Srí Lanka, náš vzor
Uveřejněno dne 16 července 2022 000 14:02Jednou z cest do udržitelného pozemského ráje, přinejmenším podle vize Světového ekonomického fóra, je nový typ kapitalismu, v němž již nejde o zisk, ale o přínos podniků životnímu prostředí a procesu vytváření sociálně spravedlivé a inkluzivní společnosti.
Jde tedy o jistou formu sociálního kreditu, kdy soukromé firmy získají úvěry jen tehdy, budou-li shledány za dostatečně pokrokové. V praxi se s touto politikou setkáváme pod značkou ESG (z anglického environmental, social a governance). Měřit jím lze nejen jednotlivé firmy, ale i státy. Neexistuje prozatím jednotné měřítko pro určení dosaženého skóre, podle jednoho z nich však mají USA na škále 100 skóre 50. Jen málo států na jaře letošního roku dosahovalo více jak 90 bodů, například v Asii byl jen jeden. Ekologicky a sociálně uvědomělí lidé ze zemí z výrazně nižším skóre jistě přemýšleli o tom, zda si nesbalit těch svých pár udržitelných švestek a neodstěhovat se za tygry nové progresivní ekonomiky. Pokud však vyrazili za tím asijským, jenž dosáhl neuvěřitelných 98 bodů, možná se nyní sami sebe ptají, zda by jim nebylo lépe i uprostřed začouzené fabriky. Tou zemí s rekordním ESG skóre totiž není žádná jiná, než Srí Lanka. Země, zmítaná více jak 50% inflací, v níž nejsou k dostání léky, některé základní potraviny či pohonné hmoty. Země, z níž kvůli mohutným sociálním nepokojům musel utéci do země s výrazně nižším ESG skóre, totiž Singapuru, prezident Radžapaksa.
Srí Lanka, jak hlásá na svém webu Světové ekonomické fórum, přitom měla být výkladní skříní nového typu ekologicky a sociálně uvědomělého kapitalismu. Tím hlavním receptem na kolektivní štěstí pak měl být radikální přechod z extenzivního průmyslového zemědělství na sedlačinu plně organickou. Avšak poté, co v dubnu 2021 zakázala místní vláda používání chemických hnojiv, se plody této politiky urodily dřív, než odezněla jediná vegetační sezóna. V zemi, kde víc jak 90% zemědělců tato hnojiva používalo, jich do pár měsíců třetina zbankrotovala. Srílanský grýndýl vyhnal do ulic statisíce rozzuřených lidí, kteří se ještě před pár lety těšili ze svých farmiček a rodinných obchůdků. Dnes jsou na mizině a těžko mohou doufat v to, že je Klaus Schwab – navzdory všem prosíkům – z této bryndy vytáhne.
Až pochopíme, že ty vysoké účty za elektřinu nemáme kvůli Putinovi, ale jako obětinu zeleným modlám, možná se do ulic vyvalíme i my.
Už aby to bylo.