Úředníci, třeste se!

Výsledky vnitřního auditu Energetického regulačního úřadu připomněly kauzu fotovoltaických elektráren. Některým politikům možná bude ještě horko

Česká fotovoltaika je průšvih, o tom není několik let pochyb. V kuloárech už nějaký ten čas zaznívalo, že na rozvoji slunečních elektráren profitovali nejen podnikatelé, ale také mnozí státní úředníci a politici. Minulý týden však celý případ horečnatého šíření solárních panelů po Česku nabyl zcela nového rozměru. Naznačují to výsledky vnitřního auditu Energetického regulačního úřadu (ERÚ), který si nechala zpracovat předsedkyně této instituce Alena Vitásková.

Šetření u regulátora

Prověrka například odhalila, že někteří pracovníci Energetického regulačního úřadu nezákonně stanovovali výkupní ceny fotovoltaické elektřiny. Škody se podle Aleny Vitáskové mohou pohybovat v řádech několika desítek miliard korun. V tomto případě se zjednodušeně řečeno jedná o finance, které domácnosti a podniky zaplatily navíc za odběr elektřiny.

„Z auditu vyplynulo, že ceny byly stanoveny nad rámec zákona a takto byla nastavena i část legislativy,“ konstatovala šéfka regulátora.

Současně s tím informovala, že se netransparentní stanovování výkupních cen dělo v letech 2005 až 2011, tedy za doby panování jejího předchůdce Josefa Fiřta.

Zda byl do celého případu zapleten i on, nechce současné vedení regulátora komentovat.

Fiřt jakoukoli míru svého provinění v médiích odmítl. Tvrdí, že on a bývalé vedení úřadu vydávali cenové rozhodnutí na základě perfektních rozborů a na základě platné legislativy.

Současné vedení ERÚ podalo podnět státnímu zastupitelství, aby záležitost s chybným stanovováním cen prošetřilo. Energetický regulační úřad zatím tají veškeré konkrétnější informace, tedy mimo jiné i to, zda se do podvodu zapojila jedna, nebo více osob.

Alena Vitásková v souvislosti s auditem uvedla, že ji jeho výsledek překvapil. I když prý něco začala tušit už v okamžiku, kdy se „kontrola“ v Energetickém regulačním úřadu rozjela. Někteří zaměstnanci této nezávislé instituce totiž odmítali spolupracovat s najatou auditorskou firmou. „Nechtěli předávat některé dokumenty, pokud je nakonec předali, tak v nich mnohdy chyběly nejdůležitější části. Někteří pracovníci se dokonce před auditory schovávali,“ popsal jeden ze zaměstnanců Energetického regulačního úřadu, který si nepřál zveřejnit své jméno. Pracovníci regulačního úřadu, kteří odmítali s auditory spolupracovat, již byli nuceni úřad opustit.

Nečas bude jednat, Sobotka se poučí

Výsledky auditu pochopitelně vyvolaly reakci mezi politiky. Předseda vlády Petr Nečas prohlásil, že je trestuhodné, že se proti fotovoltaickému boomu nezasáhlo dříve než v roce 2010. A již plánuje, jak bude aktuální problémy řešit na jednání s ministry průmyslu a obchodu, financí a předsedkyní regulátora Vitáskovou. Výsledkem jednání má být mimo jiné způsob, jak v nejbližších letech zcela utnout finanční podporu pro fotovoltaické elektrárny. Ta jen v letošním roce vyjde odběratele elektřiny na 44 miliard korun. Dle některých odhadů pak podpora solárních zdrojů bude stát celkem až 1,1 bilionu korun.

Šéf sociálních demokratů Bohuslav Sobotka považuje za velmi důležité se ze situace kolem fotovoltaiky do budoucna poučit, a to jak z hlediska financování obnovitelných zdrojů, tak z hlediska tvorby cen v regulačních úřadech.

Petr Nečas ani Bohuslav Sobotka navzdory současnému „odhodlání k nápravě“ neudělali vůbec nic, aby fotovoltaickému průšvihu zabránili. Příležitostí k tomu přitom měli více než dost. Když nic jiného, seděli v Poslanecké sněmovně, která svými zákony určila pravidla pro podnikání v solárním byznysu. A v archivních sněmovních tiscích se jméno Petr Nečas ani Bohuslav Sobotka v souvislosti s kritikou fotovoltaiky neobjevuje.

Prokletý rok 2003

Návrh zákona o podpoře obnovitelných zdrojů vypracovala již v roce 2003 vláda vedená premiérem Vladimírem Špidlou. Sněmovna předloženou normu schválila teprve v roce 2005, navíc notně pozměněnou. Mimo jiné omezila roli Energetického regulačního úřadu, jenž měl mít dle původní verze právo meziročně snižovat výkupní cenu o deset procent, schváleno ale bylo jen pět procent ročně. Zákon tehdy odhlasovali poslanci vládní koalice (ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU) a komunisté. Proti byli jen zákonodárci z ODS. Stalo se tak navzdory varování některých odborníků, že ceny fotovoltaických panelů budou výrazně klesat a že Česku hrozí nekontrolovatelný solární boom. To se potvrdilo v následujících letech, aniž by na aktuální vývoj tehdejší politické špičky reagovaly.

Ani vláda ODS a Mirka Topolánka nepřijala žádné razantní opatření v době, kdy cena solárních panelů klesla o čtyřicet procent a návratnost investic do fotovoltaické elektrárny se snížila někam ke snové hranici pěti let. Právě v té době se měl problém relativně rychle a hlavně bez pozdějších miliardových poplatků vyřešit. I kvůli výše uvedenému se pak těžko chápe, že právě Mirek Topolánek na odborných seminářích o energetice označuje podporu fotovoltaiky za zločinnou. Ledaže by trpěl skutečně závažnou poruchou paměti.

Problém mohla relativně v klidu vyřešit rovněž úřednická vláda v čele s Janem Fischerem, která nahradila Topolánkův kabinet v květnu roku 2009. Také ona se však od počátku stavěla k problému velmi liknavě. Příslušnou legislativu, která alespoň částečně omezila fotovoltaický boom, Fischerova vláda předložila až po půlroce vládnutí. I takové prodlevy při schvalování legislativy omezující solární boom – a hlavně nestandardně vysokou podporu pro fotovoltaický byznys – jen nepřímo potvrzují kuloární šeptandu: „S platností příslušných zákonů se přece muselo počkat do doby, než si všichni dostaví svoji sluneční elektrárnu.“ Pokud nakonec prosadí sněmovní hospodářský výbor návrh, aby podporu dostávaly jen ty zdroje, kde bude znám skutečný vlastník, možná se dočkáme nejednoho překvapení.

Zdroj