Nadpis je odposlechnut z úst nešťastného obyvatele Hrušovan nad Jevišovkou. „Léta tam stál! Dvanáct let jsem se na něj díval z okna! Vznikl někdy kolem roku 1851, ale  byl už zmodernizovanej a energeticky úspornej jak to jen šlo.

Přežil císaře pána, přežil první větovou válku, přežil Masaryka, přežil Hitlera, přežil znárodnění, přežil Klausův kapitalismus, přežil socializmus Zemana, ale Leyenovskou Fialovu vládu národní katastrofy nepřežil,“ hořekoval další obyvatel. Hrušovany přišly o více než „jen“ o stoletý zdroj obživy. Byly doslova srostlí s cukrovarem. O práci přijde nejen sto padesát místních zaměstnaců, ale i další stovky lidí o brigádu, protože výroba cukru je sezónní záležitost. A co víc, v padesáti kilometrovém okolí  se přestane pěstovat cukrová řepa, která se svážela do cukrovaru a kravíny v okolí se budou muset obejít bez řepných řízků, což bylo laciné a dobré krmivo se spoustou vlákniny, o odpadové melase nemluvme. Dopad zkrátka bude mnohonásobně větší než „jen“ na sto padesát nešťastných zaměstnanců.

Cukrová řepa, které se na jednom hektaru vypěstuje průměrně kolem šedesáti tun, není náročná na postřiky, potřebuje pouze co nejvíc slunce a vody, protože čím víc slunce, tím víc cukru nahromadí v hlíze. A v dobách kdy zelení fanatici zničili naše lesy a slunce praží jako na Sahaře je to skvělá nenáročná plodina a navíc si na sebe vydělá. Rozdíly v cukernatosti hlíz jsou v jednotlivých letech velmi výrazné, stejně tak podle množství srážek dost kolísá hektarový výnos. Ale to ještě není důvod pro zničení takové továrny na cukr. Díky moderním odrůdám stačila necelá třetina bývalých osevních ploch na víceméně stejné množství cukru jako před rokem 1989. Vzpomeňme jen jak za své cukrovary bojovali před lety v EU Poláci. Za zrušení některých získal tehdejší prezident Tusk miliardy Eur, zatímco od nás tam nejel ani ministr zemědělství bojovat. A nyní si to málo cukrovarů (tuším ze sta pouhých 7) co nám tehdy EU dovolila nechat ještě sami rušíme. Dohromady vyráběly až šest set tisíc tun cukru.

Výroba celého zemědělství v regionu stála na cukrové řepě přes sto let. V okolí Hrušovan se pěstovala na sedmi tisících hektarech, to znamená, že se každý rok sváželo čtyři sta dvacet tisíc tun hlíz do cukrovaru. A pak již bez drahých postřiků jen čekala pole na slunce. Co je ale opravdu neuvěřitelné, že se o zrušení zemědělské výroby dozvěděli zemědělci čtrnáct dní před setím. Nikdo se nestaral co zasejí místo řepy ani o to, že nejde jen o běžné zrušení nějakého podniku a postavení jiného na jeho místo, ale o život celého regionu.

Co zasejí zemědělci místo cukrové řepy? Kde a za co  to tak obratem nakoupí? 

Přece nemohou pole pro dobytek v padesáti koilometrové oblasti zůstat nevyužitíá. Zasadí na pole kukuřici, slunečnici či řepku? Stačí jim obava ze slintavky a místo aby byla vláda ráda, že alespoň v něktrých částech země ještě máme svojí vlastní zemělskou výrobu, rozhodne se ze den na den pro takový  zásah do  krajiny. Na úrodných lánech se nebudou střídat plodiny po staletí zaběhnutým čtyřpolním systémem a za pár let se na nich  objeví silný škraloup jílu. 

Výroba cukru je sice energeticky náročná  ale stále slyšíme jak nesmíme nic dovážet a že je důležité mít své vlastní výrobky když jsme ve válce a nyní se stane k překvapení všech tohle. Navíc je otázkou, proč tak naráz? 

Co na to říkají zodpovědní pracovníci.

Prezident Agrární komory Jan Doležal za pomoci unijní zemědělské neziskovky radí úředníkům, jak všeho zboží dovézt ještě víc a jak se co nejdřív zbavit pšoukajících  krav, protože podle dnešního moderního myšlení se v našich zemědělských podnicích vyrábí jen smrad. Nejsou tu od toho, aby dávaly levný cukr, maso, vejce. Pana Doležala zajímá zřejmě jen uhlíková stopa, kterou zrušením cukrovaru splní. Nebude zapotřebí odpařit tisíce tun vody při výrobě cukru. Nebude zapotřebí spálit tisíce litrů nafty při práci na polích v celém regionu. Nebude zapotřebí vyrobit desítky kamionů pro svážení řepy. Stovky lidí přestanou jezdit do práce, a nebudou vypouštět zplodiny z aut. O to, co budou dělat nejen oni, ale generace jejich dětí, které nebudou mít peníze na školní kroužky a potřeby, mnohdy i obědy, na to nepřemýšlí nejen on, ale nikdo z vlády. 

Co na to náš ministr zemědělství Marek Výborný? Nic. Mlčí. Modlí se, zřejmě  k Bohu,  protože tady pomůže jedině zázrak. Priority celé  vlády jsou někde jinde. Stará se pouze o spoustu západních pušek a pistolí… 

Jediný předseda představenstva Jihomoravské agrární komory Václav Hlaváček je znepokojený. Zde je jeho odpověď: „Pro pěstitele to bude značný zásah. Cukrová řepa byla jedna z mála ekonomicky stabilních plodin a byla důležitá pro krmivovou základnu. Zemědělské podniky, které chovají dobytek, dostávaly řepné řízky. Dalším snížením výměry polí s cukrovkou se ztratí rostlina vhodná při střídání osevního postupu. V minulých obdobích se výrazně snížila výměra pro pěstování brambor, pěstitelé klučí ovocné sady, méně se pěstuje zeleniny. A nyní zmizí z našeho zemědělství další plodina.“  Je to smutné když ani na jeho slova vláda nedá. 

 Odkud budeme dovážet v naší finanční katastrofě levný cukr?  A proč tak naráz?

Z jižní Ameriky, či ze zemí MERCOSUR Brazílie nebo Argentiny, kde mají levnější energie?  Když nedávno hlásili, že má Ukrajina uvolněnou cestu na vývoz zboží, neuvědomila jsem si, jak se to dotkne našeho zemědělství. Podporujeme jí vojensky, tak nám určitě dodá cukr. Mají tam sice válku, ale pořád mají mnohem levnější elektřinu než my. A tak se k nám dostane, pokud se tak již neděje, po uvolnění cesty levný cukr. Jedna z mála českých surovin, která svojí kvalitou krmila světový trh bude nyní jen z dovozu a ke spotřebě. Nebo se mýlím? Ta bezprostřední reakce na zrušení cukrovaru svědčí spíš že ne. Moravskoslezské cukrovary měly přitom tržebu téměř 2,5 miliardy korun a jehjich zisk činil 128 milionů. Ve výroční zprávě za tento hospodářský rok podnik informoval o tom, že kvůli snižování výrobních nákladů bude výrobu modernizovat a ze spalování uhlí přejde na spalování plynu. Výsledek je popsán výše. Musí to být obrovské zklamání a velká starost  pro něj i pro celý region. A to se blíží svátky míru a pokoje Velikonoce.

Zdroj: