ROZHOVOR: Zelená politika EU je strašlivě nebezpečná

Jak vy vnímáte rok 2021 z pohledu politika?

Pokud budu hodnotit rok 2021 čistě a jen z politického pohledu, tak samozřejmě musím být spokojený. Jinak to byl ale pro velkou spoustu lidí, naši společnost, ale i moji rodinu z důvodu odchodu velmi blízkého člověka, rok smutný, těžký. Z politického pohledu šlo o volební rok, volby do Poslanecké sněmovny byly nejdůležitější politickou událostí minulého roku. Koalici Spolu se podařilo zvítězit a sestavit novou vládu, která výrazně změní směr vládní politiky. Jsem přesvědčený, že k lepšímu. Jsem spokojený i s výsledkem kandidátky SPOLU ve Středočeském kraji, kde jsem byl volebním lídrem. Byli jsme první na pásce a porazili nejen hnutí ANO, ale i ve Středočeském kraji nikoliv slabou koalici Starostů a Pirátů. Dal jsem, stejně jako celá řada mých kolegů, do předvolební kampaně spoustu energie a mám z výsledku radost.

Kromě voleb, kterou z událostí posledních dvanácti měsíců považujete za nejzásadnější?

Tak samozřejmě byl rok 2021 rokem, kdy jsme se stále velmi těžce utkávali s covidem. Mám spoustu výhrad k postupu předchozí vlády v souvislosti s covidem, zejména s chaotičností a přísnými regulacemi a restrikcemi, které zaváděla. Ale nechci tu teď rozvíjet prvoplánově kritiku předchozí Babišovy vlády, chci se na to podívat trochu obecněji. Kvůli covidu byla přijata celá řada opatření a restrikcí, které výrazně zasáhly do našich životů a do nemalé míry i změnily způsob našeho života. Je podle mě obrovským tématem, abychom si na tuto míru restrikcí a na tuto míru ztráty jisté části našich svobod nezvykli. Bude obrovským tématem pro každého pravicového politika, abychom se snažili postupem času vracet k předchozí míře svobody a předchozím životním zvyklostem. Leckdo říká, že se musíme naučit s covidem žít, protože prostě nikdy zcela nezmizí. Souhlasím a dodávám, že součástí musí být i návrat míry svobody, kterou jsme znali před covidem.

Nová pětikoalice hodně naslibovala. Od nápravy zadluženého rozpočtu přes podporu malých podnikatelů až po lepší přístup ke koronavirové krizi, kterou zmiňujete. Dokáže veškerá očekávání naplnit?

Budeme všichni podle svých rolí a úkolů tvrdě pracovat na tom, abychom očekávání naplnili. To určitě mohu slíbit. Samozřejmě vnímám, že to jsou velké závazky, které budou stát spoustu práce a času. Jeden z prvních úkolů, který se nám prostě musí podařit, je ušetřit v rozpočtu na příští rok 80 miliard korun a dostat deficit pod tu šílenou hranici 300 miliard korun. To vnímám jako takovou rozcvičku před nadcházejícími lety, kdy proběhne hlavní bitva o zvládnutí dnes utrženého a neřízeného vývoje v oblasti mandatorních výdajů, na které je potřeba změna zákonů.

Velmi pozitivně vnímám závazek předsedy vlády Petra Fialy na zrušení elektronické evidence tržeb, která je okamžitou vzpruhou pro mnohé zejména drobné podnikatele. I z vyjádření bývalé ministryně financí je zřejmé, že EET tolik slibované příjmy ve státním rozpočtu nepřinesla.

Očekávání jsou velká, což samozřejmě zvyšuje riziko toho, že nepovede-li se vše splnit, o to větší bude zklamání…

Čím vyšší očekávání jsou vyvolána, tím je i vyšší riziko zklamání či deziluze, to je mi naprosto jasné. Proto také doufám, že vládní koalice bude velmi odolná tomu, aby propadla nějakým vnitřním koaličním sporům, které by ji vyčerpávaly. Vedle objektivních příčin, jako bude ekonomický vývoj ve světě, vývoj covidu a další, což nemá vláda šanci ovlivnit, bude rozhodovat o výkonu a uměleckém dojmu z vládnutí právě i to, do jaké míry dokážou koaliční strany táhnout za jeden provaz. Předsedové koaličních stran jsou si vědomi očekávání, která vůči nové vládě veřejnost má, a snad se jim podaří vnitrokoaliční spory nevyvolávat. Je to předpoklad a šance, že vládnutí bude úspěšné a očekávání lidí naplníme.

Vedení Evropské unie tvrdí, že omezit spotřebu energie, ale i třeba masa a přestup k dražší elektromobilitě je důležitý, abychom zachránili planetu. Je tento argument v Čechách příští rok dostatečný, zatímco lidem rostou účty?

Jsem dlouhodobý kritik evropské zelené politiky a nemám na tom co měnit. Považuji trend a rychlost, s jakou evropské politické elity tlačí zelenou politiku, respektive uhlíkově neutrální ekonomiku, za strašlivě nebezpečnou věc jak z hlediska ekonomického, tak sociálního, ale i z hlediska našich svobod. To, čemu dnes čelíme v rostoucích cenách energií, je z velké míry důsledek této dlouhé roky tlačené klimatické politiky. A je třeba si konečně přiznat i to, že rostoucí ceny jsou chtěným a záměrným výsledkem těchto politik. Vyšší ceny energie nás mají přesvědčit, abychom méně spotřebovávali, abychom změnili naše životy a pomalu se odnaučovali jezdit například s auty na benzin. Já s tím souhlasit nemohu, jakkoliv si musíme přiznat, že jde o trend nejen v Evropské unii velmi silný, ze kterého složitě budeme vystupovat. Je podle mě obrovským úkolem nových ministrů, aby třeba při naplňování Andrejem Babišem v Bruselu odsouhlaseného Green Dealu minimalizovali dopady a náklady na českou ekonomiku a na naše občany. Dobojovat uznání jádra jako zeleného zdroje je jednou z hlavních priorit.

Jak by česká vláda měla využít předsednictví v Evropské unii, aby pomohla právě průměrným občanům?

Nerozlišuji občany na průměrné a neprůměrné, respektive podle jakého klíče bychom to měli rozlišovat? Vláda, jakákoliv, by měla vždy při svém rozhodování brát v úvahu dopady na nejrůznější skupiny obyvatel. Co se týče předsednictví Evropské unie, vidím jako výhodu to, že navazujeme na předsednictví Francie a po nás přichází Švédsko. Jde o země, které třeba právě s jadernou energetikou počítají a rozvíjejí ji. To plodí naději, že alespoň 18 měsíců bude téma udržitelné, bezpečné a stabilní energetiky v mediálním povědomí a součástí politické agendy Evropské unie. Pokud by byl výsledkem alespoň posun k racionálnějším pozicím v rámci energetické a klima politiky, byl by to skvělý výsledek. K tomu bych přidal i nutnou změnu systému obchodování s emisními povolenkami, které rovněž energie zdražují. Nesmíme rovněž dopustit v rámci Evropské unie stále probíhající debaty o změně azylové politiky jakoukoliv změnu, která by nám sebrala suverenitu v rozhodování o tom, kdo k nám může přijít žít. Ale těch témat může být a bude samozřejmě mnohem víc.

„Přestat dělat iracionální, radikální zelenou politiku, která v posledních letech ovládla zejména západní, vyspělý svět a která je svou ambiciózností, rychlostí a fundamentalismem nebezpečná zejména pro nás, kteří žijeme v jedné z nejprůmyslovějších zemí na světě. Podřezáváme si tím větev pod naší konkurenceschopností. Pokud nedostanou plány, jako je Green Deal, racionálnější podobu, jsem přesvědčen, že ceny energií porostou v budoucnu ještě rychleji,“ řekl jste mi také. Očekáváte tedy nějakou změnu v přístupu Evropské unie?

Už jsem o tom trochu mluvil a alespoň v té otázce jaderné energetiky slyšíme záchvěv racionálnějšího přístupu od řady důležitých členských států Evropské unie. Musíme se k nim přidat a tlačit tak, abychom dokázali jaderné zdroje v České republice dovybudovat. Jinak jsem ale k nějaké fundamentální změně v zelené politice skeptický. Tak, jak došlo v západní Evropě k totálnímu posunu dřívějších pravicových politických stran do středu a spíše do leva, tak jak je ovládnul progresivismus a totálně zezelenaly, nelze podle mého soudu žádnou rychlou změnu a otočku čekat.

Zatímco Evropa řeší koronavirus, Čína se dál rozvíjí. Jaký přístup bychom měli zaujmout k zemi, odkud vzešel covid?

Samozřejmě z mnoha důvodů velmi obezřetný a zároveň pragmatický. Zahraniční politika České republiky dlouhodobě, přes výměny nejrůznějších vlád, respektuje politiku jedné Číny. To bychom měli respektovat i nadále. Případná nejednoznačnost a dělání zahraniční politiky pro body v domácí politice, pro domácí publikum by se dlouhodobě nevyplatilo. Když říkám, že je na místě pragmatismus, nemyslím jakýmkoliv způsobem podlézání a ohýbání páteře. Nicméně Čína se pomalu ale jistě stává jedním z globálních lídrů a je nutné udržovat naše vztahy tak, aby z toho Česká republika mohla těžit. Pro mnohé podnikatele je trh s 1,3 miliardou spotřebitelů poměrně zajímavý a určitě není cílem politiků jim zavírat před ním dveře. Když se podíváme, jak silné ekonomické vztahy má Čína s celou řadou našich západních sousedů, členů Evropské unie, tak by byla hloupost z naší strany rezignovat a přenechat ekonomické příležitosti pouze Němcům, Francouzům a dalším.

Pod českými vánočními stromečky nalezneme jistě mnoho dárků čínské výroby. Je to dobře? Měla by Evropa nebo Česká republika více pracovat rukama nebo nabrat jiný směr?

Tak Evropa i Spojené státy americké se v honbě za uhlíkovou neutralitou staly v posledních dekádách ekonomikami služeb. Hřímáme nad tím, jak jsme ekologičtí, ale pozapomínáme na to, že jsme jen převedli naše výrobní kapacity do Číny a rozvojových zemí. Samozřejmě že Čína bude plodit vyšší emise CO2, na druhou stranu má poměrně značnou část strategických podniků, i evropských, v případě krize pod kontrolou. I pandemie covidu poukázala, že v některých oblastech je zkrátka strategicky vhodné mít výrobu ve své blízkosti, tedy i pod větší kontrolou.

A jak naopak příští rok přistupovat k Rusku po narušení vztahů v posledních letech? Jak by měl premiér Petr Fiala postupovat třeba k dění na ukrajinských hranicích?

Nechci dávat jen laciné a knížecí rady. Pouze se vyjádřím tak, že pevně věřím, že se podaří současnou napjatou situaci kolem Ukrajiny diplomatickou cestou vyřešit. Musíme si všichni přát, aby vyhrálo diplomatické řešení, v jiném případě by šlo o katastrofu. Pokud k tomu diplomatickému řešení může přispět i naše vláda České republiky, nechť to uděláme.

„Není možné vnucovat silou něco, co jistá část společnosti odmítá a reaguje na to velmi citlivě. Nelze šířit dobro za každou cenu a na sílu. Někteří o něj prostě nestojí, ať už si o jejich postoji každý můžeme myslet cokoliv,“ sdělil jste mi také v jednom z rozhovorů ke koronavirovým opatřením. Bude apel na zodpovědnost Čechů za mírnějších zákazů fungovat?

Věřím, že mohu na vaši otázku odpovědět ano a jsem rád, že nová vláda oproti té předchozí volí přece jen liberálnější přístup. Myslím, že změnu v tomto směru potřebujeme všichni.

Co o svobodě slova a respektu k odlišným názorům ukázal rok 2021?

Hned počátkem roku 2021 byl ze sociálních sítí vymazán prezident Spojených států amerických. Do toho je cancelnutá (od spojení cancelculture – vymazání, blokování či jiné omezení veřejně vystupovat, pozn. red.), spisovatelka a tvůrkyně světa Harry Pottera J. K. Rowlingová za údajně transfobní názory. Hledím na tento trend, který se line ze Západu, s velkou nelibostí. Jsem v těchto otázkách liberál a považuji absolutní svobodu slova za stěžejní pilíř celé západní civilizace.

Máte nějaké předsevzetí do tohoto roku?

Stále mám nějaká předsevzetí, to nesouvisí jen s novým rokem. Člověk musí mít nějaké cíle, ambice, aby se posouval a nezačal stagnovat. Mám tedy pracovní a politické cíle, ale samozřejmě se chci udržet i v jisté sportovní kondici. A hlavně si přeji co nejvíce volného času trávit s dětmi, s rodinou.

Co byste vzkázal politikům do roku 2022?

Nejen politikům, všem nám přeji v tom novém roce hlavně hodně zdraví, štěstí a dobrého úsudku ve složitých rozhodnutích.

Zdroj