POVÍDKA: Ekobible

Zavolali mi z Ekonakladatelství, že by si u mě chtěli objednat ekoilustrace pro Ekobibli.

„Jakouže bibli?“ ptám se.

„Ekobibli.“

„Co to je zase za bibli?“

„Když nám ji náš Ekobůh zjevil, nazval ji Zelenou biblí.“

„Tu znám: Zaboř prsty své do hlíny a na tvém ukazováku vztyčeném strom zelený vyráží,“ cituju zpaměti. „Byla to naše povinná školní četba. Proto jsem ji nečet. Ale některý verše jsme museli znát zpaměti.“

„Kvůli té barvě v názvu nám ji chtěli uzmouti mohamedáni, zelená jest barva Prorokova,“ vysvětluje ekoredaktor. „Protož teď měníme název na Ekobibli.“

„Změní se obsah, který byl dán božským zjevením?“

„Nikolivěk.“

„Není to potom jedno? Jestli je Zelená bible také biblí Alláhovou? Hlavně že Zelená bible je. Že existuje.“

„Jedno to býti nemůže, neboť zatím žádný Ekoislám neexistuje,“ odpoví mi redaktorský fundamentalista.

„Proč to není Ekobiblkortalmud, když není ani žádný Ekokřesťanství?“

„Je.“

„Neznám žádnýho věřícího Ekokřesťana.“

„S jedním mluvíte. Když budete ilustrovati naši Ekobibli, stanete se vlastně také praktikujícím Ekokřesťanem.“

„Aha,“ řekl jsem a pomyslel jsem si, proč bych měl tu jejich ekobibli ilustrovat?

„Bude to první vydání,“ říká ekoredaktor.

„Zelená bible už vyšla nespočetněkrát. Bez ilustrací.“

„Ale Ekobible zatím nevyšla.“

„Čím se bude Ekobible lišit od Zelený bible?“

„Od Zelené bible? Ekoilustracemi.“

„Takže bytí a nebytí Ekobible je v mých rukou.“

„Nepřeceňujte se. Víte, kolik je v Praze ilustrátorů, kreslířů a grafiků? Náš náklad půjde do milionů, protože jen v Evropě je několik milionů ekologických rodin.“

Pochopil jsem, že honorář půjde taky do milionů, a proto se ptám už bez sarkasmu a bez agresivity: „Jaký maj být ty ilustrace?“ Neodpustil jsem si však aspoň jedno: „Jste si jistej, že tam to „i“ na začátku slova patří? Nejedná se o lustrace?“

Na druhém konci drátu bylo chvilku ticho a já si uvědomil, že jeden blbý nápad, řečený nahlas, měl cenu ztracených milionů.

„Ilustrace budou k jednotlivým ekochórům,“ řekl suše ekoredaktor a já zajásal, miliony jsou zachráněné.

„Ekochórům?“ zeptal jsem se užasle, když mi došlo, jaký je obsah ekoredaktorovy odpovědi. „To je zpívaná bible? Ekozpívaná Ekobible?“ opravil jsem se.

„Slovo ekochóry jsme si vypůjčili od geografů. Značí sjednocení nižších topických jednotek do vyšších regionálních celků. V přeneseném smyslu se jedná o organická sjednocení ekoveršů do…“

„Ekochór,“ přerušil jsem ekoredaktora – fundamentalistu.

„Výborně. Už začínáte chápati. Členění na ekochóry je další odlišností naší Ekobible od Zelené bible. Je to změna natolik zásadní, že…“

„Kolik ekochór má vaše bible?“ přerušuju jeho ekobiblický výklad.

„V každé knize je devět ekochór a Ekobible obsahuje sedm knih.“

„Šedesát tři ekochór,“ znovu ho přerušuju.

„Šedesát sedm ekochór,“ opraví mě ekofundamentalista. „Každá lichá kniha má zdublovanou jednu ekochóru. Liché číslo knihy ztrácí tím zdublováním ekochór svůj extrémně lichý charakter. Co liché jest, nepravé jest.“

„Šedesát sedm ilustrací,“ říkám a pomyslím si: Za miliony! „Ty kličky se sudým a lichým číslem mi můžou bejt ukradený.“

„Šedesát sedm ekoilustrací. A žádné kličky,“ opraví mě redaktor – ekofundamentalista. Asi jsem myslel nahlas.

A tak se stanu za sto let po své smrti prvním ekologickým svatým a za života vydělám miliony, uvědomuju si rychle.

„Beru,“ řeknu, a nejde mi ani tak o svatořečení, zato ekoredaktor spustí opět své ekobiblické kecy. Není to k vydržení, a tak na něj vypláznu ekojazyk a nepřemýšlím o tom, že by se z jeho ekosluchátka mohl ten ekojazyk vynořit.

Vynořil, já přišel o miliony a nestanu se ekosvatým.

Naučení:

Nevyplazujte jazyk na nikoho, na nic a do ničeho, nechcete-li přijít o bohatství.

Ilustrace U.G. Sato

Zdroj