Sluneční, nikoliv oxidouhličitá
Uveřejněno dne 26 září 2019 000 11:38
Taková je soustava, v které se naše Země nachází. Rozhodující je Slunce se svým zářením a ne stopový plyn, kterého jsou necelé čtyři stovky molekul v milionu. Skleníkový efekt se nekoná. Skleník, jak už si snad i klimaalarmisté všimli, je ze skla, tedy pevné hmoty. Proto brání úniku tepla do ovzduší. Naproti tomu je oxid uhličitý (CO2) plyn, který je schopen zadržovat jen zanedbatelnou část spektra tepelného záření.
Klimaalarmisté si naběhli svým tvrzením, že 96 % z nich je přesvědčeno o rozhodujícím vlivu člověka na zemské klima. Jak to vlastně myslí tito „vědci“? Někdo vytvoří vědeckou teorii a ta je pak potvrzena, nebo vyvrácena pozorováním příslušných jevů. V případě globálního oteplování se tak neděje.
Vědci švindlují. Tak dlouho proháněli více méně libovolně sebraná data o počasí, až jim jejich počítače vydaly jimi požadované výsledky – pro budoucnost. Prokazatelná je ale pouze minulost – a ta byla zjevně jiná.
Klimatičtí vědci potvrdili svou vlastní teorii oteplování svými vlastními předpověďmi. To je ten slavný vědecký konsenzus? Ověřovat současnost budoucností je nesmysl. Ověřovat budoucnost budoucností je nesmysl na druhou. Stačí si jen vzpomenout na nechvalně známý Římský klub, který nám na začátku sedmdesátých let minulého století předpovídal v roce 2000 zánik všeho, především nás samotných. Nestalo se, prosperujeme.
Z jednoho diskusního příspěvku: „V boji proti změnám klimatu jde výhradně o to, aby se pár darebáků napakovalo. Pokud by svému nesmyslu věřili, proč tedy nepodpořit přechod na jadernou energii?“ Pár darebáků? Bohužel ne, jsou jich mraky. Zde je možno jmenovat, v čele s Al Gorem tisíce lidí, kteří se dík klimatickému šílenství stali milionáři.
Jeden příklad za všechny: Stefan Rahmstorf (v roce 1999 zveřejnil scenária o možných změnách proudění v severním Atlantiku v důsledku globálního oteplování). „Možné změny“ – pan vědec je opatrný. Za publikace podobného druhu dostal Rahmstorf vědecké ocenění od nadace James Smith McDonnell ve výši jednoho milionu dolarů. Za oponentní publikace můžete, v nejlepším případě, dostat podporu v nezamněstnanosti.
V poslední době v našem německo-českém regionu ubývá srážek a pokud nějaké spadnou, pak nepadají ve správnou dobu na správná místa a ve správném množství. Jak poručíme tomuto jevu, když zjevně umíme regulovat globální teplotu? Je to nějakých deset, dvacet let, kdy se v souvislosti s globálním oteplováním předvídalo srážek více, nikoliv méně.
Je myslitelné dát jev do souvislosti se změnou vzdušného proudění. V minulém století převládalo na našem území převážně proudění západní. O tom mohou nejlépe vyprávět piloti. V Ruzyni se startovalo převážně VPD (RWY) 24, opačný směr 06 byl spíše výjimkou. Dnes je to tak fifty fifty, spíše východním směrem. Zkrátka, fouká nám víc od východu a větry jsou sušší. Toho si jistě i naši slovutní klimatologové všimli. Jenže jak to vysvětlit a čím ovlivnit? Nevědí, a tak raději o problému mlčí, případně ho svádějí na rabování planety.
Tak jako je vesmír nekonečný, to se celkem přiznává, je i počasí na naší planetě nekonečné, stále se měnící a zjevně ovlivňované naším suverénem Sluncem. V 80. letech minulého století se severní magnetický pól nacházel na jednom z nesčetných ostrovů severní Kanady. Dnes leží o 1000 km severovýchodněji. To by mohl být důvod změněného proudění nad Evropou.
Vše je řízeno Sluncem, jeho zářením, a existují teorie, které předpokládají, že jsou to právě magnetické pochody na Slunci, které si dělají s našimi magnetickými póly, co chtějí. Nikdo nic pořádně neví, teorií není málo, ale v tomto směru jsou vědci, oproti klimatologům, zdrženlivější. My můžem jen pozorovat, že máme tepleji a více sucho.
O nejrůznější teorie je možno se přít. Je zajímavé, že bez výjimky všichni připouštějí vliv člověka na klima. Proč? Člověk je součásti fauny a jeho vliv na klima je tedy asi takový jako vliv slonů nebo žiraf. Je sice možno namítnout, že jediný člověk myslí a tím je vedoucí silou. To ale není tak stoprocentně prokázané, naopak některá fakta mluví proti. Stačí jen pomyslet na mírně vzdělanou, nezkušenou a jaksi zatíženou Grétu Thunberg a její ctitele. Hlavně ale je nutno se pozastavit nad reakcemi těch ostatních, zkušených, vzdělaných politiků a intelektuálů. Domnívám se proto, že to s tím lidským intelektem nebude tak horké a co se velikosti našeho vlivu na zemské klima týká, jsme skutečně někde mezi slony a žirafami.
Když v roce 1991 vybuchla filipínská sopka Pinatubo, během necelého týdne vychrlila do ovzduší tolik jedovatých zplodin, jako vyprodukují USA za celý rok. Takových případů lze uvést desítky. Výkony přírody převyšují výkony lidstva často ne o jednotky, ale o několik řádů. Uvádělo se i samovolné hoření uhelných ložisek v Číně. Pochybuji, že by to už uhasili. V Africe existují sopky produkující denně množství CO2, které ve srovnání s tím, co ušetříme tím nebo oním katalyzátorem nebo elektroautem, je nesrovnatelně větší atd. Výkony lidstva jsou proti výkonům přírody zanedbatelné. Tak je to i s jeho vlivem na přírodu.
Situace ale není beznadějná. Už v roce 1935 Max Planck poznamenal: „Žádná nová vědecká pravda nezvítězí tím, že se její odpůrci nechají přesvědčit a přijmou novou teorii za svou. Zastánci staré pravdy musí napřed vymřít a pak se teprve prosadí pravda nová.“ Zdá se, že si budem muset ještě počkat.