POVOLENKY VŮBEC NEPLNÍ SVŮJ ÚČEL

Jak je možné, že přechod na levnou zelenou energii přijde na tolik peněz, proč je povolenka nejlepším spekulativním aktivem a nakolik „dočasná“ bude závislost Evropy na ruském plynu, vysvětloval v rozhovoru pro Euro analytik Sev.en Energy Pavel Farkač.

„Ukazuje se, že „levných“ obnovitelných zdrojů energie není dost, zejména v zimě kvůli nepříznivým povětrnostním a slunečním podmínkám. V tomto období situaci zachraňují tradiční fosilní zdroje, kterým však rostou provozní náklady v návaznosti na environmentální politiku Evropské unie a její nedbalý přístup k energetické bezpečnosti. I člověku, který se o energetiku běžně nezajímá, to lze vysvětlit jednoduše: zdražuje emisní povolenka a plyn, tudíž také výroba zdrojů, bez kterých se v zimě soustava neobejde, protože jinak bychom neměli dostatek energie,“ řekl Farkač, který zároveň upozornil, že Green Deal nedělá problémy jen velké energetice, ale i té malé.

„Růst nákladů na vytápění probouzí v lidech snahu hledat lacinější alternativu. Což je na jednu stranu přirozené, ale z hlediska ekologie úplně špatně. Vytápění plynem či tepelnými čerpadly bohužel začíná být nedostupné i pro střední třídu,“ upozornil Farkač.

Ten nabídl svůj pohled i na to, co by se stalo, kdyby Česká republika opustila společný evropský energetický trh. „Záleželo by na tom, zda bychom zůstali na trhu emisních povolenek a jaká by byla jejich cena. Česká energetická soustava se svou současnou konfigurací může především přes léto generovat velmi levnou elektřinu, v zimě se však nevyhne zapojení fosilních zdrojů. A pokud budou zatížené povolenkami, přiblíží nás opět k německým cenám. Pokud bychom se ale odstřihli i od trhu emisních povolenek, zůstal by nám velmi laciný energetický mix založený na levném jádru a levném domácím uhlí,“ vysvětlil analytik, podle nějž emisní povolenka vůbec neplní svůj původní účel vyřazovat ze soustavy fosilní zdroje a snižovat emise oxidu uhličitého.

„Provozovatelé totiž dokážou promítnout zdražení povolenek do ceny elektřiny, protože je po jejich energii poptávka. EU neustále zpřísňuje environmentální politiku, proto by se dalo říct, že pro spekulanty neexistuje jistější aktivum než povolenka. Vytvořili jsme trh, který se pouze tváří, že jím je. Jeho účastníci se totiž dělí podle dvou diametrálně odlišných rolí. Vypouštím-li oxid uhličitý, nakupuji povolenky, abych je spotřeboval na pokrytí veškerých svých emisí, a nemám z toho žádný finanční profit. Jsem-li pouze finanční spekulant, nakupuji povolenky bez jakéhokoliv závazku je někdy spotřebovat a držím je tak dlouho, dokud mě to baví, protože vím, že cena půjde nahoru,“ upozornil Farkač.

Na dotaz, zda skutečně končí doba uhelná, Farkač odpověděl, že skončila zatím jen v zemích, které už nemají vlastní uhlí, případně v mentalitě ideologů a zelených politiků.

„Když se ale podíváme na země, které stále disponují vlastními zásobami – Česko, Německo, Polsko, Rumunsko či Bulharsko –, pak pro ně je stále nepostradatelné pro pokrytí zatížení a regulaci soustavy. A krásně je to vidět v zimních měsících. Přechod na plyn je technologicky proveditelný, ale musíme ho vnímat jako strategické rozhodnutí a ptát se, zda tato z většiny dovážená komodita je zárukou energetické bezpečnosti, eventuálně zda tuto bezpečnost vůbec potřebujeme. U zemního plynu nemáme pod kontrolou těžební lokality ani většinu zásobovacích tras, takže pokud skutečně vsadíme na tuto kartu, je to evidentně bezpečnostní riziko,“ zdůraznil analytik, podle nějž je třeba pamatovat na to, že pokud od uhlí násilně odejdou i zbývající země, pak plyn nebude přechodným řešením.

„Zůstane s námi do roku 2050 a nejspíš ještě dlouho poté. Je to velmi jednoduché. Nemáme-li alternativu pro zimní měsíce a odmítáme-li uhlí, budeme potřebovat plyn, a to hodně dlouho. Líbivá řešení typu transformace na zelený vodík jsou ještě hudbou budoucnosti a bude záležet na tom, kolik ho dokážeme vyrobit, a za jakých podmínek,“ uzavřel Pavel Farkač.

Zdroj