Squatting je domobrana zelených

Nevyužité budovy a parcely v centrech měst mají systémové řešení: daň z hodnoty půdy. Měly ji platit i veřejné instituce: Kliniku nenechal zpustnout zlý developerský spekulant, ale stát.

Zelení si toho na víkendovém sjezdu odhlasovali spoustu, včetně nové zkratky Zelení*. Zdaleka nejvíc lásky si vysloužili za „jeden z okrajových bodů“ dlouhodobého programu: legalizaci squattingu. „Trh produkuje pustý baráky, který chátrají, a lidi, který nemají kde bydlet,“ pokoušel se vyklidnit následnou vlnu nevole předseda strany Matěj Stropnický. „Squatter na to jde jako přemýšlivej aktivní občan,“ dodal a zároveň vyloučil, že by squatting sám o sobě byl řešením.

Že v centru velkých měst chátrají desítky nevyužívaných domů, zatímco kousek od nich mrznou bezdomovci, to je můj žhavý favorit do ankety „kvůli čemu nás budou další generace považovat za psychopaty“. Ale k dekriminalizaci squattingu mám dvě zásadní připomínky. (A to ještě pominu paradox, že se ta samá strana na tom samém sjezdu odmítla označit za levicovou a její zástupci opakují, že „nechtějí sahat na soukromé vlastnictví“, jako kdyby snad squatteři levitovali.)

Všechnu moc do rukou rozhořčeného lidu

Za prvé, zelení hrají na stejnou zdivočelou notu jako ministr vnitra Milan Chovanec, který chce lidem umožnit bránit se teroristům vlastními zbraněmi. Podle Stropnického i podle Chovance stát selhává ve své úloze. V prvním případě se mu nedaří vymáhat dodržování Listiny základních práv a svobod, kde stojí: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.“ V druhém případě bezpečnostní složky nezvládají zabránit krveprolití. (Což ale zjistíme s jistotou až ve chvíli, kdy se o ně někdo pokusí.)

Stropnický i Chovanec na selhání státu reagují návrhy, které jsou ze všeho nejvíc symbolické. První politik připouští, že squatting neřeší bezdomovectví. Druhý snad ví, že lidé mají právo bránit se útočníkům už teď, a možná tuší, že teroristé dokážou ve své taktice vyzbrojení občanů zohlednit. (Vždycky se můžou prostřílet do míst, kam se se zbraněmi nesmí, jako jsou hudební kluby.)

Šéf zelených i ministr vnitra svorně navrhují: ať vezme právo do svých rukou lid. A vy, kteří se pohybujete na hraně zákonů, bojte se krom policie a soudů i improvizovaných strážců zákona. Legální squatting coby bič na nesvědomité vlastníky je domobrana zelených. Navíc právně problematičtější než originální domobrana.

Ruiny vyrábí i stát a obce

Druhá připomínka je spíš dobře míněný tip. Zelení dlouhodobě usilují o zvýšení majetkových daní. Pokud se k tomu někdy dostanou, měli by upřít pozornost na daň z hodnoty půdy. Na rozdíl od daně z oken o její výši nerozhoduje, co na pozemku stojí, ale kde ten pozemek je: v centru Prahy nebo Brna by se platilo hodně, v Sudetech málo.

„Nejméně špatná daň“, jak jí přezdíval Milton Friedman, funguje jako ekonomická pobídka: odrazuje plátce od toho nechat ležet budovy a pozemky ladem. Lze samozřejmě namítnout, že by daň z hodnoty půdy v důsledku zdražila bydlení taky chudým lidem v centrech měst, ale tuhle starou lásku pravicových ekonomů lze upravit i k obrazu levice: například výnos rozdělovat mimořádnou dávkou lidem s nízkými příjmy.

Co je ovšem bez diskuze: daň z hodnoty půdy nebo penále za nevyužité prostory by měly platit i veřejné instituce: stát a obce. „Pustý baráky, který chátrají“ totiž vůbec neprodukuje jenom trh, jak přesvědčuje Stropnický, ale taky úředníci, kteří nemají motivaci hledat využití pro veřejný majetek. Nejlepší příklad? Slavná žižkovská Klinika přece nikdy nebyla soukromá, vždycky státní. A na jedné z nejlepších brněnských ulic už dvanáctým rokem chátrá bytový dům, který patří Nejvyššímu soudu. Stát sice nemá peníze na jeho rekonstrukci, ale ani důvod ho prodávat. Víc než dvacet bytů zůstává nevyužitých, což je neekonomické i nemorální.

Vyžadovalo by velkou dávku cynismu tvrdit, že trh funguje dokonale a bezdomovectví je projevem jeho efektivity. Jenže stát má spoustu lepších nástrojů k nápravě, než je vydírání majitelů chátrajících budov squatterskou hrozbou. Může začít třeba u sebe a vlastních nemovitostí.

Zdroj