Vivat Green deal. Nulové uhlíkové stopy lze dosáhnout. Důkaz je na světě.
Uveřejněno dne 27 února 2024 000 8:00
To se pár chytrých hlav dalo dohromady a řekly dost. A není náhoda, že se těch pár chytrých hlav sešlo v bruselském panoptiku a v sekretariátech jejich českých místodržících. Víte, co to znamená? Že jsme zase o krok napřed…
Nevím zda ten krok napřed bude stačit, ale byl jsem svědkem dalšího zázraku. Pravda nebyl prvním a velmi pravděpodobně ani posledním. Ostrava, kdysi průmyslové srdce republiky je dokonce na špici pelotonu a nezadržitelně se blíží ke kýžené nulové uhlíkové stopě. Posuďte sami…
I v těžkém průmyslu lze dosáhnout absolutně nulových emisí… Jednoduše to zabalíte, necháte vyhasnout pece, zastavíte výrobu a jako správný světoobčan se přesunete do jiné, v dané chvíli (pro vás) výhodnější destinace. Usilovně se snažím vidět v této skutečnosti potvrzení mantry, že stát je vždy špatný hospodář, kdežto zahraniční investor hotovým požehnáním pro tuto zemi a její občany….
Další z bezemisních provozů, po kterém za pár dnů nezůstane ani stopa. Stroje byly prodány, haly jsou bourány, něco se prodá jako šrot a 150 let historie bude po nějaké době vymazáno. Co na tom, že se tady ještě před nedávnem vyráběly komponenty pro zaoceánské lodě, pro jadernou energetiku atd. atd… On to všechno bude nepochybně někdo vyrábět i nadále. Zcela určitě z toho však nebude mít užitek ani tato země ani lidé, jejichž um, technické dovednosti a hrdost jsou dnes jaksi nepotřebné…
Měl jsem možnost vidět na vlastní oči protestní shromáždění zaměstnanců Nové huti proti její likvidaci a za obnovení provozu. S mnohými jsem hovořil, rozhovor s předsedou odborové organizace přikládám, protože velmi stručně popisuje, co se tady děje. Tedy s předsedou odborů z dané fabriky, nikoli s tím blazeovaným odborářským seladonem, který se přijel z Prahy postavit na pódium, a který nakonec stejně vždy ustoupí. Po vyslovení podpory mladé a krásné v prezidentských volbách možná teď vysloví nakonec podporu i indickému vlastníkovi Nové huti. Divil by se ještě někdo…?
Rozhovor s předsedou odborové organizace hutě Liberty panem Petrem Slaninou
Během protestu i po jeho skončení jsem vyslechl mnoho názorů:
„To, co se dnes děje s Novou hutí není náhoda. Tušili jsme to od začátku, upozorňovali jsme na to, ale náš stát musí být trvale rabován a naše fabriky jsou určeny k likvidaci“. (neznámý účastník)
“ Já jim nestojím o plat za sezení doma, stejně mi ho za nějaký čas seberou. Nestojím o falešné milodary, kterými mi akorát berou i důstojnost. (neznámý účastník)
„Když likvidovali naše šachty takovým způsobem, aby nemohla být těžba už nikdy obnovena, měli jsme se už tenkrát bránit, ale byli jsme blbí. Poláci těží pár kilometrů odsud dodnes a při dnešních cenách mohla být dnes rentabilita i u nás úplně jinde. Komu chtějí vykládat, že vozit do Ostravy uhlí z Austrálie je mnohem výhodnější? A jak je možné, že neslyším hulákat ty zfanatizované ekology, když se uhlí přetahuje z jednoho konce světa na druhý?“ (neznámý účastník)
„Huť bez přístupu k energii by koupil jen idiot nebo spolupachatel likvidace a současný vlastník idiot určitě není.“ (neznámý účastník)
„Já jen doufám, že ti dnešní euroborci vymysleli v pražské kavárně u sójového latté jak stavět plastové mosty, stavební ocel z recyklovaného papíru nebo vlaky, autobusy a auta z mlžného oparu. Jinak jsme v prdeli…“ (neznámý účastník)
Proces destrukce započal už v roce 1989, kdy jsme uvěřili, že tzv. Západ je mravním vítězem nad nemravným socialismem a tzv. centrálním plánováním. Že zahraniční investor je mecenáš, kterému jde o rozvoj. Tragický omyl. Nešlo o zachraňování, spolupráci či rovný kšeft, ale o úmyslnou likvidaci možné konkurence. Staletá tradice šla, a jak vidno stále ještě leckde jde a půjde, k zemi. Práce, úsilí, starosti i radosti zmizely a mizí jako ranní mlha s posledním rozpáleným nosníkem, kde vznikala vskutku mistrovská díla z oceli. Znám muže, kterým v místech destrukce tekly po tvářích slzy. To totiž nebyla jen práce, to byl jejich život. Věřili, že jsou součástí lidského umu a dovedností a dávalo jim to smysl. Nechci nyní hodnotit, kdo a kdy pro osobní profit rozhodl, že tohle vše musí zmizet. Vím však, že tito dostanou svou odměnu v hodině své smrti. Boha nebude zajímat stav jejich konta, ale stav jejich duše. Právě nyní tzv. investoři pohřbívají i bývalou Novou Huť (dříve NHKG), dnes s příznačným názvem Liberty, tedy SVOBODA. Od čeho jsme osvobozeni? Od cti, důstojnosti, lidskosti? Asi ano. Parta byznysových šmejdů i z našich řad, pro pár špinavých zlaťáků, pošle na sociální podporu tisíce lidí, aby stejně jednoho dne zemřeli beze cti s plným chřtánem zlata či akcií. Ti, kteří odžili svůj život prací na věcech, které dávaly smysl, ve snaze uživit své děti, budou mít v tu hodinu lepší úděl, byť jim dnes stékají po tvářích slzy a manažeři nadnárodních oligarchů se jim vysmívají. Pomsta patří Hospodinu (cit. David Hibsch)
Nejčastější názor, který jsem od účastníků protestu vyslechl, by se dal shrnout do jedné věty, ze které ovšem mrazí. Po dobrém už to prý nepůjde….
Mějte se dobře