Vaše nouze – jejich šance. Co už musíme říct?

Petr Macinka k Novému roku pro Parlamentní listy

Jaký byl z vašeho pohledu rok 2022? V jednom ze svých posledních příspěvků píšete o omezování svobodného života…

V uplynulém roce se jistě každému z nás událo tisíc různých jednotlivostí, dobrých i nedobrých. Já jsem ale především politický komentátor, a tak se snažím hodnotit politické tendence a trendy, které v naší společnosti pozoruji. No a v tomto ohledu musím bohužel říci, že to nebyl dobrý rok pro naši zemi. Nebyl to dobrý rok pro české občany, nebyl to dobrý rok pro české živnostníky, pro naše firmy ani podniky.

Abych ale nebyl ve svátečním čase příliš pesimistický, musím říci, že to byl skvělý rok pro vládní politiky a pro jejich pobočníky a asistenty. Byl to úžasný rok pro politické neziskovky a pro každého, kdo je za poskytování „měkkých rad“ subvencován „tvrdými penězi“ z národních či nadnárodních dotací a grantů. Tito lidé žijí nejlepší období svých životů, a protože nám shodou okolností zrovna vládnou, můžeme si být jisti, že udělají všechno pro to, aby se tento stav jen tak nezměnil.

Rok 2022 přinesl vysokou inflaci, vysoké ceny energií. Jak tyto opravdu těžké úkoly zvládala naše vláda? V glose z května o ní píšete jako o vládě národní sebevraždy. Proč? Změnil se váš pohled na ni od té doby?

Vláda je úplně pomatená, chybí jí program, chybí jí experti, kteří by vámi zmiňovaným jevům rozuměli. Chybí jí ale také odhodlání vážně se těmito problémy zabývat. Jednotliví ministři se omezují na seriál napomádovaných akcí před kamerami režimních médií, která svým divákům automaticky naservírují jakékoli jejich plácání, i když trvá dlouho a postrádá smysluplný obsah. Veřejnoprávní televize se chová už úplně stejně, jako se chovala normalizační ČST. Pochlebuje vládě a na opozici vyrábí hanopisy. Bez ohledu na to, že opozice je prakticky bezmocná.

Vládní strany úplně zapomněly na to, že kromě jejich jediného předvolebního cíle – porazit Babiše – od nich občané očekávají mnohem více: zodpovědně vládnout. V tomto ohledu je rozdíl mezi kabinetem předchozím a současným prakticky nulový. Rozhazovačnou socialistku Maláčovou nahradil rozhazovačný lidovec Jurečka a Schillerová z ANO se od Stanjury z ODS liší snad jen barvou, kterou používá na své vlasy. Éra nezodpovědného a historicky nejvyššího zadlužování ale pokračuje vesele dál. Andrej Babiš kdysi alespoň veřejně deklaroval, že jednoho dne by chtěl mít státní rozpočet vyrovnaný. ODS pod vedením Petra Fialy nám na rovinu sdělila, že dokud oni budou ve vládě, nebude rozpočet vyrovnaný nikdy.

Máte v současné vládě nějaké oblíbence?

Vláda přece není o tom, abychom v ní měli své oblíbence. Právě naopak. Jedině apriorní kritický přístup umožní spravedlivě pochválit toho či onoho ministra, když se mu něco podaří. Když se někdy správně zachová, když třeba poskytne kvalitní rozhovor a řekne v něm odvážné názory. Když jednou přijme nepopulární, ale potřebné rozhodnutí, které si následně statečně obhajuje, atd.

Oblíbence máte vždy tendence spíše hájit, omlouvat, nadržovat mu, neustále přimhuřovat oči nad každým jeho karambolem, a to jen proto, že to je takový váš „vládní mamánek“. Mějme své „mamánky“ raději doma, ale proboha nedávejme jim šanci, aby plundrovali naši zemi sérií nefunkčních experimentů a nekompetentních rozhodnutí.

Mnozí čekali a doufali, že třeba kvůli energetické krizi nastane odklad či zmírnění některých věcí v rámci tzv. Green Dealu. Vy jste předsedou strany Motoristé sobě. Jak se díváte třeba na zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2035, který schválil Evropský parlament letos v červnu?

Žádné zmírňování, natož odkládání Green Dealu jsem samozřejmě nečekal. A žádné určitě ani nenastane. Každá nouze, každá krize, nebo dokonce nyní i válka je environmentalisty ovládajícími národní i nadnárodní politické struktury vždy úžasnou příležitostí, jak prosadit další zelené zrůdnosti, které by jim za normální situace prošly jen obtížně. Tváří se naléhavě a nalhávají lidem, že když se hned teď nic neudělá, když neporučíme větru a dešti, všichni brzy zahyneme. Neztrácí se čas vysvětlováním, je potřeba konat…

Pro zákaz prodeje automobilů se spalovacím motorem, který má v EU platit od roku 2035, neexistuje žádný vědecky podložený, racionální důvod. Tato zbytečná regulace velmi negativně ovlivní kvalitu života všech občanů napříč evropským kontinentem. Výjimky udělené automobilkám typu Ferrari, Lamborghini a Rolls Royce, jsou ze strany europapalášů přesouvajících se soukromými tryskáči výsměchem do obličeje stovkám milionů lidí. Možnost masově vlastnit osobní soukromý automobil je přeci největší výdobytek v historii svobody jednotlivce. Dívejme se velmi pozorně, komu přesně to tak vadí, že dokázal prosadit jejich plošný zákaz. Dívejme se dobře na to, kteří politici a z jakých politických stran pro to hlasovali.

Rada EU a zástupci Evropského parlamentu se před pár dny shodli na reformě obchodu s emisními povolenkami. Zatímco evropští politici nad návrhem vyjadřují spokojenost, zástupci českého průmyslu ho kritizují. Podle nich zvýší náklady, dál zdraží elektřinu a teplo a znevýhodní český průmysl, který je hodně energeticky, a tedy emisně náročný. Co myslíte vy, pomůže to aspoň klimatu?

Kdyby klima mohlo, zástupcům Evropského parlamentu i všem klimalobbistům, které si je neustále berou do úst, by se vysmálo. Klima si dělalo, co chtělo, miliony let před Kristem a bude si bezesporu dělat totéž i miliony let po něm a po nás všech. Emisní povolenky jsou v podstatě daně. Nic jiného o nich lidé nepotřebují vědět. Právě tyto povolenky uměle zdražují všechno možné a jejich cena v posledních letech dokonce převýšila výrobní cenu elektřiny samotné. To je neuvěřitelné.

Naše vláda sice tvrdí, že daně nezvedá, ale zisky z těchto povolenek, které v důsledku zaplatí ti nejchudší, inkasuje do státního rozpočtu. Když slyším ódu Mariana Jurečky na jejich tvrdší regulaci, nestačím se divit. Ten člověk nepokrytě lidem lže, že to pro ně bude přínosem.

Je hlavním důvodem vysokých cen energií Putinova válka, či zelená politika EU?

Hlavní důvod vysokých cen je samozřejmě zelené blouznění EU. Jsme svědky klimatické hysterie nevídaných rozměrů. V rámci pokusu odvrátit údajnou téměř neodvratitelnou klimatickou apokalypsu společnost přistoupila na množství nesmyslných a pro ekonomiku i společnost Západu sebevražedných opatření. Zakazujeme si plasty, masově dotujeme zcela neefektivní tzv. obnovitelné zdroje, do pohonných hmot mícháme řepku, kterou místo jídla pěstujeme na polích, stavíme větrníky a na solárních elektrárnách pohádkově bohatnou spekulanti. Blázníme s elektromobilitou a těšíme se na to, že kromě uhlí bude brzy zakázán i benzín a nafta. To vše a ještě mnoho dalšího činí život obyčejných lidí neskonale dražší a složitější.

Putin sice napadl suverénní sousední zemi a zahájil válku, což už mu historie nikdy nezapomene, ale na to, aby v uplynulých deseti letech došlo k výraznému nárůstu importu ruského plynu do Evropy, musela být kromě jeho nabídky hlavně poptávka. To zelení fundamentalisté, kteří donutili evropské politiky povypínat vlastní levné a dostupné zdroje energie (z uhlí či z jádra), nesou vinu na tom, že je dnes skoro všechno na plyn. Právě tito lidé vehnali Evropu do složité závislosti na zdrojích z Ruska. To oni jsou novodobí „Hrdinové Ruské federace“. Možná jako užiteční idioti Kremlu, ale možná jako jeho placení agenti. Kdo ví?

Nosíte doma svetr? Nebo dokonce dva?

V České republice nosí doma svetry pouze zoufalí lidé, jimž už na topení nezbyly žádné peníze, a pak Markéta Pekarová Adamová, když ji u toho někdo fotí. Jinak samozřejmě nikdo. My u nás doma nosíme na rukou čtyřměsíční nemluvně, takže pokud mi bude někdo z naší „nejlepší vlády v historii“ tvrdit, že mám přestat topit a nosit dva svetry, abych budoval vlast a posílil mír, vyměním okamžité nezfackování této osoby za tašku s balením nurofenu pro děti – pro případ, že se v zápalu boje s Putinem nachladí i náš kojenec.

Mimochodem, myslím, že někdo už by to měl říct konečně nahlas: léky pro děti chybí při současné epidemii RS viru v České republice především proto, že je naše vláda před časem odeslala na Ukrajinu. Bohužel hlupáci na druhou z fialového kabinetu mezitím „pozvali“ desítky tisíc ukrajinských dětí sem k nám, takže tyto léky nyní chybí i jim! Někde na světě možná existuje země, kde je ještě horší vláda než ta naše. Obávám se ale, že najít ji by trvalo velmi dlouho.

Již brzy se budou konat prezidentské volby. Co si myslíte o jednotlivých kandidátech?

Přímá volba prezidenta 2023 bohužel likviduje poslední zbytky důstojnosti jednotlivých kandidátů. Kdyby je měl volit (a navrhovat) Parlament, bylo by to o vážných a promyšlených větách a projevech. Nikdo z nich by nemusel šaškovat v nejtrapnějších reality show, do kterých jsou nyní manévrováni svými PR poradci a cynickými médii. Příští český prezident raději rychle zapomene, co všechno se v kampani uvolil dělat. I když při pohledu na většinu kandidátů nabývám na dojmu, že se jim toto nedůstojné šaškování zamlouvá, anebo že si dokonce myslí, že by se tak měli chovat i po případném zvolení. České republice velmi vážně hrozí, že její příští hlavou bude šašek.

Preferujete některého z kandidátů?

K volbám půjdu. Budu volit krátkozrakého jednookého s dvaceti dioptriemi a zeleným zákalem, kterého sice považuji za velmi slabého, ale přesto stále za krále mezi ostatními slepými.

Domnívám se, že naší zemi prospěje vyrovnání moci, nikoli její další monopolizace. Vládní strany mají nyní absolutní převahu na poli legislativy (ovládají jak Poslaneckou sněmovnu, tak Senát). Zvítězí-li některý z vládou oficiálně podpořených tří kandidátů, získají dominanci i v rovině exekutivní. Petr Fiala bude mít kromě Strakovy akademie svého člověka rovněž na Pražském hradě. Vzhledem k tomu, že do roka a do dne vyprší desetiletý mandát většině soudců Ústavního soudu, mohla by současná vládní koalice prostřednictvím „svého“ prezidenta získat kontrolu i nad touto nejvýznamnější institucí moci soudní.

Petr Fiala by se tak rázem ocitl v luxusní situaci takové koncentrace moci, jakou má v Evropě snad jen běloruský diktátor Lukašenko. Pro jeho vlastní dobro raději nedopusťme, aby se z předsedy ODS stal premiér Fialenko.

Dosahuje někdo ze současných kandidátů, z nichž se jeden stane prezidentem, úrovně bývalých tří českých prezidentů, kteří, ač byli samozřejmě rozdílní, každý z nich byl výraznou politickou osobností?

Kdyby někdo dosahoval této úrovně, věděli bychom všichni už dávno, kdo bude po Miloši Zemanovi příštím českým prezidentem. Možná je na místě parafrázovat výrok jednoho moudrého komentátora: Prezident se nehledá. Prezident buď je, nebo není.

V případě, že „prezident není“, znamená to buď, že země politicky zaostává a degeneruje, protože ve veřejném životě se angažují už jen samí zoufalci, anebo že vše naopak funguje dlouhodobě bezvadně, lidé jsou spokojení, mnoho let neproběhl žádný „prudký pohyb“, a tak žádných silných osobností není v politice potřeba. Každý nechť si sám odpoví na otázku, která z těchto dvou situací lépe vykresluje českou současnost v čase nadcházejících prezidentských voleb.

Zdroj