. 

Diskuze vyloučena

Proto je hluboké rozdělení společnosti a nemožnost vést v podstatě jakoukoli diskuzi jedním z důsledků cesty za kosmickou spravedlností. Nikdy to nemůže být střet argumentů, ale vždy pouze osobní osočování a útoky na charakter.

Největší cenou, kterou společnost zaplatí za hledání kosmické spravedlnosti, je obrovský přesun moci od jednotlivce ke státu a všudypřítomná lež. Prosadit kosmickou spravedlnost lze jedině hlubokými zásahy do práv jednotlivých lidí, k čemuž je nutný mocný stát a masivní propaganda, která bude předkládat vymyšlené důvody, proč to jinak nejde.

Post scriptum

Deník Guardian, 12. ledna 2023: „Jsou-li rostliny tak inteligentní, měli bychom je přestat jíst?”