Proč jít k Evropským volbám
Uveřejněno dne 27 dubna 2024 000 8:00
Ekofanatismus a zelený marxismus v akci
Blíží se Evropské volby a hodně lidí opět zvažuje, zda k nim vůbec jít. Tak špatnou pověst mají. Českem koluje vtip, že kdyby eurovolby mohly něco změnit, tak je dávno už v Bruselu zakázali. Účast proto byla v minulých dvaceti letech vždycky mizerná. Nejméně voličů přišlo u nás v roce 2014, a to sotva každý pátý (18,2 %), nejvíc pak v roce 2019 (i tak slabých 28,72 %).
K těmto volbám tradičně chodí zejména motivovaní uctívači zelené ideologie, fanatici globálního oteplování, příznivci bruselského centralismu, vzývači multikulturalismu a přátelé nelegálních migrantů. Dobře vědí, že pokud mohou něčeho dosáhnout, tak právě v málo navštěvovaných volbách a skrze bruselskou centrálu, která navíc trpí chronickou konstrukční vadou v podobě demokratického deficitu.
Slabší účast voličů mají ovšem eurovolby skoro v celé Evropě. A tak není divu, že Brusel se – formou aktivistického zahušťování – postupně stal hnízdem určitého typu lidí zvláštního ražení, které my starší zde v Česku dobře známe už z minulé epochy. Nic pořádného nedělají a neumějí, ale vidí se jako majitelé pravdy a budoucnosti. Brusel je neodolatelně láká, jako pouliční lampa noční můry. Hlavní město evropského superstátu je takovými lidmi doslova obloženo, ale nejen jimi, nýbrž i desítkami tisíc jejich spolupracovníků, poradců a úředníků. A, samozřejmě, i vysokými tisíci lobbyistů. Mnozí ze všech těchto lidí ani nemusejí platit přímé daně, což jim zařídili už jejich dávní předchůdci, a zavádějí zelené zákony, normy a pravidla, která se jich – jako novodobé šlechty – občas rovnou ani netýkají.
Zelenoblázni
Dnešní noví marxističtí zelenoblázni už došli hodně daleko. Vytrvale pochodují institucemi. Infikovali a infiltrovali (a nakonec ovládli) četné školy, univerzity, mezinárodní organizace, OSN, dokonce i Světovou banku a Mezinárodní měnový fond, a samozřejmě hlavně Evropskou unii. Ekoalarmismus globálního oteplování (který se mezitím pro jistotu transformoval do univerzální podoby „změny klimatu“) je i hlavním hřištěm pro rozjezd nových společenských experimentů. A v tom hlavně pro Green Deal, jehož jistě chtěným – dokonce nepřímo deklarovaným – cílem je běžného občana přinutit co nejméně cestovat, pokud možno netopit, neobchodovat, a dokonce už i vůbec neexistovat.
Cesta ke Green Dealu v Evropě odstartovala už někdy před čtyřiceti lety. Tehdy se teorie globálního ochlazování změnila v teorii globálního oteplování a dílo bylo dovršeno právě v současném volebním cyklu. Na jeho začátku, zkraje podzimu roku 2019, vystoupil v New Yorku tehdejší předseda Evropské rady Donald Tusk a prohlásil, že „Evropa vyhraje závod, aby se stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě“. A abychom my, Evropané, vyhráli závod, o který nikdo jiný nestojí, co tedy máme dělat? Vyhazovat oknem bilióny eur na různé pofiderní – až potrhlé – Green Deal projekty, jejichž společným jmenovatelem je vysoká cena, nízká až nulová účinnost, naprostá neefektivnost a základní fyzikální nelogičnost, za níž se skrývají obrovské zisky naprosté menšiny a nekonečné ztráty všech ostatních – kteří tuto tragikomedii budou muset platit. Rozvrat energetiky, její nespolehlivost a drahota. Emisní povolenky, které vše zdražují a zcela pokřivují energetický trh, a také výrobní strukturu v průmyslu. Fotovoltaický boom, který jen v Česku ve své první fázi nadělal škody za 600 miliard korun a vytvořil u nás vrstvu solárních baronů. Leckdy se zahraničním pasem. Elektroauta s pětisetkilogramovými bateriemi, plnými jedů, jež teprve v plné míře ekonomicky a environmentálně škodit budou.
Nyní opravdu máme co do činění s novým nastupujícím zlořádem. Noví dogmatici, noví elitáři, pseudovědci, propagandisté a aktivisté vnucují lidstvu své potrhlé – a naprosto vykolejené – představy: Jak se má vyrábět elektřina, co se má jíst, na jaké palivo, či dokonce motor má se jezdit. Klimatické cíle, procenta, závazky, normy. Subvence, dotace, podpory, povolenky, pokuty… rozvrat řádu a trhu v přímém přenosu. Technické a ekonomické debility mají zelenou. Na úrovni Evropské unie se už připravuje legislativa, která toto vše znásobí. Z bank se dělají zelené dohledové úřady, které hlídají uhlíkovou stopu a Green Deal principy. Na politicky odsouhlasené, tedy „správné a pokrokové“ projekty a na války se tisknou peníze jako v Zimbabwe. Inflační Euro povinně do každého státu. Financovat z veřejných zdrojů se musí prodělečná odvětví, protože „je to potřeba v boji s co2“. Ale hlavně se bude zdaňovat, dotovat a regulovat tak, aby už nikdo nepoznal, že se produkuje mizérie. Prudké zhoršení životního standardu v Evropě je teprve na počátku, a pokud by se bezuhlíkové sny bláznů nekorigovaly, velká většina dnešní populace se do deseti let dožije neskutečné bídy.
Bizarní teorie CO2
A všechno to svinstvo přímo řídí aktuální garnitura Evropské unie. Některé eurokomisaře lze směle označit za podivíny a dokonce magory. Pravdou je, že v Evropské komisi vůbec nemuseli být. Nemuseli tam být, kdyby alespoň část z nich Evropský parlament odmítl ve funkci posvětit. A kdyby tento Evropský parlament byl složen dle skutečné názorové struktury evropské populace. Nebyla by tam paní Leyenová, která to celé vede, a která už kdysi v Německu dokázala tamní armádu dovést až do situace, kdy vojáci – místo se zbraněmi – cvičili na dvoře s košťaty. Nebyl by tam donedávna pan Timmermans, který nese zásadní zodpovědnost za Green Deal. A nebyla by tam třeba ani paní Jourová, která je zodpovědná za rozeštvávání evropských národů a vlád a za systematické legislativní útoky na svobodu slova po celém kontinentu
A to vše kvůli bizarní teorii, která bojuje s raritním, ale velmi užitečným plynem, který je bezbarvý, bez zápachu a neškodný, který je potravou pro zelené rostliny, který my vydechujeme, a kterého je v atmosféře sotva 0,04 %. Kvůli plynu, kterého – vyjma posledních několika stovek tisíc let – nikdy nebylo v zemské atmosféře tak málo jako právě dnes. Bývaly i na našem území tropy a subtropy, vznikaly mohutné uhelné sloje, ve Vltavě v třetihorách žily stáda hrochů a docela nedávno mohutný pevninský ledovec několikrát v kilometrové tloušťce zakrýval blízké Polsko a severní Německo. Evropská unie bojuje s fata morgánou.
Že tohle vše zeleným bruselským magorům prochází je naše vina. Vládnou aktivisté. Evropská unie funguje jako ideální objížďka pro obcházení demokratického vládnutí a demokratických institucí a procesů. K volbám má smysl chodit vždy. Tím více teď, když celý kontinent je na samé hraně rozvratu. Čím menší volební účast, tím lépe pro aktivisty a elitáře. To chceme? Čím více k evropským volbám nebudeme chodit, tím více se nám pak bude zdát, že chodit k nim nemá cenu, protože se přece stejně nic nezmění. Žádné vítězství v politice však není ani konečné, ani trvalé. O tom se poučila jak „tisíciletá“ Třetí říše, tak i vlády bolševiků. Padly nakonec i bez voleb, které by mohly něco změnit. Špatnou politiku, která vede k zubožení stamiliónů lidí, když nejde bezprostředně zastavit, je dobré volbami alespoň brzdit.
Úplné vítězství Green Dealu je možné pouze v totalitním státě. Volbami vždy můžeme věcmi pohnout, ne že ne. Lze věci napravovat, zvláště když zatím v Evropě nepanuje atmosféra bolševicko fašistického strachu a když dosud máme ve volebních místnostech plenty, za které se musí chodit, když máme pluralitní systém konkurenčních politických stran a když máme alespoň významnou část médií, která nejsou živena státem a tento konkurenční systém podporuje.
EU se chystá prostřednictvím rotaček, inflace a našich kapes vyhodit bilióny eur na nesmyslné projekty, založené na nevědeckých předpokladech a mylných klimatických modelech. Teorie globálního oteplování je pravděpodobně nejhnusnější a nejprolhanější teorií v historii lidstva vůbec. Má potenciál, aby se s ní vrátil hlad i mor. Aby se vrátila syrová divočina, která bude lidstvo kosit po stovkách miliónů. A krutá příroda pak každému znovu vleze až do morku kostí. Přesně tam vedou recepty bezuhlíkové zelené budoucnosti, pokud nenarazí na odpor. Odpor obyvatel, odpor voličů.