Sluneční úlet a účet

Není dne, aby se v tisku nebo na internetu neobjevilo několik článků na téma slunečních elektráren a slunečního svitu využitého k výrobě energie elektrické. Pokusím se tuto debatu doplnit, ale zdaleka ne vyčerpat.

Nejprve bych chtěl poukázat na fakt, že mezi slunečními paprsky a elektrickou energií v zásuvce spotřebitele probíhá dlouhá, složitá a hlavně drahá přeměna, snad by se to dalo přirovnat k cestě dešťové vody do našich kohoutků v kuchyni v pitném stavu.

Je třeba uvést, že slunce nesvítí podle našich potřeb – odběrových diagramů – a právě v našich podmínkách je využitelnost těchto systémů necelé 3 hodiny denně. To znamená, že asi 10,5 (slovy deset a půl) měsíce v roce tyto elektrárny vůbec nic neprodukují! Ani v zemích, kde je slunečního svitu mnohem více se tak neutrhli jako my, resp. naši zákonodárci kolem padesáté severní rovnoběžky.

Ekonomii jsme měli na škole pouze okrajově, ale základní ekonomickou poučku, pravidlo (ZEP) od profesorky Fialové, si pamatuji: „Všechno to nakonec zaplatí spotřebitel – daňový poplatník.“ Dnes je těžké odhadnout, kolik to bude všechno stát, protože zdaleka není konec roku ani životnosti těchto projektů, ale hovoří se o 1.000.000.000.000,- (jeden bilión) Kč v dnešních cenách. Nechci být špatným prorokem, ale v konečném důsledku budeme v roce 2025 platit více než 10 Kč za kWh.

S trochou černého humoru bych dodal, že dnešní střední generace si vlastně nespoří na nějaký nadstandard ve stáří, ale proto, aby si mohla v důchodovém věku ráno v konvici ohřát trochu melty.

Toto číslo nemusí být konečné, protože v této částce nejsou zahrnuty náklady na ekologickou likvidaci panelů a rekultivaci zemědělské půdy, pokud jsou tyto elektrárny umístěny ve volné přírodě. Předpokládám, že až se bude blížit konec jejich životnosti, budou společnosti provozující tento „business“ krachovat a konečný účet za sluneční šílenství spadne opět do státní pokladny (viz. ZEP).

Pokusím se navrhnout řešení, pokud vůbec existuje, ale nebráním rozumné diskusi ani dalším nápadům:

1) Zřídit oddělený účet, kam budou sluneční výrobci elektřiny odvádět částku, která bude za několik let použitá k likvidaci všech existujících solárních elektráren a panelů. Protože jsme v Česku, bojím se, že tento účet bude nakonec vytunelován nebo použit k jiným účelům.

2) Výrobci elektřiny ze slunce budou povinně tuto energii používat pro svoji potřebu a prodávat až případné přebytky.

3) Za pomoci Energetického regulačního úřadu zavést ekologickou sazbu – třeba tarif E51, kde by si všichni fanoušci slunečních a dalších jiných alternativních zdrojů kupovali tuto „ekologickou“ elektřinu za plnou, výrobní cenu včetně dalších služeb, dopravy, DPH a likvidace (viz bod 1).

Věřím, že panové Ambrozek, Dusík, Bursík, Urban a další, kteří zvedali ruku, se k tomuto hrdě přihlásí a se ctí zaplatí, že mezi nimi budou i další ekologičtí aktivisté – Děti země, Jihočeské matky, Calla, všechny strany zelených atd….

Nepřekvapuje mě, že to byli právě zelení, kteří se k takové záludnosti propůjčili, ale nepochopím, že se k této ekologicky sporné a sociálně špatné politice propůjčili i zástupci ČSSD. Není od věci připomenout, že také právě poslanci sociálů, těsně před volbami, pomohli drtivě prosadit zákon o přidávání bioložek do motorových paliv. Taková politika je v konečném důsledku asociální a pro firmy působící na českém území totálně likvidační.

Straně zelených a KDU-ČSL to již voliči spočítali, nezbývá než v tom na podzim pokračovat.