Problematické „zelené“ daně
Uveřejněno dne 26 února 2013 000 10:06
Boj vyhlášený globálnímu oteplování stále probíhá. Ve jménu „záchrany planety“ bojují moderní pravičáci i levičáci za snížení emisí oxidu uhličitého. Objevuje se generace „nových“ daní, které mají trestat ty, kteří znečišťují. „Výchovným“ efektem ekologických daní má být změna jejich chování. „Budeš-li investovat do moderních systémů vytápění, nebudeš muset zelené daně platit,“ hlásají.
Pravda je, jak už to bývá, poněkud jednodušší. Za péčí o planetu se jednak skrývá zájem států a jejich ministrů financí najít další zdroj příjmu do státní pokladny, jednak cílený a bezohledný tlak byznysu napojeného prostřednictvím dotací na zdánlivě bezedné cecíky daňových poplatníků. Nakonec, důsledky solární a větrníkové revoluce už plátci elektrické energie v ČR pochopili.
Všichni ministři financí v každém ze členských států EU nalezli v zelených daních vhodný nástroj, jak husu (daňového poplatníka) zase o trochu víc oškubat, přičemž ona si nedovolí (vždyť je to ve prospěch planety a málem záchrany života na ní) příliš kejhat. A přesto je nezbytné kacířsky upozornit na úskalí, která tato nová daň lidem přináší.
Hanebnost uhlíkové daně spočívá v tom, že je uvalena na spotřebu takových produktů, které mohou lidé nahradit jen obtížně, v mnohých místech dokonce vůbec.
Jinak řečeno, spaluje-li majitel rodinného domku ve svém kotli černé uhlí a nemá žádnou možnost druh vytápění změnit (například přejít na vytápění plynem, když v místě bydliště žádný rozvod plynu neexistuje), bude uvalením nové uhlíkové daně na černé uhlí nucen platit vyšší cenu, aniž to může jakkoliv ovlivnit.
Postiženi takto konstruovanou daní – tedy vyšší koncovou cenou – budou zejména lidé z nejnižších vrstev obyvatelstva, lidé z venkova a lidé velkých městských sídlišť napojených na centrální výtopny spalující uhlí nebo topné oleje.
Politické strany volají do boje proti posilování českých komunistů, ale raději by nejprve neměly přistupovat na taková rozhodnutí, která komunistům voliče do jejich náruče přímo vhání! Není lepšího příkladu z poslední doby než návrh na zavedení uhlíkové daně.
Jistě, můžeme říci, že každá daň, kterou musíme platit, je formou pokuty za naši aktivitu a tudíž nespravedlivá, ale toto je smutný typ daně, který onu nespravedlnost „přivádí k dokonalosti“.
Návrh by měl být vládou ČR projednán 28.2. 2013 a pokud jej vláda schválí (ministr Kalousek už počítá s příjmem do státního rozpočtu asi 4 mld. Kč) nová daň by měla být uvalena na spotřebitele od 1.1. 2014.
Nová zelená daň, bude-li schválena, zřejmě rozjitří už tak rozhněvanou společenskou atmosféru, ve které plátci daní mohou být je stěží spokojeni s tím, jak jsou výnosy z jejich daní spravovány.
Ano, jde o to, že více daní znamená vyšší náklady na jejich výběr (tedy více finančních úředníků), ale i o to, zda jsou daňoví poplatníci přesvědčeni o tom, že s jejich penězi stát nakládá efektivně. Že je využívá ve prospěch těch, kterým je odebral.
A to, jak se zdá, je problém. Nejen náš – řekli bychom český, ale problém evropský. Byrokratický, dotační, neprůhledný, snadno podléhající ziskuchtivosti zájmových skupin a čím komplikovanější, tím obtížněji kontrolovatelný.
Navíc, nejen český selský rozum napadne ještě nejméně jedna otázka, na kterou by chtěl v souvislosti se zavedením takto nespravedlivé daně najít odpověď.
„Jak té planetě, hrome, pomůže moje zelená daň, když ji kromě Evropské unie nikdo v jiných částech světa neplatí,“ položí koumák otázku do pranice!
A jediná poctivá odpověď ministra financí je: „protože zdroje ve tvé vlastní kapse stále vidím“. Následující část konverzace si čtenář jistě domyslí sám.