Průzkumy o klimatu jsou manipulativní
Uveřejněno dne 29 září 2021 000 9:05
Neptejte se lidí, jestli je globální oteplování. Ptejte se, kolik můžou platit za elektřinu a jaké snesou daně. Protože bez prudkého růstu životních nákladů a daní se ten „boj s klimatickou změnou“ neobejde.
Opravdu může lidstvo změnit vývoj klimatu na planetě? Jednoznačná odpověď neexistuje, ač Zelená fronta tvrdí, že je to možné. Co si o tom myslí lidé, to raději sociologové nezjišťují. Místo toho se lidí ptají na to, zda mají z klimatické změny obavy, nebo zda se má změna klimatu „řešit“ hned (například zde). Výsledkem jsou pak průzkumy, jež slouží jen jako podpůrný argument pro Green Deal a další zelené plány. Protože jejich výsledky ukazují, že lidé se obávají, případně souhlasí.
Nikdo se přitom lidí neptá, kolik jsou za „boj s klimatickou změnou“ ochotni zaplatit. Pak by výsledky dost možná ukázaly údaje, které by se zeleným politikům, lobbistům ani aktivistům nelíbily. Tahle praxe také přesně odpovídá tomu, že klimatisté nejsou ochotni vidět věci komplexně a realisticky. Jim vyhovuje, když lidé v průzkumu odpovídají, že chtějí odstavit uhelné elektrárny dřív, než o tom uvažují politici. Jenže přitom zcela ignorují, že většina lidí ví o energetice velmi málo. Což samozřejmě jejich představu o tom co a co není možné, zkresluje.
Důkaz o tom přinesl květnový průzkum Jihočeské univerzity (zde). Podle jeho výsledků si většina lidí myslí, že z uhlí se v Česku vyrábí už jen 27 procent elektřiny. Pročež si mohou myslet, že nahradit zhruba čtvrtinu zdrojů do nějakých 15 let je možné. Jenže ve skutečnosti se v tuzemsku z uhlí vyrábí přibližně 45 procent elektřiny. Podle Miroslava Lapky z Jihočeské univerzity, který výsledky komentoval, mohou být názory veřejnosti ovlivněny hlavně informacemi z médií, která obnovitelným zdrojům věnují hodně prostoru. V lidech to pak může vyvolávat dojem, že zastoupení zelené energie musí být mnohem větší než ve skutečnosti.
Dá se přitom předpokládat, že kdyby lidé běžně věděli, jak je to s výrobou energie opravdu, vnímali by plány na náhradu uhlí během pár let podstatně skeptičtěji.
Ještě zajímavější by bylo konfrontovat tázané s tím, kolik bude kvůli „boji s klimatem“ pravděpodobně stát elektřina a teplo, pokud budou. Nebo maso. Nebo o kolik bruselské uhlíkové daně zdraží náklady na dopravu a budovy (zde). Pokračovat by se dalo dlouho. A padnout by mohla i otázka na to, jak moc se kvůli Green Dealu může Česko zadlužit. (Tedy kdyby už byla k dispozici dopadová studie, bez jejíž existence premiér Babiš podepsal přistoupení Česka k unijnímu plánu.) Protože informace o tom, že se český dluh nyní rychle blíží k 2,5 bilionu, je poměrně známá…
Jakmile totiž dojde na to, kolik to bude stát a jak to konkrétnímu člověku sníží životní standard, zanícení pro řešení globálních problémů bere rychle za své. A celá problematika globálního oteplování by se konečně dostala do objektivnějšího světla.
Také by konečně mohlo dojít na veřejně položené otázky, zda takzvaně bojovat se změnou, nebo zda se změně především přizpůsobit. Minimálně podle výzvy Evropské agentury pro životní prostředí je totiž adaptace na změny klimatu jednoznačnou prioritou (zde). I k tomu by se lidé v průzkumech jistě rádi vyjádřili.