Rebelové pro vyhynutí demokracie

Poslední dobou budí pozornost hnutí „Rebelie proti vyhynutí“, což je česká odnož mezinárodního „Extinction Rebellion“. Jeho cílem je údajně zabránit vyhynutí lidstva. Dle mého soudu však spíše usiluje o vyhynutí demokracie.

Mezi zastánci antropogenní příčiny změn klimatu a klimatickými panikáři se čím dál hlasitěji prosazuje se svými názory a požadavky hnutí „Extinction Rebellion“, které vzniklo před více než rokem v britském Bristolu. Šíří se po celém světě, a tak není divu, že zavítalo i do naší české kotliny, kde vystupuje pod názvem „Rebelie proti vyhynutí“. Toto hnutí tak trochu konkuruje dosavadní hvězdě klimapanikářského názorového proudu Gretě Thunbergové. Není divu. Poté, co si totiž člověk pozorně prostuduje jeho stránky, tak mu připadají dosavadní Gretiny aktivity včetně nechvalně proslulého seřvání světových politiků na půdě OSN jako nevinné laškování. Posuďte ostatně sami.

„Rebelisté“ shrnují svoje požadavky do tři základních bodů (zde). Jednak chtějí, aby se lidem říkala o vývoji klimatu a příčinách jeho změn „pravda“, jednak aby se urychlil proces přechodu k uhlíkové neutralitě a aby o „boji proti klimatu“ přestali rozhodovat demokraticky zvolení politici. Co si pod těmito požadavky představit?

V tom prvním „rebelisté“ konkrétně chtějí, aby vláda „podle pravdy oznámila, jak vážná je naše situace, změnila veškerou legislativu, která není v souladu s danou situací, a společně s médii komunikovala naléhavost změny, včetně toho, co mají dělat jednotlivci, komunity a firmy“. Otázkou je, na základě čeho „rebelisté“ usuzují, že vláda neinformuje občany pravdivě. Podle toho, že mají jiné mínění o vážnosti situace a krocích, které je třeba učinit k „nápravě“? A že je tedy napříště možné hlásat jen názor „rebelistů“, protože jakýkoliv jiný je „nepravdivý“? To už docela silně zavání snahou nepřipouštět otevřenou diskuzi a cenzurovat odlišná stanoviska. Čemuž se česky říká omezování svobody slova a s demokracií to má společného asi tolik jako veganství se svíčkovou na smetaně.

Druhým bodem je požadavek na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2025. Což je nerealizovatelná fikce a „rebelisté“ si to podle mne moc dobře uvědomují. Ale pak je na místě otázka, proč požadují něco, co nelze splnit. Osobně vidím dvě možná vysvětlení. Jednak může jít o vyjednávací taktiku, při níž se snaží vytvořit si takový prostor pro ústupky, aby po skončení dohadování odcházeli s výsledkem, kterého chtěli původně dosáhnout. Nebo úmyslně nastolují nesplnitelné požadavky, aby nebylo o čem diskutovat. Protože „rebelisté“ rozhodně nevypadají jako někdo, kdo by byl ochoten činit sebemenší ústupky, usuzuji, že půjde o ten druhý případ. Tedy žádná demokratická diskuze, ale prachsprostý diktát.

Předchozí dva požadavky mohou snad být s jistou (velkou) mírou shovívavosti považovány za produkt přílišné horlivosti „rebelistů“ a jejich zapálení pro věc „záchrany klimatu“. To ovšem v žádném případě neplatí pro ten třetí a zároveň poslední. V něm totiž požadují odebrání pravomocí demokraticky zvoleným politikům a jejich předání jakémusi institutu „občanského shromáždění“. Což má být nevolený orgán sestavený údajně tak, aby statisticky odrážel strukturu společnosti. No potěš koště. To už není pouhé přestřelení způsobené mladickým zápalem pro věc. To je záměrný a cílený útok směřující na princip zastupitelské demokracie a tedy na samotné základy demokratického zřízení.

Není to však jediný náznak toho, že cílem „rebelistů“ je změna politického systému. Na jejich stránkách se jich objevuje víc a některé jsou mnohem přímočařejší. Lze je najít především v pasáži „Kdo jsme“ (zde) obsahující takové zběsilosti jako například: „Chceme narušit ekonomiku, a tak otřást stávajícím politickým systémem“, nebo: „Naším cílem je politická změna“. Dle mého názoru jde o jasně deklarovaný záměr demontovat demokratického zřízení v naší zemi. Dost to připomíná požadavky na „odstranění kapitalismu“, jak je vyhlašovali komunističtí vůdci za první republiky. Rozdíl je snad jen v tom, že „rebelisté“ na rozdíl od Klementa Gottwalda nikomu nevyhrožují „zakroutit krkem“.

Demokracie obvykle v konfrontaci s politickými silami zneužívající její principy k nastolení nedemokratického zřízení tahá za kratší konec provazu. Zažili jsme to například v Německu před necelým stoletím, pak ve druhé polovině čtyřicátých let minulého století u nás a určité varovné více či méně zřetelné signály tohoto nebezpečného vývoje vidíme v některých evropských zemích i dnes. Ne vždy je však demokracie tak slabá a bezbranná. Kdyby totiž měli podobná hesla jako „rebelisté“ na svých stránkách nějací hajlující holohlavci, tak by jim příslušné orgány nepochybně zatnuli tipec už dávno. A bylo by to tak správně. Proč však nekonají tentokrát? Toť otázka. Není to ostatně poprvé, kdy postupují vůči levičáckým extrémistům, mezi které je dle mého soudu nutné počítat právě i „rebelisty“, poněkud liknavě. Jen si vzpomeňme, jak dlouho trvalo dostat „klinikáře“ z okupované Kliniky.

Požadavky „rebelistů“ přitom narůstají. Jeden z jejich členů Jan Burian kupříkladu kritizoval ČT, že poskytováním prostoru klimaskeptikům a zastáncům alternativních názorů zkresluje „objektivní fakta“ a neplní tak svoji veřejnoprávní funkci (zde). A požaduje: „Chceme, aby klimaskeptikům dávala přesně tolik prostoru, jaký je poměr vědců, kteří změny klimatu popírají ve skutečnosti. To jsou desetiny procent, maximálně v řádu jednotek procent“. Tedy jen další doklad toho, jak chce tahle partička omezovat svobodu slova a pluralitu názorů. A to pomíjím fakt, že si nějak nepamatuji, kdy naposledy dostal v ČT někdo z klimaskeptiků (nebo říkejme spíše „klimarealistů“) nějaký větší prostor.

Možná by však nebylo od věci se přeci jen nechat „rebelisty“ v jedné věci inspirovat. Co takhle použít jimi požadovaný proporcionální princip řízení přístupu na obrazovky ČT i vůči nim a věnovat jim jen takový prostor, který odpovídá podílu počtu jejich členů na počtu občanů České republiky. Sami uvádějí, že jich je asi 400 (zde). Tvoří tedy zhruba čtyři tisíciny procenta českého občanstva. Což přepočteno znamená, že by jim měl být věnován vysílací čas zhruba tři vteřiny denně, respektive dvacet minut ročně. Letos už vysílala ČT reportáž o jejich protestu před úřadem vlády z 29.9. trvající osm minut (a nejspíš ji i párkrát opakovala) a několikrát zprávu o tom, jak 12.10. blokovali dopravu na pražské magistrále. Ta trvala asi 25 vteřin. Takže pro letošek by už měli mít na obrazovkách ČT utrum…

Ale zpět ke třem základním požadavkům „rebelistů“. Něco mi říká, že nezůstane jen u nich. Přičemž si troufám tvrdit, že ty další toho budou mít s demokracií společného ještě méně. Ale jejich naplnění by kupodivu jeden pozitivní efekt přineslo. Mladí lidé nespokojení se současným přístupem k řešení otázky klimatických změn by totiž konečně na vlastní kůži poznali, co to znamená, když se řekne „mít zkažený život“ a „žít bez budoucnosti“. Jen by se jim tohoto poznání dostalo fatálně pozdě a vysokou cenu bychom za to zaplatili všichni…

Zdroj