„Úplná dekarbonizace globální ekonomiky je myslitelná pouze za cenu nemyslitelného ekonomického ústupu,“ míní kanadský vědec českého původu Václav Smil.

Profesor Václav Smil přiměl zastánce klimatu, aby si uvědomili obrovskou setrvačnost, která udržuje závislost moderního světa na fosilních palivech, a zpochybnili mnohé růžové předpoklady, na nichž jsou založeny scénáře rychlého přechodu na alternativní zdroje.

PALIVA A „HUSTOTA ENERGIE“

Dřevo a další paliva z biomasy mají relativně nízkou „hustotu energie“, říká Smil. Naproti tomu uhlí a ropa mají vyšší hustotu výkonu, protože produkují více energie na gram a těží se z relativně kompaktních ložisek.

Nyní se však svět snaží stoupat po žebříčku hustoty výkonu zpět dolů, od vysoce koncentrovaných fosilních paliv k rozptýlenějším obnovitelným zdrojům, jako jsou plodiny na výrobu biopaliv, solární parky a větrné elektrárny. (Smil poznamenává, že jaderná energie, kterou po jejím uspěchaném a nyní zastaveném zavádění považuje za „úspěšný neúspěch“, je výjimkou, která kráčí po žebříčku hustoty dolů: má hustý výkon, ale ve své současné podobě je často považována za příliš nákladnou nebo riskantní).

V minulosti lidstvo obvykle využívalo zdroje energie, které měly větší „hustotu energie“, tedy větší výkon na jeden gram, a k jejich výrobě bylo zapotřebí méně půdy. Obnovitelné zdroje (zelené) však mají nižší hustotu než fosilní paliva (hnědé). To znamená, že přechod na obnovitelné zdroje by mohl výrazně zvýšit světovou energetickou stopu, pokud nedojde k rozsáhlému rozšíření jaderné energie.

Smil poznamenává, že jedním ze znepokojivých důsledků této změny hustoty je, že v budoucnosti, kdy bude energie z obnovitelných zdrojů, bude muset společnost věnovat na výrobu energie 100krát nebo dokonce 1000krát větší plochu než dnes. Tato změna by podle něj mohla mít obrovské negativní dopady na zemědělství, biologickou rozmanitost a kvalitu životního prostředí.

(Pozn. red.: Záboru půdy a materiálovým faktorům se věnovala Ing. Dana Drábová v rámci své přednášky v úseku od 44:27 min zde. Kromě jiného se vyjádřila v tom smyslu, že na stejné množství vyrobené elektřiny zabere areál jaderné, uhelné či plynové elektrárny jednotky km2 plochy, u fotovoltaiky je to 100 až 200 km2, u větrných elektráren to může být až 900 km2, protože mezi větrnými turbínami jsou nutné rozestupy).

FRČÍME NA FOSILNÍCH PALIVECH

Jsme civilizace poháněná fosilními palivy, jejíž technický a vědecký pokrok, kvalita života a prosperita jsou založeny na spalování obrovského množství fosilního uhlíku, a nemůžeme od tohoto zásadního faktoru, který určuje náš osud, jednoduše upustit během několika desetiletí, natož let. Úplná dekarbonizace světové ekonomiky do roku 2050 je nyní myslitelná pouze za cenu nepředstavitelného globálního hospodářského ústupu nebo v důsledku mimořádně rychlé transformace založené na téměř zázračném technickém pokroku, uvádí se v článku Financial Post, který přinesl ukázku ze Smilovy knihy „How the World Really Works: The Science Behind How We Got Here and Where We’re Going“.

Tvůrci scénářů nabízejí podrobné návrhy, jak dosáhnout rychlého ukončení éry fosilního uhlíku. Ale ti, kdo vytyčují jimi preferované cesty k bezuhlíkové budoucnosti, nám dluží realistická vysvětlení, nikoli jen soubory více či méně libovolných a vysoce nepravděpodobných předpokladů odtržených od technické a ekonomické reality a ignorujících zakotvenou povahu, masivní rozsah a obrovskou složitost našich energetických a materiálních systémů.

Snížení poptávky po energii na obyvatele o polovinu během tří desetiletí by bylo úžasným úspěchem vzhledem k tomu, že v předchozích 30 letech vzrostla celosvětová poptávka po energii na obyvatele o 20 %.

Přesto je možné výrazně snížit emise uhlíku – díky kombinaci neustálého zvyšování účinnosti, lepších konstrukcí systémů a mírné spotřeby – a rozhodná snaha o dosažení těchto cílů by omezila případnou rychlost globálního oteplování. Nemůžeme však vědět, do jaké míry se nám to podaří do roku 2050, a úvahy o roce 2100 jsou skutečně mimo naši kompetenci. Navíc jsou zde nepředvídatelné zásahy do národních osudů jako covid a válka na Ukrajině.

Zdroj