Proč si EU bere za vzor experimenty Mao Ce-tunga?

Uveřejněno dne 4 června 2014 000 16:47

Vítězslav Kremlík: Svobodní se po pěti letech práce dočkali odměny a stali se parlamentní stranou. V Británii drtivě zvítězil náš spojenec Farage z UKIP. Co stojí za volebním úspěchem euroskeptiků? Hospodářská krize zaviněná nezodpovědnými experimenty Bruselu.

Když se evropské národy vzdaly suverenity, doufaly, že sjednocení pravidel na celém kontinentu odstraní obchodní bariéry. Optimisté zapomněli na jednu drobnost. Nestačí, aby pravidla byla všude stejná. Pokud nejsou také spravedlivá a rozumná, je spíše na škodu, že před nimi není kam utéct.

* Eurokomisař pro průmysl Antonio Tajani: Podpora drahých a neefektivních obnovitelných zdrojů zvyšuje ceny energií. Je to „hospodářský masakr“.

* Německý ministr hospodářství a energetiky Sigmar Gabriel: Pokud Německo nezvládne energetickou revoluci (zákaz jaderné energetiky a drahou podporu obnovitelných zdrojů), hrozí mu deindustrializace.

Debakl evropské energetické revoluce připomíná „Velký skok“ v komunistické Číně za diktátora Mao Ce-tunga. Koncem 50. let 20. století se netrpělivý Mao rozhodl, že ukáže světu, jak se to dělá, a zavede komunismus ihned. I Evropská unie chce „jít světu příkladem“ a přenést planetu jediným skokem do ráje zvaného „trvale udržitelná ekonomika“.

Mao sebral rolníkům půdu a nahnal je do komun, kde byly zrušeny peníze a lidé byli odměňováni v naturáliích. A tyto komuny měly obstarávat i soběstačnou průmyslovou výrobu. Každý rolník si měl za domkem postavit tavící pec. Mao doufal, že když to tak udělá miliarda Číňanů, ve výrobě oceli do 15 let předhoní i Británii. Což připomíná naivní víru eurokomisařů, že když stamiliony Evropanů sníží svou uhlíkovou stopu o pár gramů, dokáží tím řídit klima a počasí.

Nezbyl nikdo, kdo by Maovi mohl tu pitomost rozmluvit, protože těsně před tím zlikvidoval intelektuální elitu země. V kampani „Ať vykvete sto květů“ vyhlásil naoko svobodu slova. Kdo si však pustil pusu na špacír, byl záhy zlikvidován při kampani „proti pravičákům“. Umlčet lze jen kritiky, ne přírodní zákony. Rolníci metalurgii nerozuměli a neměli ani suroviny. Aby splnili „ambiciózní“ (čti: nesmyslné) stranické plány, házeli do pecí staré hrnce, bicykly a kvůli palivu vykáceli stromy široko daleko, dokonce pálili i stoly a dveře. Výsledkem nebyla ocel na export, ale samozřejmě jen nekvalitní surové železo.

Evropská unie také mohla svou šílenou energetickou politiku prosadit jen díky tomu, že umlčela kritiky pomocí tzv. politické korektnosti. Vědci, kteří poukazovali na chyby v klimatologických modelech, se stali terčem kampaně proti „popíračům klimatu“, že prý jsou „podplacení ropnými korporacemi“. Zatím poslední obětí této štvanice klimatického náboženství proti kacířům je klimatolog Lennart Bergtson (viz článek M.Šálka).

Mao opomenul, že k výrobě oceli je zapotřebí maličkost zvaná suroviny. Evropská unie zase zapomněla, že větrníky vyrábějí elektřinu, jen když fouká vítr. V Británii stát ročně vyplácel asi 30 milionů liber vlastníkům větrných elektráren za to, aby nedodávali elektřinu do sítě.[i] Jinak by docházelo k přetížení soustavy.

Celé to úsilí je přitom jen splachováním peněz do záchoda. Na celkovou produkci elektřiny nemají OZE skoro vliv. Snad s výjimkou vodních elektráren. I v roce 2040 solár vyrobí na světě maximálně 2 % světové energie! [iii] Německo, které do soláru investovalo nejvíce na celém světě, v roce 2011 vyrobilo ze slunce celkem 3 % elektřiny.[iv] Bjorn Lomborg v článku „Německé sluneční snílkovství“ nad tím mrháním kroutí hlavou. Německé dotace do solárních panelů v objemu 130 miliard dolarů pozdrží do konce století oteplování asi o 23 hodin.

Čínský „velký skok vpřed“ zasáhl i výrobu potravin. Maova nepromyšlená reorganizace zemědělství a převádění rolníků na průmyslovou výrobu, to vše vedlo k největšímu hladomoru 20. století. Zemřelo při něm několik desítek milionů lidí, odhady se různí od 20 až po 40 milionů.

Také Evropská unie svou klimatickou politikou způsobila hladomor. Dotovaná biopaliva z polí vytlačila produkci potravin. „Na výrobu 50 litrů bioetanolu je potřeba 232 kilogramů kukuřice. Z tohoto množství by mohlo jedno dítě žít celý rok,“ protestoval Jan Ziegler, v letech 2000-2008 zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny.[v] [vi]

Svůj díl viny mají v obou případech vědci. Na čínském hladomoru se podílely i agronomické experimenty podle učení sovětského pavědce Trofima Lysenka. V Číně se lysenkismus rozšířil z Pekingské zemědělské university, kterou komunisté vytvořili, jakmile v roce 1949 převzali moc. Tažení proti změnám klimatu zase prosadili pseudovědci z klimatologie, jejichž podvody praskly teprve v aféře Climategate. Pamatujete na hokejkový graf? Statistické švindlování s daty (sčítání hrušek a jablek) umožňuje „vědecky“ zdůvodnit cokoli, co si političtí vůdcové vzpomenou.

Protože politická korektnost umlčela posly špatných zpráv, zůstali jen ekonomičtí poradci, kteří neumějí počítat. Třeba „ekonom“ lord Stern, který vážně věří, že staré auto z bazaru má stejnou hodnotu jako nové auto (vyznává nulovou „diskontní míru“). V Evropské unii se prosadil absurdní blud, že je výhodnější spálit celé pole kukuřice než jeden litr ropy vytěžený levně z podzemí. Je to jako víra v perpetuum mobile. Proč se nepodívali třeba na data z USA? I kdyby celá produkce kukuřice v USA padla na biopaliva, stejně by nahradila jen asi 12 % jejich spotřeby benzínu.[vii][viii]

Biopaliva měla pomoci snížit emise skleníkových plynů. Jenže započteme-li veškeré náklady na výrobu, tak biopaliva třeba ze sojových bobů mohou mít až 4krát větší uhlíkovou stopu než fosilní paliva. Zjistila to studie agentury Fraunhofer, kterou se Evropská komise pokusila ututlat. [ix] A když se zjistilo, že kvůli biopalivům se kácí pralesy, v Bruselu to chtěli vyřešit tím, že plantáže biopaliv překlasifikují v účetnictví na pralesy. Jako v éře kochozů: účetní švindly zajistí, aby se plán plnil alespoň na papíře.

Proč EU napodobuje čínskou politiku Velkého skoku? Možná i proto, že v čele Evropské unie jsou lidé jako José Manuel Barosso, předseda Evropské komise v letech 2004-2014. Barosso jako student působil v ilegálním Maoistickém revolučním hnutí MRPP. A to v 70. letech, kdy pravá hrůzná tvář maoismu už byla známa.

Europoslanec Nick Griffin vznesl oficiálně žádost [x] o vysvětlení: „Evropská komise nepokládá asi pro občany za důležité, zda nevolení eurokomisaři a úředníci – kteří navrhují zákony – jsou napojeni na extremistické totalitní politické skupiny. Chtěl bych se přesto zeptat komisaře Barossa:

1. Jak dlouho jste byl členem maoistické strany?

2. Maoistický režim v Číně zabil dle odhadů asi 60 – 100 milionů lidí. Odsoudí pan Barosso maoismus?

3. Vyjádřil pan Barosso někdy politování, že byl dříve v takovém hnutí, které mnoho lidí pokládá za mravně odpudivé?

4. Omluví se pan Barosso občanům Evropy a Číny, že byl členem takové organizace? Pokud ne, proč?

5. Pokládá dnes pan Barosso své členství u maoistů za chybu?

6. Odsoudil pan Barosso někdy tuto organizaci, ve které byl členem a její politiku?

Po dlouhém čekání pan Griffin dostal od Evropské komise odpověď, že členové komise smějí být členy politických stran. Úkolem komise prý není tyto strany jakkoli hodnotit. Jestli byl někdo z komisařů členem extremistického hnutí směřujícího k potlačování lidských práv a svobod? To komisi nezajímá.

Doufejme, že v příští Evropské komisi už maoisté nebudou.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist