Strach má velké oči: Poprask kolem rakoviny štítné žlázy dětí ve Fukušimě

Uveřejněno dne 21 března 2016 000 10:11
Podle onkologů výskyt rakoviny štítné žlázy kolem Fukušimy s radiací nesouvisí. Obyvatele Fukušimy ohrožuje hysterie a stres víc, než samotná radioaktivita. Náš vztah k jádru by si zasloužil důkladný restart, protože strach z radiace škodí zdraví.
Strach zabíjí. Kredit: Landjager / deviantart.
Strach zabíjí. Kredit: Landjager / deviantart.

Když 11. března 2011 zasáhla tsunami oblast japonské jaderné elektrárny Fukušima I společnosti TEPCO, tak to nakonec vedlo k závažnému poškození celkem 4 ze 6 varných reaktorů této elektrárny. Do okolního prostředí unikl radioaktivní materiál a v okruhu 20 kilometrů kolem elektrárny bylo evakuováno více než 100 tisíc obyvatel. Prakticky ode dne havárie se také rozběhly divoké dohady o výskytu rakoviny mezi místními lidmi. Jak už to v podobných případech chodí, mnozí lidé jsou přesvědčeni o apokalyptické jaderné zkáze a usilovně se snaží nalézt pro své přesvědčení důkazy.

 

 

International Atomic Energy Agency (IAEA).
International Atomic Energy Agency (IAEA).

Záhy po incidentu spustila Fukušimská univerzita velice rozsáhlý průzkum místních dětí, ve snaze zjistit, jestli se u nich nevyskytují známky počínající rakoviny štítné žlázy. Tuto rakovinu může vyvolat radioaktivní jód-131 a její výskyt bývá spojován s podobnými událostmi. Loni zveřejněné výsledky výzkumu jsou naprosto ohromující. Badatelé zjistili, že téměř polovina ze 300 476 vyšetřených dětí má cysty na štítné žláze. U více než 100 z nich diagnostikovali rakovinu štítné žlázy, což je opravdu vysoké číslo.

 
Jak se dalo čekat, výsledků se okamžitě nadšeni chytili odpůrci jaderné energetiky, kteří s nimi začali mávat jako s jasným důkazem smrtelné nebezpečnosti jádra. Řada vědců ale proti tomu ostře protestuje a odmítá závěr, že jde o důsledek vystavení radioaktivnímu materiálu po incidentu ve Fukušimě. Podle nich je to jenom prostý důsledek intenzivního průzkumu dětí. Výzkum byl totiž rozsáhlý a detailní, a badatelé při něm zjistili, že cysty na štítná žláze jsou mnohem běžnější, než se myslelo. Specialista na rakovinu štítné žlázy Dillwyn Williams z Univerzity v Cambridgi každopádně tvrdí, že podle dostupných dokladů naprostá většina a nejspíš všechny objevené případy rakoviny štítné žlázy dětí v oblasti Fukušimy nejsou vyvolané radioaktivitou.

 

Dillwyn Williams. Kredit: Learned Society of Wales.
Dillwyn Williams. Kredit: Learned Society of Wales.

Odborníci vlastně už brzy po Fukušimském incidentu předpověděli, že lidé žijící v blízkosti elektrárny budou vystaveni jen velmi malému riziku zvýšení výskytu rakoviny. Fukušima nebyla žádný Černobyl a většinu radioaktivního materiálu ještě navíc spláchlo a zcela rozředilo moře. Osud lidí, kteří se podílejí na záchranných pracích ve Fukušimě, se vůbec nedá srovnat s trpkým osudem sovětských zaměstnanců v Černobylu. Japonské úřady hodlají sledovat jejich zdraví každý rok až do konce jejich života.

Uzavřená oblast, Kashiwa, únor 2012. Kredit: Abasaa, Wikimedia Commons.

Uzavřená oblast, Kashiwa, únor 2012. Kredit: Abasaa, Wikimedia Commons.

Je ohromně paradoxní a velmi varující, že lidi ve Fukušimě vlastně prakticky vůbec neohrozila radioaktivita, ale všudypřítomná hysterie a strašlivý stres, které propukly ve dnech následujících po katastrofě. Vypuklo příšerné pozdvižení, mnoho lidí přišlo o práci, případně o majetek. Lékaři zjistili, že mezi Japonci evakuovanými v oblasti Fukušimy trpí psychickými traumaty mnohem víc lidí, než v okolní populaci.

 
Ačkoliv mezi lidmi kolují roztodivné konspirace, podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ve Fukušimě nikdo nezemřel v důsledku ozáření. Dokonce i mezi lidmi, kteří se podílejí na odstraňování následků katastrofy, by nemělo zvýšení počtu případů rakoviny překročit úroveň statistické chyby. Co je ale k neuvěření, jak napsal George Johnson loni v New York Times, zhruba 1 600 lidí ve Fukušimě podle všeho zemřelo kvůli stresu z evakuace. Ve Fukušimě nezabíjela radiace, ale strach z ní. Podle Mohana Dosse z Fox Chase Cancer Center ve Filadelfii japonská vláda pod tlakem zpanikařila a kvůli všeobecné evakuaci připravila pacienty z nemocnic a obyvatele pečovatelských domů o potřebnou péči. A lidé pak umírali.

 

Momentka z evakuace v oblasti Fukušimy, 21. března 2011. Kredit: April Quintanilla, Wikimedia Commons.

Momentka z evakuace v oblasti Fukušimy, 21. března 2011. Kredit: April Quintanilla, Wikimedia Commons.

Odborníci horlivě diskutují o předpisech a pravidlech, které se dotýkají radioaktivity. Objevují se názory, že jsou v některých ohledech přehnané a že je to kontraproduktivní. Radioaktivita nepochybně představuje jisté riziko, když ale víc lidí zabije strach z ní, tak je něco hodně špatně. Poslední dobou se dokonce objevují doklady, pochopitelně vnímané jako kontroverzní, že vystavení určité úrovni radioaktivity výskyt rakoviny u lidí oproti okolnímu obyvatelstvu nezvyšuje, ale naopak snižuje.

 
Na Tchaj-wanu uskutečnili nezamýšlený experiment, když 10 tisíc lidí žilo dlouhé roky ve 200 budovách z oceli kontaminované radioaktivním kobaltem. Byli vystaveni dvojnásobné dávce záření než lidé ve Fukušimě, a přitom trpí rakovinou méně, než jejich sousedé. K velmi podobným výsledkům dospěla i nedávná studie vědců Johnse Hopkinse, podle níž mají lidé žijící v místech s vyšším výskytem radonu méně často rakovinu plic. Což znamená, že bezpečnostní opatření proti radonu možná ve skutečnosti ohrožují lidi rakovinou plic. Zatím není jasné proč, možná je v tom stimulace imunitního systému nebo něco podobného.
Ve všech uvedených případech je na místě opatrnost a další výzkum. Jak se ale zdá, jednoduchá rovnice radioaktivita rovná se rakovina se začíná bortit. Jak říká Johnson v New York Times, jsme jenom lidé a žijeme v nejistém světě. Ve snaze uniknout hrůzám, kterých se bojíme, riskujeme, že si vytvoříme nové hrůzy, tentokrát proklatě reálné.

Literatura
IFL Science 9. 3. 2016, New York Times 21. 9. 2015

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist