U kasy v supermarketu

U kasy v supermarketu si bere jedna stará žena igelitovou tašku na uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že nepoužívá „ekologické“ nákupní tašky: „Vaše generace nezná ekologické hnutí.

My mladí lidé budeme muset platit za starší generaci, která plýtvá prostředky!

„Stará žena“ se omluví pokladní a dodává: „Je mi líto, my jsme neměli environmentální hnutí v naší době“.

Když již odcházela z obchodu, pokladní jí povídá:

„Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!

„Stará dáma odpovídá“:

„Za mých časů jsme vraceli láhve od mléka a od piva do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je umyli, sterilizovali a znovu naplnili – jedna láhev se tak použila několikrát. V té době byly láhve opravdu recyklovány, ale neznali jsme environmentální hnutí.

Za mých časů jsme chodili pěšky po schodech nahoru. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech či kancelářích. Šli jsme pěšky do obchodu za rohem a nebrali jsme si auto, kdykoli jsme se chtěli dostat někam o dvě ulice z domu. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.

V té době jsme prali plínky, jednorázové papírové plínky jsme neznali. Vyprané prádlo jsme sušili na šňůře a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Na usušení prádla jsme použili větrnou a solární energii.

V té době jsme systematicky recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu sourozenci. Je to pravda, neznali jsme environmentální hnutí.

V té době byla v domě jedna televize nebo rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla malou obrazovku ve velikosti krabice na pizzu, ne obrazovku o velikosti státu Texas.

V kuchyni každý připravoval potraviny ručně – neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují velké množství elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty, aby mohly být poslány poštou, použili jsme jako výplň noviny nebo vatu a balili jsme do krabic, které už dříve sloužily – nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.

V té době jsme na sekání trávníku používali ruční energii – neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba chodit do posilovny na běžící pásy, které běží na elektřinu. Ale máte pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o environmentálním hnuti.

Když jsme tenkrát měli žízeň, pili jsme vodu z fontány – nepoužívali jsme plastové kelímky nebo plastové láhve, které se zahazují po jednom použití.

Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera.

Při holení jsme vždy měnili jen žiletky místo vyhazování jednorázové žiletky po každém holení. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.

V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, místo používání rodinného auta, kde má matka službu jako taxi 24 hodin.

V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo jen možné a ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.

Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost – ne vícepásmovou, která je teď potřebná na široký sortiment elektrického příslušenství které dnešní mládež potřebuje.

Tak už mě přestaň štvát s tím zeleným hnutím!

M. P.