Rakouské zelené pokrytectví

Článek, jehož originál je zde, se opírá se o informace blíže nespecifikovaného „whistleblowera“, odborníka v energetice, který chce sdělit svému okolí pravdu, byť je pro velkou část rakouských občanů velmi nepříjemná. Jak napověděl titulek, je o poněkud odlišném skutečném stavu rakouské elektroenergeticky oproti zeleně nalakovaným představám, které jsou navozovány ve vyhlášeních většiny rakouských politiků. Zarážející, ale příznačné pro dnešní potřeštěnou dobu je, že pravda (či jen vlastní názor) se dnes často musí sdělovat pokoutně.

V článku se píše (volný překlad úryvků ze zmíněného článku, v závorkách doplněný vlastními poznámkami): Pro zapřisáhlé odpůrce jaderné energetiky v Rakousku (a koneckonců i u nás) je docela zajímavé sdělení, že v poslední době protékalo rakouským elektrickým vedením značné množství elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách, zatímco rakouská vláda podniká v Bruselu právní kroky právě proti taxonomii, která zařadila (byť s nelehkými podmínkami) jádro mezi přinejmenším dočasně podporované zdroje. V prosinci byla v Rakousku pouze polovina proudu vyrobena z obnovitelných zdrojů, zbytek byla energie z uhelných, plynových a jaderných elektráren, a to hlavně z okolních zemí, na kterých je navíc Rakousko energeticky závislé.

Na závěr článku si nejmenovaný energetik postěžoval, že i projektům v oblasti obnovitelné energie se kladou velké překážky, že stačí jedno mraveniště nebo nález vzácnějšího živočicha, aby projekt vodní elektrárny nebo větrné turbíny vzal za své. Závěrečná věta zní: Zatímco jsme pod obrovským tlakem, abychom co nejdříve zrušili spalování fosilních paliv, musíme o plyn prosit Putina (konec úryvků z článku).

Pro ty, kteří by poukazovali na velmi slušný podíl obnovitelných zdrojů, je nutné připomenout, že 42 % rakouské elektřiny se ročně vyrábí z vodní energie vlivem velmi výhodných geografických podmínek, většinou na konci jara a v létě. Výše uvedený článek zřetelně nechce rehabilitovat jadernou energetiku v Rakousku, protože přiznání rakouské veřejnosti a politiků, že udělali před lety s jádrem hloupost (mírně řečeno), je asi nepředstavitelná. Ale aspoň sděluje nepříjemnou pravdu: Okolní země umožňují Rakousku z velké části svítit, topit a vůbec fungovat, a to hlavně pomocí „nezelené“ energie, takže je mimořádně pokrytecké, když proti této energii ostentativně vystupují. Také je důležité potvrzení, že takzvaná zelená transformace činí státy Evropy stále činí stále více závislejšími na ruských dodávkách plynu, přičemž případné náhrady jsou velmi pravděpodobně nedostatečné a zcela jistě podstatně dražší. Navíc se Rusko s Čínou dohodlo na budoucích dodávkách ropy a zemního plynu z bohatých sibiřských nalezišť, takže poté, co bude dostavěn plynovod Síla Sibiře 2,nebude během několika let Rusko evropské peníze potřebovat vůbec. Co to znamená, si každý přemýšlející člověk dovodí.

Z článku plyne i jedna často opomíjená skutečnost: Rakouský energetik si postěžoval, že větrným a vodním elektrárnám, tedy těm úředně „zeleným“ zdrojům, se klade stále více překážek z důvodu skutečné ochrany přírody, která je často v rozporu s klimatologicko-ideologickým třeštěním. Ty větrné elektrárny je totiž ve střední Evropě vhodné stavět kvůli vyšší energii větru většinou ve vyšších polohách, které jsou však považovány za cenné z hlediska krajiny a životního prostředí.

Srovnejme nápady zastavět některé evropské země větrnými elektrárnami, které stejně musejí být zálohovány hlavně fosilními či jadernými zdroji (byť se hodně básní o vodíku), s nekompromisním postojem Správy chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, která úspěšně bojuje proti třem (zdůrazňuji: třem) statickým stožárům, které slouží velmi cennému výzkumu námrazy a také vývoji zařízení na ochranu ptáků na stožárech vysokého napětí a které mají zhruba poloviční výšku než běžná větrná elektrárna. Jako hlavní důvod vynucené demontáže výzkumných stožárů je považováno narušení rázu krajiny. Jsem zvědavý, zda tento důvod, tedy narušení rázu krajiny, bude mít stejnou závažnost i pro posuzování případné výstavby větrných elektráren, jejichž rychle rotující vrtule navíc zabíjejí kvanta hmyzu, ale i netopýry a ptáky, zejména dravce, kteří mnohdy patří mezi chráněné druhy. Také v Německu už sílí odpor proti další výstavbě větrných elektráren, a to často právě z důvodu ochrany přírody a krajiny.

Dovoluji si připomenout, že proti nerozumnému a necitlivému prosazování obnovitelných zdrojů a za promyšlenější plány v energetice, které by neměly vést k hospodářskému úpadku a neměly by nadměrně škodit životnímu prostředí, lze podepsat petici, jejiž odkaz ale nelze z důvodů pravidel tohoto blogu uvést.

Zdroj