STRÁŽCE JEDINÉ SPRÁVNÉ PRAVDY
Uveřejněno dne 23 listopadu 2023 000 8:00
Na webu Obnovitelně.cz vyšel rozhovor s Bohumilem Kartousem, „strážcem brány“ a mediální tváří Českých elfů. To poslední, co česká energetika potřebuje, je překlopení často úmorné a složité diskuse různých názorových proudů na černobílý „boj s dezinformacemi“.
Myšlenkové pochody pana Kartouse jsou těžko pochopitelné a o to víc nechápu, proč jinak seriozní web vůbec takový rozhovor zveřejňuje. Jen pár příkladů toho, jak absurdní a neuchopitelné je „povídání“ pana Kartouse:
Skrze Green Deal například dezinformátoři útočí na Evropskou unii, zobrazí ji jako dysfunkční model, který se snaží vnutit zemím jako je Česká republika něco, co nemůže fungovat, co zemi oslabí. … Mezi dezinformátory a populisty vznikl velmi symbiotický vztah. Útočí na dlouhodobý plán, který představuje technologicko-společenskou změnu z hlediska přístupu, vývoje, produkce energie, změn v průmyslovém komplexu.
Co tím chce pan vlastně Kartous říct? Že se Green Deal nesmí kritizovat? Vždyt GD je velmi komplexní, složitý proces, se spoustou neznámých a není vůbec jisté, že to dobře dopadne. A těch rizik je celá řada. Pokud by byla kritika potlačována, o to větší je riziko, že nebude zvolena optimální cesta. A ty chyby průběžně vznikají, nikdo není neomylný. Teprve po plynové krizi v minulém roce poněkud ustoupila fanatická sázka EU pouze na obnovitelné zdroje a několik států přehodnocuje své plány na ukončení výroby elektřiny z jádra.
Kdo dezinformace vytváří a proč? Přesně nevíme. A nedá se to určit, až na úplné výjimky.Jsme schopni identifikovat lidi, kteří masivně šíří dezinformace, ale ne ty, kteří je vytváří. A chytit někoho za ruku a označit ho jako viníka, to je velmi těžké. Na tom úplném počátku jsou ale lidé, kteří to dělají pragmaticky, účelově a v zásadě těm zprávám sami ani nevěří. Obvykle jsou to příslušníci středí a vyšší třídy, které to pouze živí. Jsou ale velmi rádi, že žijí v liberální demokracii, která jim to umožňuje. Protože kdyby žili v těch zemích, které sami adorují, umožněno by jim to nebylo.
Co tím chtěl básník vlastně říci? Že jsou lidé ušlechtilí a progresivní (jako on sám), a lidé hamižní a sobečtí? A co tedy s tím? Pan Kartous nebo nějaký jiný chytrák bude rozhodovat, kdo má mít přístup do veřejného prostoru, nebo co je vlastně smyslem této „analýzy“?
Jak může pan Kartous neustále opakovat teze o proruském a protiputinovském původu dezinformací, když přiznává, že konkrétně vlastně nic neví?
A neměl rozhovor začít dotazem, co to vlastně dezinformace je? To bychom se možná divili.